Říjen 2007

Vivisekce: Původ iracionálního kultu

31. října 2007 v 14:24 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
Vivisekce: Původ iracionálního kultu Autor: michal kolesár - www.realita.tv Poupravené důkazy, lži a polopravdy, záměrné dezinformace, mohutné kampaně masírující peněženky a slzné kanálky, zneužívání nemocí a touhy po uzdravení, elitářství, honba za ziskem a uznáním; to všechno je dnes součástí převažujícího lékařského směru. To všechno je nutné pro obhajobu a svatořečení vivisekce. Na 43. setkání neurovědců v San Diegu byla u jednoho stánku k dostání placka "The American physiological society" s nápisem - I´m Alive! Thanks to Animal Research - (Žiji! Díky výzkumu na zvířatech) (1) Myslím, že by bylo korektní, kdyby na takových místech byly k dostání i placky s nápisem - Jsem mrzák! Díky výzkumu na zvířatech - pro všechny, kdo zaplatili/y svým zdravím za šílenství vivisekce a také náhrobky s nápisem - Jsem mrtvý! Díky výzkumu na zvířatech - pro ty, kdo zaplatili/y životem.
Každý medicínský směr, který nevidí rozpor mezi mučením a vražděním v rámci výzkumu a vědou, je již ve svém základu pomýlený. Akademický slovník cizích slov definuje vivisekci jako "pokus na živém zvířeti, při kterém je použito operační techniky bez znecitlivění" (2), L. Jebavý (3) v jednom rozhovoru ji definuje jako "operaci na bdělých zvířatech a odnímání jejich orgánů bez umrtvení" (4). Akademii věd (bohužel) a Jebavého považuji za nedůvěryhodné pokud se týká diskuze o vivisekci, protože brání příliš mnoho vlastních zájmů a to se projevuje již v jejich definici vivisekce.
Slovo vivisekce vzniklo v 18. st. z lat. vivus, tedy "živé", a sectio, tedy "řezat". Vivisekce znamená řezat živé. Jinými slovy působit záměrnou bolest.
Základním předpokladem pro provádění vivisekce je vědomí nadřazenosti a možnost ovládnutí. Vědomí nadřazenosti je nutné, aby hodnota vstoupení do života někomu jinému a jeho zmrzačení byla menší než důvod, proč k tomu dochází. Možnost ovládnutí je nutná ke kontrole subjektu, snadnému pozorování a manipulaci. Proto jsou vždy obětí vivisekce ti slabší, ať už svou přirozeností nebo následkem vnějších příčin.
Podotýkám, že nelze od sebe oddělit její provádění na lidech a na jiných zvířatech. Vivisekce na mimolidech je téměř vždy východiskem z nouze, nelze-li provést úkon nebo úkony na lidech a vždy, když je tato možnost, k lidem se vrací. Pokud měli výzkumníci nebo výzkumnice možnost jak získat informace, vždy volili buď vivisekci na člověku společně s pitvami lidských těl a o ostatní zvířata se nezajímali, nebo pro ně byla vivisekce mimolidí a jejich pitvy jenom okrajovou a doplňkovou činností. Ale i kdyby tomu tak nebylo, i kdyby vivisekce šla zcela mimo člověka jako testovaného subjektu, i tehdy by zůstávala výplodem zkurvené mysli a zkurveného srdce.
Při oslavě svátku Xipe Totec, aztéckého boha jara, nesli kněží kůži za živa staženou, většinou z nějakého zajatce. V čele průvodu šli lidé postižení očními nemocemi, svrabem a různými kožními chorobami. I ti byli oblečení do lidských kůži, za živa stažených. Chtěli dosáhnout usmíření božstva, které je tímto způsobem postihlo a které samo chodilo oděno v lidské kůži. (5) Anatomické znalosti Aztéků překvapují mnohdy i dnes. Rozlišovali nejen tepny a žíly, ale i lymfatické cévy, nervy a šlachy a stejně i jejich funkci, znali skoro všechny kosti, velmi přesně popisovali vnitřní orgány i rozdělení tuku na podkožní, obalující ledviny, bránici, mezihrudí apod. Žádná jiná kultura dávnověku neměla tak přesné znalosti z oblasti anatomie. Získali je při obětování lidí. Zajatcům položeným na obětním kamenu bylo pazourkem obnaženo srdce, bylo vyrvané a dané bohu Slunce. Vlastně se mnoho nezměnilo. Jen místo člověka (ten zůstává jako oběť trochu v skrytu) se na obětním kamenu střídají potkani, prasata, psi, opice aj. Posvátnost aktu zůstala, krutost také a bohu Slunce se říká Zdraví.
Asyrští lékaři táhnoucí s armádami na válečných taženích zřejmě používali jako zdroj svých chirurgických znalostí ku prospěchu vlastních nemocných mučení a mrzačení zajatců (oslepování, amputace apod.).
Egyptský král Ptolemáios I. dal postavit Múseion, tak trochu město, tak trochu univerzitu. Múseion mělo být středem poznání světa. Historie, filozofie, matematika, literární obory, fyzika, lékařství, každá věda zde měla být domovem. V 3. stol. př.n.l. zde Erasistratos z Keu a Hérofilos z Chalkédonu prováděli nejen pitvy popravených, ale také vivisekci na mimolidech a pravděpodobně i na odsouzených lidech, jak jim bylo dovoleno Ptolemáiosem I. Erasistratos, jenž byl možná i posluchačem Theofrastose (6), asi nejvýznačnějšího žáka Aristotelova, je považován za zakladatele patologické fyziologie a spolu s Hérofilosem patřil k nejvýznačnějším lékařům alexandrijského období.
Nebyla-li možnost získávat poznatky vivisekcí na lidech, jako druhá (pro studium člověka a reakcí lidského organismu) možnost nastupovaly pitvy lidských mrtvol. Bohužel, ve většině kultur, byly (a stále jsou) tyto praktiky tabu. Náboženské předpisy zakazovaly dotknout se mrtvoly v Indii a způsoby volené k obcházení tohoto zákazu byly spíše nešťastné vzhledem k hodnotě získaných informací. Sušruta-samhita radí opatřit si mrtvolu, ani starou, ani zmrzačenou, ani po otravě, ani po dlouhé nemoci. Ta se má vložit do klece a do řeky na sedm dní a sedm nocí a po změknutí tkání se tyto oškrábaly, aby se objevily vnitřnosti.
V Číně zapovídal pitvy na mrtvých lidech silný kult předků, a jen zcela výjimečně byly povoleny pitvy popravených lidí. Např. ve 4. stol. prý guvernér jedné provincie dal k dispozici mrtvoly 40 dekapitovaných (po stětí hlavy). (7)
Důvodem pro trvání vivisekce je zisk, snaha udržet si STATUS QUO, setrvačnost povzbuzovaná leností v myšlení, ale jsou tu také jiné, podprahové důvody, mentalita nechat jiné táhnout svá břemena a bolest a to je mentalita prošlá mnoha kulturami a dlouhou dobu vrůstající do citu i do rozumu.
Nepovažuji vivisekci za vědní obor, ale za sloučení "lékařství, služby Sachmet a kouzelnictví" (8), především pak za obětní praxi podepřenou pouhým axiomem, základní větou, přijímanou a bez důkazů považovanou za pravdivou. Jiná zvířata se používají jako zástupná oběť ku prospěchu člověka. Přesvědčení o tomto prospěchu je rozšířené a hloupé včera i dnes.
Ve starém Egyptě se lidé obraceli k bohu Ea prostřednictvím jeho syna Marduka se žádostí o uzdravení a ten mu radil:
"Jdi, Marduku, synu můj,
vezmi bílé kůzle od Tammúze,
polož ho před nemocným a
vyjmi kůzleti srdce a
tomu muži ho vlož do rukou;
prones zaříkání Eridu.
Kůzle, jehož srdce jsi vyňal,
je pokrmem li´i, z kterého připravíš
smírnou oběť za toho muže,
přines kadidelnici a pochodeň
rozsypávej kadidlo po malých částech
na ulici,
přilož tomu člověku obvaz,
prones zaříkání Eridu;
přivolej velké bohy,
aby zlý duch a zlý démon,
čarodějný démon Gul,
horečka nebo těžká nemoc
vězící v těle toho muže,
odešly a opustily jeho dům!
Nechť se tu usídlí dobrotivý ochranný
duch!" (9)
"Jehně je náhradou za člověka,
dal kůzle za svůj život,
dal hlavu kůzlete za hlavu člověka,
dal krk kůzlete za krk člověka."
(10)
Na mnoha náhrobních malbách ve starém Egyptě je zobrazen pohřební obřad, při kterém je živému telátku uřezána přední noha. Důvodem byla pravděpodobně představa, že se takto nemocnému přidává síla v boji proti nemoci. (11)
Ve staré Indii se používaly opice a ptáci v toxikologii, kdy lékaři rádžů dozírali v kuchyni a dávali jim ochutnávat pokrmy před tím než přišly na panský stůl.
Ve vztahu k dnešnímu experimentování na mimolidech není pouze otázkou použití živého subjektu, ale také přenos informací z tohoto subjektu na jiný subjekt patřící k jinému živočišnému druhu.
K přímému srovnání a převodu docházelo v anatomii, kdy byly poznatky z kuchyně při přípravě jídla a při obětování mimolidí bohům analogicky poutány k lidské anatomii, ale převod informací z mimolidí na lidi můžeme najít už v Babylónii. První písemné záznamy jsou z období vlády Sargona (2350 - 2295 př.n.l.). Po zabití ovce, byla vyjmuta játra a z nich čteny záměry božstva kterému byla obětována a které se svou obětí identifikovalo.
Ve starém Peru třel lékař tělo nemocné/ho morčetem a v okamžiku doteku morčete a postiženého místa zvíře zabil a nemoc byla odstraněna. Potom zvíře rozřízl a podle změn v organismu morčete stanovil diagnózu a prognózu nemoci.
Možná se teď divíte naivitě těch před vámi, no, čemu všemu věřili/y, a kroutíte hlavou nad jejich krutostí, ale stejná naivita a stejná krutost, jen paní módou oděná v modernější háv, obestírá většinu mozků i dnes. A ti po vás se budou divit vaší naivitě a kroutit hlavou nad vaší krutostí, protože pokud vivisekci neodmítáte, straníte silnějším a dáváte jim prostor rozbolavět svět. Zbytečně. Protože vivisekce není věda, ale iracionální kult.
Jen těm zvířatům, konkrétním samičkám a samcům, co v tento okamžik trpí a chcípají pro šílenství vivisekce, to nepomůže.
Trepkám velkým, Nezmarům zeleným, Škrkavkám prasečím, Nitěnkám větším, Dešťovkám obecným, Hrotnatkám velkým, Buchankám větším, Švábům americkým, Cvrčkům domácím, Sarančatům vlašským, Potemníkům moučným, Včelám medonosným, Mouchám domácím, Octomilkám obecným, Hlemýžďům zahradním, Ježovkám dlouhoostnatým, Kaprům obecným, Karasům zlatým, Střevlím potočním, Daniům pruhovaným, Gupkám paví očko, Rájovcům dlouhoploutvým, Koljuškám tříostným, Axolotlům mexickým, Drápatkám vodním, Skokanům hnědým, Skokanům zeleným, Zmijím obecným, Husám domácím, Kachnám domácím, Kuru domácímu, Křepelkám japonským, Holubům domácím, Kanárům, Vačicím opossum, Ježkům západním, Rejskům obecným, Rejskům krátkoocasým, Bělozubkám šedým, Netopýrům velkým, Lemurům kata, Kosmanům bělovousým, Kotulům veverovitým, Makakům rhesus, Makakům jávským, Paviánům pláštíkovým, Kočkodanům obecným, Králíkům domácím, Myším domácím, Krysám obecným, Potkanům, Křečkům zlatým, Křečíkům čínským, Pískomilům mongolským, Morčatům domácím, Psům domácím, Fretkám domácím, Kočkám domácím, Koňům domácím, Oslům domácím, Prasatům domácím, Kozám domácím, Ovcím domácím a Turům domácím také ne.
1) F. Vyskočil: Žiji díky výzkumu na zvířatech, Vesmír 1/2005
2) Akademický slovník cizích slov, Academia,1998
3) Doc. Ing. Lukáš Jebavý, CSc., ředitel a jednatel vivisekční firmy BIOTEST,
bývalý předseda Ústřední komise (jakoby) na ochranu zvířat a funkcionář Společnosti pro vědu o laboratorních zvířatech
4) Opičí městečko u Kladna, rozhovor s Jebavým, Naše rodina, r. 35 / č.14
5) Zde lze nalézt zajímavou paralelu ve starém Egyptě, kde byl velmi v oblibě obvaz z čerstvého syrového masa přikládající se na otevřenou ránu, aby vyvolal hnisání a zároveň udržoval ránu v chladu a vlhku a zastavoval krvácení (zde se ovšem nepoužívalo maso lidské).
6) Diogénes Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filozofů, NOVÁ TISKÁRNA, Pelhřimov, 1995
7) Kurt Pollak: Medicína dávných civilazací, ORBIS, Praha, 1973
8) V "Tajné knize o srdci", jež je součástí "Ebersova Papyru" napsaného kolem roku 1600 př. n. l. se mluví o třech kategoriích těch, kdo uzdravují -lékař, kněz bohyně Sachmety, vládkyně plamenů milující krev, a kouzelník-
9) citováno podle Kurta Pollaka: Medicína dávných civilazací, ORBIS, Praha, 1973
10) tamtéž
11) tamtéž

Vivisekce: FAQ

31. října 2007 v 14:15 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
Vivisekce: FAQ Autor: michal kolesár -www.realita.tv Proč odmítnout vivisekci?
Základní argument k odmítnutí vivisekce jde již z překladu samotného slova. Vivisekce znamená řezat živé, to znamená působit záměrnou bolest, záměrné mrzačení a někdy záměrnou smrt. To je argument, který preferuje oběť. K němu se přidává otázka jakým způsobem vivisekční praxe formuje kulturu, protože základním předpokladem pro provádění vivisekce je vědomí nadřazenosti a možnost ovládnutí. Vědomí nadřazenosti je nutné, aby vstoupení do života někomu jinému a jeho zmrzačení mělo menší hodnotu než důvod, proč k tomu dochází. Možnost ovládnutí je nutná ke kontrole subjektu, snadnému pozorování a manipulaci. Proto jsou vždy obětí vivisekce ti slabší, ať už svou přirozeností nebo následkem vnějších příčin; děti, nemocní/é nebo zvířata v područí člověka. Posledním argumentem je, že vivisekce škodí i tam, kde tvrdí, že pomáhá a hledá své posvěcení, tedy v ochraně lidského zdraví.
Když nebudeme dělat vivisekci na mimolidech, budeme ji muset dělat na lidech I.
Když někdy poslouchám tyto a jim podobné argumenty, říkám si, jak je vůbec možné, že lidstvo dokázalo přežít bez vivisekce těch několik tisíc let a jak to vůbec dělají jiné živočišné druhy, že bez ní přežívají, vždyť podle toho, co někdy slýchám od vivisektorů a vivisektorek, kdyby jich nebylo, tak by snad ani nebylo vynalezeno kolo. Pravdou je, že žádnou takovou, ani podobnou, volbu nemáme. To, že vivisekci potřebujeme, aby náš život byl kvalitní, je jen vylhaný axiom jejich stoupenců a stoupenkyň, to znamená - základní věta, přijímaná a bez důkazů považovaná za pravdivou.
Anatomické a fyziologické poznatky Galénovy zastavily a poškodily vědu o lidském zdraví na několik století a příčinou bylo, že převáděl své znalosti z vivisekce jiných zvířat na lidi, objevitel vakcíny proti obrně prohlásil, že "ochrana před obrnou se zpozdila mylným pochopením podstaty této nemoci", a to pochopení šlo znovu z vivisekce mimolidí (konkrétně se jednalo o špatnou volbu tzv. laboratorního modelu), spojení mezi kouřením, rakovinou, nemocemi srdce apod. bylo prokázáno klinickým pozorováním, ale zpětné ověřování tohoto poznání za pomocí experimentů na mimolidech nic podobného neprokázalo (respektive jednou tak a jindy jinak, podle toho kdo studii platil) a lidé proto umírali, stejný příběh je o azbestu, benzenu a mnoha dalších. V USA jsou NÚL (nežádoucí účinky léků) na čtvrtém až šestém místě jako příčina úmrtí. (např. Štefan Alušík a kol.: Klinické projevy nežádoucích léků, TRITON, 2001)
Tam, kde je lékařská věda úspěšná, je tomu tak většinou proto, že se správné poznatky dokázaly probojovat přes zmatek a spekulace vivisekční praxe.
Když nebudeme dělat vivisekci na mimolidech, budeme ji muset dělat na lidech II.
Různé živočišné druhy se od sebe různým způsobem v různých bodech liší, a to na všech úrovních, včetně molekulární. Reakce se liší nejen mezi druhy, ale i mezi jedinci v závislosti na věku a pohlaví. Důležité rozdíly mohou vyplynout z různých podmínek experimentů v závislosti na vnějším prostředí. U zvířat, která jsou schopná rozlišovat mezi jednotlivými lidmi, má vliv i osoba provádějící experiment.
Proto je ve vivisekční praxi snahou standardizovat zvířata, jejich slovníkem biologické modely, vytvářet standardní operační postupy a standardní prostředí pro experiment. Jednoduše, je to snaha dosáhnout toho, aby vivisekce fungovala a to za každou cenu.
Chcete snad, abychom místo na krysách, dělali/y pokusy na dětech? I.
Znám spoustu těch, kdo experimentovali/y na mimolidech, a jakmile k tomu měli/y možnost, zákonnou nebo nezákonnou, přešli/y ke stejně krutým a neobhájitelným experimentům na lidech, ale neznám nikoho z těch, kdo se zabývají ochranou a obranou ostatních živočišných druhů, kteří a které by něco podobného propagovali/y nebo dokonce dělali/y. Vy ano?
Chcete snad, abychom místo na krysách, dělali/y pokusy na dětech? II.
Neexistují žádné spolehlivé ukazatele, které by na základě srovnání reakcí živočišných druhů používaných při experimentech a reakcí lidí, ať už v oblasti léků nebo léčebných metod, vyhodnotily v jaké míře je tento přenos spolehlivý a jak je statisticky významný (např. Robert Matthews: Of mice, men and medical concern, Financial Times,4.3.2005). Proto se tento způsob hodnocení a vývoje pohybuje v oblasti spekulací. Tyto spekulace jsou umožněny v současné době především propojením vivisekce a ziskového sektoru.
Kolik zvířat zemře na světě během jednoho roku při vivisekci?
To nikdo neví. Ani na celém světě, ani v rámci ČR. Statistiky uvádí pouze počet zvířat použitých při pokusech se zvířaty nebo na zvířatech, ale nikoli kolik jich zemře jejich následkem. Můžeme odhadovat, že usmrcením končí asi třetina pokusů, ale vivsekce nejsou jen samotné pokusy.
Jaký je rozdíl mezi pokusem na zvířeti nebo se zvířetem a vivisekcí?
Pokus se zvířetem může být například i kroužkování ptáků, které je zahrnuto i ve statistice ČR se zdůvodněním, že při kroužkování může dojít k jejich zranění, naopak se neuvádějí krmné pokusy, kdy se např. prasata krmí testovací výživou, nic jiného se s nimi neděje, a po vykrmení jdou na jatky, jsou zabité a je zjištěna jejich jatečná výtěžnost. Přesto se domnívám, že by ve statistikách tyto pokusy být měly. Je to pokus a jeho součástí je zabití a zkoumání zabitého zvířete. To, že se krmí a zabíjí zvířata i z jiných hloupých důvodů se nijak nevztahuje k těmto experimentům.
Vivisekce je kategorií v pokusech se zvířaty a lze ji identifikovat podle záměru a provedení - záměrná bolest, záměrná mrzačení a někdy záměrná smrt jako její součást.
Např. Akademický slovník charakterizuje vivisekci jako "pokus na živém zvířeti, při kterém je použito operační techniky bez znecitlivění" (Akademický slovník cizích slov, Academia,1998). Podlé této definice je vivisekce v ČR povolená a prováděná jako běžný zákrok v zemědělství, ovšem už nikoli jako pokus, ale jako součást praxe - např. kauterizace zobáku slepic, amputace hřebínku a článků prstů u kohoutů, kastrace selat bez znecitlivění apod.
Zvířata se mají v laboratořích dobře, nikdo jim neubližuje, experimentátoři a experimentátorky přistupují ke zvířatům s odpovědností a maximální laskavostí.
To je lež. Už samotná povaha vivisekční praxe vylučuje dobrý život pro své oběti. Toto tvrzení vychází od lidí provádějících vivisekci, nebo z ní jiným způsobem profitujících nebo od těch, co jim bez ověření skutečného stavu věci, dali/y svou důvěru. Pokaždé, podaří-li se získat neoficiální materiály z laboratoří, je vidět něco jiného, zvířata jsou bitá, je s nimi zacházeno hrubě, ale i kdyby se tam o zvířata v rámci svých velmi omezených možností starali s nejlepší péčí jaké jsou schopni/y, nic by to nezměnilo na tom, že vivisekce je krutá a zbytečná.
Neměli/y bychom zapomínat, že v laboratořích není žádná spolehlivá kontrola toho, zda experiment běží alespoň podle schváleného scénáře, protože jedinou kontrolou je osoba experimentátora nebo experimentátorky. To znamená, že není žádná záruka, než v osobě experimentátora nebo experimentátorky, že míra utrpení je redukována na minimum, např. zda jsou skutečně použitá anestetika, nebo že jsou použitá v dostatečné míře. Vypracování detailního projektu experimentu a možná kontrola státních orgánů jsou velmi omezené alibi.
To neznamená, že v každé laboratoři zacházejí se zvířaty hůře než jim povoluje zákon. I v laboratořích pracují lidé propagující a prosazující welfare a nepřekračující meze toho, o čem se domnívají, že je to nutné.
Kdo jiný než odborníci by měl povolovat a kontrolovat pokusy na zvířatech (vivisekci)? I.
Pokud těmi odborníky myslíte lidi, kteří a které sami/y provádějí vivisekci, nebo z ní nějakým způsobem profitují, tak tohle přece je nekvalifikuje k ochraně tzv. laboratorních zvířat, možná právě naopak. Myslíte, že Mengele nebo Himmler jsou vhodnými kandidáty do komise na ochranu židovské a romské komunity?
Uvědomte si, prosím, pozici těch tzv. laboratorních zvířat ve vivisekčním průmyslu.
Kdo jiný než odborníci by měl povolovat a kontrolovat pokusy na zvířatech (vivisekci)? II.
Většina těch, kdo tvrdí, že jsou odborníky a odbornicemi v medicíně, a mohou tedy hodnotit a kontrolovat experimenty, mají odbornost pouze v jednom medicínském směru, a to směru, který má vědomí nadřazenosti a heslo "účel světí prostředky" zapracován do svého konceptu teoretického i praktického, a to je také jejich výchozí bod. Nehodnotí, jestli je pokus nutný, ale jestli je nutný pro jejich způsob práce.
Kdo jiný než odborníci by měl povolovat a kontrolovat pokusy na zvířatech (vivisekci)? III.
Každý projekt je předán posuzovateli nebo posuzovatelce vzdělaným a orientovaným v konkrétním oboru, na nějž je experiment orientován. Ten nebo ta by měli/y zhodnotit, zda je pokus nutný, zda jen nekopíruje už známé poznatky nebo není jen zbytečnou modifikací zjistitelnou jiným způsobem. Je nesmysl chtít, aby právník nebo muzikantka hodnotili/y pokus v oblasti např. molekulární genetiky v tomto rámci. Ovšem můžeme hodnotit nad rámec této omezené pravdy. To znamená, nikoli jestli jen ten nebo onen experiment v oblasti molekulární genetiky nutný, ale jestli je vůbec vivisekce nutná.
To, že lidé provádějící vivisekci např. v toxikologii vědí lépe než my (já), jak bude reagovat např. opice na nitrožilní aplikaci nafty, ještě neznamená, že vědí lépe než my (já), jestli je dobré opici nitrožilně aplikovat naftu.
Máme přece zákon na ochranu zvířat...
Žádný zákon na ochranu zvířat v ČR neexistuje. To jediné, co máme je zákon tak trochu na ochranu zvířat a tak trochu na ochranu týrání zvířat. Je to kompromis různých zájmových skupin, těch, které chrání zájmy obětí i těch, které si chrání zisky. Bohužel, ta druhá skupina je silnější.
Prosazují se přece alternativy a počty zvířat použitých v pokusech stále klesá...
Velká část jakoby alternativních metod se provádí na embryích nebo fetech zvířat, a ty nejsou původem ze vzduchoprázdna, obrovské množství zvířat umírá, aby se mohlo experimentovat na embryích a fetech, stejně i ke kultivaci tkáňových a buněčných kultur se většinou používá krev z čerstvě narozených nebo ještě nenarozených telat.
Některé pokusy na zvířatech lze nahradit pokusy bez zvířat, ale u některých to není možné, protože musíme znát reakci celého organismu, a to nelze jinak než pokusem na živém zvířeti.
To zní rozumně, ale je to hloupost. Reakce celého organismu psa, myši nebo opice je nepřevoditelná na reakci celého organismu člověka, a to ani jako hrubý nárys ve spojení z již známými skutečnostmi.
Jaké jiné možnosti máme, když přestaneme experimentovat na mimolidech?
Klasické metody jako je klinický výzkum, tedy přímé studium nemoci monitorováním nemocných a epidemiologický výzkum, včetně molekulární epidemiologie, ve spojení s moderními technikami in vitro a in silico, pitvy a zkoumání živých tkání (biopsie), mikrodávkování, sledování výrobků po uvedení na trh a kombinace těchto metod nejsou jen adekvátní, ale mnohem spolehlivější metodou pro získání poznatků o člověku.

O vivisekci čili vědeckém mučení zvířat 1

30. října 2007 v 14:01 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
O vivisekci čili vědeckém mučení zvířat-část 1 Ve jménu milosrdenství! Autor: Přednáška jeho Excel. Pana barona z Friedbergů-Mírokorského Ve jménu milosrdenství!
"Otevřete ústa pro opuštěné,
i pro tu tvář němých!"
Vivisekce, vrchol ukrutnosti a surovosti proti ubohým zvířatům, páchána pod předstěrou, že nevyhnutelna pro vědu lékařskou: Když vegetárci šlechetně usilují proti i okamžitému vraždění zvířat, musí člověk jen drobet útrpný se vzpírat tím rozhodněji krutému mučení jejich. Ustavili se již spolky proti vivisekci, proti vědeckému mučení zvířat, a nejeden lékař již s rozhořčením píše proti ní. - Ochrana zvířat vůbec je dnešního dne již rozšířena po celém vzdělaném světě, četné spolky se snaží, hájiti proti surovosti lidské ubohé tvory, kteří člověku pomáhají v hospodářství, převážení věcí, hlídání atd. A což je to všední týrání zvířat nesvědomitého, bezcitného vozky, oráče a pod. proti hrůzám páchaným vivisekcí pány vysoce vzdělanými, ba hrozně učenými, na zvířatech! Mají-li zvířata právo, aby byla chráněna proti oněm mírnějším klopotám, o kolik větší právo mají, abychom se jich zastávali proti krutým mučitelům mezi bezcitnými lékaři. - Nám přivžencům přírodní životosprávy a přírodního léčení, mezi nimiž jest i dost vegetariánů, nastává tím světlejší povinnost, postaviti se co nejrozhodněji proti vivisekci, poněvadž právě my víme, že pro léčení přírodní není třeba ani prostředků tak obtížných, spletitých a nebezpečných, ani pokusů mučivých a vražedných na zvířatech, a protože tedy právě my odmítáme naprosto nutnost, lékaři allopathy stále vykřičovanou a dokazovanou, mučiti zvířata ve prospěch hojení nemocných lidí. Každý člověk, ponejprv slyšel o děsných věcech nazývaných vivisekcí, trnul co nejhůře a zdráhal se přikládati víru hrůzám vypravovaným. Ale zprávy těch samých ukrutníků, ještě se vychloubajících, kolik ubožátek domučili, potvrzují, co by člověk nevěřil.
Jak zní obžaloba na vivisektory? Tito předstírají, že je nutno živá zvířata mučit dlouho a krutě na pokusy ve prospěch trpícího člověčenstva, ve prospěch lékařské vědy. Vivisekce jest tudíž přetrapné, pozvolné ničení živého zvířete ve službě vědy, a zvíře tomu buď podlehne; nebo jest-li vivisektor aspoň trochu méně nemilosrdný, dorazí ubohý předmět svých pokusů, aby mukám učinil konec. Vivisektorové nejvíce vyšší druhy zvířeny, člověku bližší tělesnou soustavou svoji, nejvíce psů, v ohromném množství. Tito psi jim obyčejně dodáváni zloději odborného povolání, a vivisektoři, když vědí, že pracují se zbožím kradeným, jsou patrnými spoluvinníky oněch zlodějů, přechovávači a vrahy ukradených psů. Nejeden z těch vivisektorů otevřeně, ovšem v odborných spisech, kde myslí, že je mezi svými, se přiznává, že nekupuje psů u poctivých obchodníků, nýbrž si je opatřuje ze slušných domů, kde se jim dobře vedlo a kde měli hodně volnosti, aby byli hodně zdrávi. V mučírnách vědeckých děsnou smrtí sešel nejeden miláček, nejeden věrný druh člověka trpce oplakávaný, nejeden podpůrce slepého starce marně hledaný.
To jsou věci všeobecně známé, a přece se strany vlád a zákonodárství neděje se nic, aby kruté ty neplechy byly jen mírněny - o odstranění ani není řeči; ano vivisektoři požívají veškeré podpory shora a drahé jejich pracovny se vydržují z daní lidových. Ani spolky pro ochranu zvířat, nijak záslužně nepůsobící, se posud nepokoušely postaviti se proti nejkřiklavějšímu mučení zvířat, - a co je věru k víře nepodobno, že mezi výbory a starosty těchto spolků dokonce jsou přívrženci vivisekce, ano někteří vivisektoři sami.
Vše to není vymyšleno. Je to dokázáno ze spisů těch mučitelů samých, není třeba, abychom vymýšleli a nadsázeli, skutky samy mluví, ba křičí!
A zločiny ty na zvířatech neomezují se snad jen na některou zemi, nikoli!
Věda nezná hranic států, jest ohromnou republikou, rozšířenou přes celou zeměkouli. Zlo, o němž zde mluvím, je jakýmsi duševním morem, rozhoštěným v celém člověčenstvu, t. zv. vzdělaném, křesťanském. Vivisektoři se zastávají a vychvalují jeden druhého. Své zločiny zakrývají nevinnými pojmenováními, jako: "Pokusy na zvířatech", "Fysiologie s praktickými cviky" a podobně.

O vivisekci čili vědeckém mučení zvířat 2

30. října 2007 v 14:00 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
O vivisekci čili vědeckém mučení zvířat 2 Úkazy z vivisekce Autor: Přednáška jeho Excel. Pana barona z Friedbergů-MírokorskéhoÚkazy z vivisekce
Anglický lékař Hoggan, žák francouzského slavného lékaře Clauda Bernarda, a který za stara živě zápasil proti vivisekci, vyprávěl co očitý svědek: "Ve 3 válkách viděl jsem mnoho hrůz, ale horší bylo, když přinášeli psy ze sklepů fisiologické laboratoře do dvorany operační. Psi hned se děsili patrně čenichajíce vzduch mučírny, co asi tu čeká na ně. Snažili se prositi o smilování, hýbajíce ocasy a lichocením. Když pak byli surově uchopeni a uvrženi na desku mučení, jen tiše vrněli a lízali ruce svých trýznitelů, a když jim sevřeli hubu, ještě klátili ohonem o milost".
Vivisektor Dr. Frensberg se přiznal, že 80 psům a mnohým jiným savcům přeřízl míchu, aby pozoroval jednotlivé svaly na hlavě.
Mučitelé dávají zvířata do kádí s ledem, aby tam pošla zmrznutím. - Hladovícím zvířatům vpravují mrazivé látky do břicha abv zmrzla z nitra. - Dávají jim davidla a sevrou jim hltan, aby nemohla vrhnout. - Rány jim působené dráždí kantaridami. Celé tělo špikují hřebíky. - Psy připoutají k točidlu , 2-300krát za minutu se otáčejícímu, aby zvířata zblbla.
Prof. Magendie přibil hřebíky psa neomámeného za tlapy a uši na stůl, prořízl čivy oční, rozpiloval lebku, rozřízl páteř a obnažil několik svazků čivů. Pak schoval psa pro pokusy na příští den! - Claude Bernard vynašel kamna, aby studoval pozvolné umírání teplokrevných zvířat neomámených 80°R. Když hlava zvířete je mimo tu klec, žije někdy až příští den. - Prof. Fyfe ucpal křepeláčkovi neomámenému tlamu, přivázal jej provázkem, provlečeným oběma nozdrami ke stolu, rozpáral mu hrudník a břich, aby žákům ukázal vnitřnosti. - Proff. Schiff a Gavaret za živa upekli a pomalu a násilně zadusili nesčetné psy. - Prof. Bouillaud provrtal tlustým železným vrtákem na dvou místech čelo psa a vstrčil do mozku železný drát do červena rozžhavený. Ubohý pes vyl 6 dní neustále, ačkoli professor jej "utišoval" bitím. Na doléhání sousedů konečně psa zabil. Psa stejně zmořeného hodil do vody, aby viděl, zda-li ještě dovede plovat. Po 16 dnech pes podlehl mukám. - Prof. Terrier rozřezal 13 opičkám hlavy a popsal trýzeň, kterou ubožátka jevila při následujících pokusech. - Prof. Nothnagel navrtal psům lebky a vpravil jim do mozku žíravou kyselinu chromovou; mučenci pošli 2.,3 až 17. dne. - Prof. Goltz prořízl silnému pudlovi míchu na dvou místech ve dva dny, 2 týdny od sebe vzdálené. Druhé poranění řádilo děsně, ochrnulo měchýř a vytlačilo konečník. O 3 neděle později měl býti podroben jinému pokusu; ale pošel mezi přípravami.
Prof. Schulz zkoušel účinky vodíku fosforečnatého (kostikového) na psech, králících a morčatech. Psa tak trýznil mnoho dní až podlehl. - Dr. Hermann po 5 neděl krutě dráždil mozek psa elektřinou a Dr. Kreis potom ještě s tím psem zkoušel něco na slinných žlázách, při čemž pes pošel. - Hofmeister podroboval kočky horkému vzduchu 40°C - 50°C. a dráždil a přetínal jim čiv ischiatický. - Langendorff a Seelig prořízli králíkům průdušnici nebo hrtan, vpravili doň kaučukovou hadici s kohoutkem, chvílemi zavřeným, a pozoroval dýchání s překážkami. U 7 psů obnažili obě žlázy štítové, přeřízli, podvázali a lapisem infernálem poťukali čivy, aby vyvolali prudký zánět. - Tom. Drobnick zkoumal následky vyříznutí žlázy štítové na psech, králících, kočkách, opicích a j. omámených a neomámených. - Prof. Goltz pozoroval po 15 měsíců psa, jemuž odňal celou levou půli mozku. - Někdo, aby dokázal, že Brightická nemoc nevzniká z vodnatění krve, vpravoval psovi, pevně připoutanému ke stolu, po 4 - 6 hodin roztok kuchyňské soli trubičkou do krční žíly. Docent upozorňoval posluchače na nabíhání noh. Z dutiny jednoho oka tekla krev. "To nic neznačí, nepatří sem," vykládal docent, "kolega jeden potřeboval oko na pokus a vyloupl je." Mezi přednáškou pes zdechl, ještě přívětivě hýbaje ohonem! - Prof. Horsley vpoutal psa do necek, prořízl mu krk, obnažil průdušnici a hrtan a vpravil do něho trubičku. Do této foukal měchem, pohybovaným plynovým strojem, aby ukazoval umělé dýchání; rozřízl mu hruď nad hrudní kostí a s obou stran odřízl kůži, hrudní kosť ostrými kleštěmi rozpůlil, obě polovice hrudníku roztaženy a ostrými háky drženy v otevřenosti, aby bylo vidět na srdce, píce a silné cévy. Osrdí rozříznuto. Několik tepen a žil podvázáno, několik čivů vyříznuto a pes týrán elektrickými údery. To trvalo několik hodin, pes stále žil, nebo srdce bilo. Trpěl zajisté muka ohromná. - jakýsi professor v Příži (Richet?) přivázal velikého Novofundlanďana ke stolu, pes se vzpouzel a otřásal celým stolem. Professor mu vstřikoval chloral, ale neomámil ho náležitě; rozřízl mu kůži na hlavě až na lebku a zastavil krvotok žhavým nástrojem, aby pes vykrvácením nebyl zbaven života. Pak přišroubovali k lebce mosaznou desku, tu provrtali a dírou vpouštěli do mozku elektrický proud. Pes se bránila bolem vyl. - Vídeňský vivisektor prof. Simon Stricker na mnoha psů ukazoval posluchačům, jak železným drátem lze zničit míchu, postrkuje jej postupně do dutiny míchové. Aby pes nemohl vrnět a křičet, dříve mu přeřízl čivy u hrtanu. - Peabody vypravuje, že u známého Pasteura v Paříži viděl v prostoru asi 600 živých psů se vočkovanou vzteklinou. V jiném oddělení bylo asi 1000 zvířat (psů, opic, králíků, holubů, koní a koček), kterým hnis vztekliny byl vočkován do očí. Ty byly celé podebrané a vyhnívaly ze hlavy. Posavad uvedené příběhy mají aspoň zdánlivý podklad vědecký, ale jsou i blbé případy pouhé kruté zvědavosti. - Tak Dři Pernica a Scagtiosi v Palermě zkoumali účinek nedáváni vody zvířatům. Psi po 11 dnech nepití zdechli; čubky. Které nedostaly žrát, ale denně měly 150 cm2 vody, žily pouze o této 43 dní. Tak ti veleučení troupové dokázali něco, co dřív nikdo netušil, že jíst a pít je pro živobytí nutným!! - Dr. Späth, aby dokázal, že horké pokrmy a nápoje škodí, vléval králíkům do žaludku 60° - 100° horkou vodu, která jim zničila stěny v žaludku a přes vlévání pak studené vody působila vředy a za několik dní smrt.
V některé nemocnici v Berlíně chtěli zkoumati záněty střev a k tomu do zkažené píce přimísili roztlučené sklo. Tím povstal zánět smrtelný. - Dr. Wertheim ve Vídni zkoumal na 30 psech průběh spálenin. 5 poléval 8 - 10krát vřelou vodou, ostatních 25 potřel 5 - 10kráte trepentýnem a ten zapálil. Psi ještě žili ke 5 dnům. - Scheuerlin zkoumal hnisání po lučebných dráždidlech. Naplnil tenounké trubičky skleněné 1 - 4 kapkami oleje z kantarid. Stavil konečky a vpravil trubičky 32 králíkům pod kůži. Jakmile rána byla zahojena, zlomil trubičku v těle a zabil zvíře až 4 - 8 dní později. - Jsou, bohužel, také ženštiny, které podobně mučí zvířata. Jedna doktorka přimísila k píci pro králíky rumělku, karmín, indych a tuš. Po rumělce pošli 3. až 9. dne zánětem žaludku a střeva. Píce s indychem králíci se ani nedotkli; karmín usmrtil králíky 8. dne. - v Londýně duchaplně zkoušen vliv hudby na oběh krve. Psi, kočky a králíci otráveni strychninem a umírání jejich provázeno koncertem na housle, flétny a klarinety, kdežto professor měřil tlak krve manometrem, spojeným s karotidou. Co výsledek prohlásil pravdu výroku prý Pythagora, Platona a Aristotela, že děti prý časně třeba učiti hudbě! Drzost nynějších bláznů zneužívati pro své ukrutnosti jmen tak šlechetných! - Mantegazza ve Florencii činil pokusy vyzkoumat zcela zbytečně vědecky účin bolesti. Po celý rok mučil mnohé krysy kleštěmi, provlékal dlouhými jehlicemi; dvě takové mučenice, puštěné k sobě, řítivají se na sebe, ale na kousání nemají síly a tak jen vrní a sténají. - Goltz a Ewald vyňali psům části míchy (v křížové kosti, v kyčli, v hrudníku) a nechali je tak po léta živořit. Výsledky těch pokusů: Březí feně přeřízli míchu u hrudi, pak dlouhou operaci ještě doleji na 2 místech, zejména tam, odkud jsou čivy k děloze. 4 hodiny po této ukrutnosti vrhla 5 zdravých štěnat, se kterými nakládala zcela normálně jako čubka s míchou celou. - Někdo na živém koni působil rány nožem a žihadly, na př. puštění žilou, protažení závlaky (vlasiny), podřezání ohonu, rozříznutí průdušnice, hrtanu, hltanu, propíchnutí a podvázání žily krční, propíchnutí hrudi a břicha, provrtání čela a čelisti, propíchnutí rohovky, žihání několika částí těla, rozpoltění čivů na nohách, vyloupání chrupavky na nich, odtrhání kopyta kleštěmi, uřezání kusů kopyta, přeřezání šlach a konečně postavení mučeného zvířete na nohy, kopyt násilně zbavené! - Prof. Brachet v Paříži vyřízl z čubky štěnata, jež jí pak držel ke tlamě; čubka vrníc je olizovala. K tomu podotkl dr. Hyrtl: "Kdo na to může klidně patřit, měl by býti katovským pacholkem, ale ne lékařem". Týž Brachet vštípil psovi nejkrutší odpor proti sobě, všelijak jej trýzně. Když pes nejvíce jej nenáviděl, že se vztekal jen vidět nebo slyšet Bracheta, tento mu vypichl oči. Pak nejevil žádného zášti. Jakmile však Brachet promluvil, poznal jej dle hlasu a zase se vztekal. Tu mu zničil sluch a zacpal uši voskem, načež pes byl kliden a dal se Brachetem i hladit. - Dr. Shaw v Irsku si ochočil psa, který jej miloval a uřezal mu nohu po noze a obě uši; pes chvíli mile naň hleděl a mu lízal ruku, až rázem pro muka láska se zvrhal v nenávist. To jsou mravní pokusy.
Vždy hlasitěji se ozývá z lidí rozhořčení nad vivisekcí! A to hlasité volání chceme stupňovati ve křik, chceme vyvolati bouři, která by smetla veškeru bídu, veškeré hanobení přírody, veškeru vinu přítomného člověčenstva, zabraného v sobectví a šílenost! Chceme zničit nectnou skvrnu se tváře lidstva, znešvařené takovými zločiny. Chceme o nich zpraviti netoliko vzdělance, nýbrž i veliké davy, které si instinktivně zachovaly jemný a nepodjatý smysl pro právo a křivdu. Jsou lidé, kteří se zastávají vivisektorů, že prý nejsou tak zlí, že nadsazují ti, co na ně žalují, praví, že snad jen jeden nebo druhý přestřelují přes dovolenou mez, a že zneužívání nemá zrušiti i užívání. My však říkáme, celá vivisekce je přestřelování a nemá býti pěstována. Obhájcové vivisekce říkají, že nyní již tolik se neřeží a nemučí zvířata, protože věda, dodělavši se jistých výsledků, již nepotřebuje dalšího zkoumání. Dále, že zvířata skoro vesměs se omamují k pokusům, že tudíž těch muk necítí! My žádáme, aby vivisekce byla zrušena a zákonem zapovězena jakožto sprostý zločin proti přírodě a proti lidskosti. Řeč o mírnění vivisekce není pravdou, obětí je čím dál tím více! Věda nikdy nedojde do konce, nové otázky se vyskytnou a nové badání bude považováno za nutné. Mnohé vivisekce se páší jako na kontrolu, na přezkoušení toho, co předchůdcové vyzkoumali, možná že na odpor proti těmto, aby noví vivisektoři snad vítězili nad dřívějšími. - Co do omámení pravím tolik: 1. Omámení ani nelze provésti všude, ano bývá vyloučeno ve mnohých případech již rázem a úmyslem pokusu. 2. Omámení ani tam, kde by bylo možné, se nekoná; vivisektoři sesurovělí ani k němu nesahají. 3. Omámení ani není možné na dost dlouhý čas, co pokusy trvají. 4. Nelze je prodloužiti na dobu, co mučené zvíře ještě živoří. 5. Náhradou za omámení považují proříznutí čivů a vazů hlasových, ovšem, aby zvíře vrněním a křikem nemohlo jevit bolesti, které však krutě cítí. 6. Vivisektoři neužívají mámidla, nýbrž jen ochrnidla curare, děsného jedu, při čemž ubohé zvíře vše cítí, ale se nemůže hnout, jsouc v strnutí křečovitém. - Omámení nemožno ve mnoha případech. Hlavně při pokusech o činnosti mozku a čivů, nyní právě nejčastějších!! Jak na př. možno, dát chloroform psům štvaným sem tam po dlouhých chodbách, až přeháněním padnou a zdechnou! Jak možno chloroformem omámit zvířata svíraná v mučidle, aby učenec vyzkoumal, kolik bolesti třeba, aby nastala smrt (bez vážných ran!). jak možno dát chloroform psovi, jejž v peci upekou za živa? Jejž ve stroji přebytkem tlaku vzduchového umačkají na dobro, až mu mozek vytéká jako smetana? Psu, jejž vystavují proudům elektrickým tak mocným, že temperature jeho těla dosáhne 112° a pes, ač vložen do ledu, zdechne po několika dnech nejkrutších muk, přímo uvařen ve vlastních šťávách? Jak dát chloroform psovi , kterého několikrát utápějí a zase křísí, nebo kterého dusí a opět křísí? Psovi, jejž kladou do ledu, až zmrzne, zase jej zachrání a zase dávají do ledu? Psovi, jenž má zdechnouti hladem bez žrádla a vody? Psovi, jejž mučí do smrti vočkováním nejhorších nemocí? Jak psovi, namočenému do vařící vody a pak celé dny ponechanému na živu? Jak psovi, politému terpentýnem a zapálenému? Psovi, jemuž vyňata půle mozku, nebo s něhož stažena za živa kůže a který má pak žíti, pokud možná, dlouho pro jiné pokusy?
Vivisektoři sami, jako: Dr. Luchsinger, Christiani, Baginski, Steiner a Castle odrazují od chloroformování, jelikož pro dráždění čivstva jim třeba zvířat při úplném vědomí, byť k původní operaci, obnažení čivů byla omámena.

O vivisekci čili vědeckém mučení zvířat 3

30. října 2007 v 13:59 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
O vivisekci čili vědeckém mučení zvířat 3 - Výroky vivisektorů a znalců o účinku omámeni
Autor: Přednáška jeho Excel. Pana barona z Friedbergů-Mírokorského
Výroky vivisektorů a znalců o účinku omámeni
Dr. H.ggan praví, že omámení trvá pouze 1 - 2 min., a že další bolesti přece musí býti strpěny v úplném vědomí. Omámení slouží více na utišení svědomí než na mírnění bolesti u zvířat pokusných. - O morfiu dí Claude Bernard, že zvíře po něm sice se nehýbe, ale přece všecko cítí; když člověk je šípe, zvíře se hne a křičí. O curare dí týž vivisektor totéž. Člověk nebo zvíře otrávené curarem si zachová činnost rozumu, vůli a cit, kteréžto schopnosti pozbývají pouze možnosti jeviti se ruchem. Zdánlivá mrtvola slyší a rozeznává vše, cítí každé poranění, ale nemá schopnosti dáti výraz citům a vůli. Jeho umírání, pro pozorovatele zdánlivě lehké a bezbolestné je naopak velice kruté. Ale proto přece radí ke curare! Vivisektor švédský Holmgren říká, že curare přeruší každý volný pohyb ale ostatního se nedotkne. Je to jed nejukrutnější, mění nás v okamžiku v živou mrtvolu, která vše vidí, slyší a cítí a nemůže pohnout jedinkým svalem, tudíž nemůže prozradit zoufalé své položení ani nejmenším znamením. Vivisektor dr. Paul Bert přerušil curarem u psa veškeren pohyb, pak strojem měchovitým vpraveným do hrtanu mu dal uměle dýchat. Pak mu rozřízl jednu stranu obličeje, krku, přední nohy, břicho a kyčle, obnažil tu všude čivy, dráždil je po 10 hodin stále elektr. Proudy, což musilo býti strašně bolestné. Pak mučitelé odešli a zanechali pod strojem nebohé zvíře, které pak v noci smrt spasila. Umělé dýchání je tu možné pouze proříznutým hrtanem.
A... a Sachs provrtali neomámeným zvířatům lebku, vstrkali do mozku jehly, též dutinou oční. Králík dostal za 7 dní do mozku přes 20 jehel, které tam ponechány. Prof. Förster a Mendel působili u psů umělé blbství, otáčejíce je na otáčedle 1 - 2 min. (60 - 80krát za minutu!) denně; poznenáhla otáčení se dělo rychleji. Ubohému zvířeti ustupují oči z důlků a překrvují se žíly v očích. To trvalo u jednoho psa měsíce. Prof. Pavlov v Petrohradě přeťal zvířeti míchu, čímž je učinil nehybným , vyřízl mu hltan, podvázal žíly a přeřezal čivy. Dr. Petermann, aby zkoumal vliv přerušené činnosti kůže, stahoval živým neomámeným psům a králíkům kůži, což trvalo asi 20 min. Pak zabalil odřená zvířata do vaty a hadrů a pozoroval, že bez kůže nemohou žít, že kůži tedy k žití potřebují!!
Dr. Boek v Lipsku na radu prof. Ludwiga, čest. předsedy spolku na ochranu zvířat!!! zkoumal po dlouhá léta o dráždění míchy jehlami. Hodlal dráždit míchu zvláště citlivou na prostoře co nejmenší, proto odloučil mozek, provrtav zadní část lebky dvěma děrami, kterými rozřízl mozek. Zvíře k tomu cíli připraveno o vůli t. j. ohybnost, hlava vpřažena do svěradla a končetiny připoutány. Jelikož průdušnice byla sevřena a pes nemohl dýchati, rozřízl jej a vpouštěl mu trubičkou vsazenou vzduch.
Dr. Pavlov v Petrohradě na psech curarem ochrnutých zkoumal centrifugální (odstředivé) činy srdce; vyřízl jim hltan, otevřel dutinu prsní od 2. do 4. žebra, a podvazoval a dráždil čivy u srdce a plic po 2 - 4 hodiny.
V Berlíně dály se pokusy stran zánětu střev. Jen málo bacil vpravených s pící do žaludku působí smrt zvířete. Po 1 - 2denním období hlenovitého průjmu se vyvinul příšerný obraz chorobný. Z řitě stále řinou výměty řídké, krvavé, syrovátkovité, zvířata se spadají, hubnou. Vlekou se pracně, často padajíce v kobce své se srstí zježenou a spocenou, nebo dřepějí nehybně na témže místě. Zdechnou někdy až 5. nebo 6. den.
Vivisektoři tvrdí, že ubohá zvířata pokusní, nešťastní ti mučeníci, bývají usmrcena hned po pokusu, nejčastěji ještě v bezvědomí z omámení. A to není pravda. Vivisektoři je opouštějí a přenechávají sluhům, zesurovělým po příkladě pp. doktorů, nebo je schovávají na pokusy další. Vždyť se jim jedná právě o to, vyzkoumati, jak lze živého tvora zmrzačit, zkomolit a mučit, než zdechne. A to zapisují s pedantickou přesností do tabulek bezcenných, kde vykázáno od doby k době, jak ukrutně bylo s ubožáky nakládáno. Zvířata mnohdy dlouho zachovávána na živu pro další pokusy, přenechávány studentům, aby pokračovali v nelidském počínání professorů. - vivisektoři s jakousi ješitností se předstihují, kterému se podaří, zachovati na živu nejdéle ubohé zkomolence! Může se chlubit: Uřízl jsem mu ten nebo onen úd, odstranil tu nebo onu část mozku, přerušil tolik funkcí životních, vpravil do něho ty a ony jedy, jinak ještě ho mučil a zvíře žije ještě nebo žilo ještě měsíce, dny, hodiny a minuty! Jaký skvělý výsledek vědy a já jaký hrdina její!
Vivisekce není ničím jiným, než naukou o míře bolesti a ničení, jichž třeba, aby život se ukončil. Není to věda o žití, je to statistika umírání a zjevů při tom povlovně se ukazujících.
Počet zvířat co denně obětovaných ve sterých dílnách vědeckých jest ohromný. Pro jedinký pokus obětována zvířata nesčetná! Zdaří-li se pokus, opakuje se stále, protože by mohl dopadnout jinak, nebo proto, aby také žáci jej viděli na vlastní oči. Celé hekatomby psů atd. obětovány, aby byl překonán odpůrce ve vědě, načež tento učinil totéž, aby se bránil.
Konečně vědecká zvědavost, snaha pro kratochvíli nutká mnohého surovce konati pokusy na živých zvířatech, jako lučebníci zkoumají na látkách neživotných.
Otázka o vivisekci je velice vážná. Třeba přemýšleti, zdali hrůzy její jsou skutečně nutny, nebo aspoň prospěšny pro vědu a léčení; zdali hlavní výsledky její: objevení velikého oběhu krve, fysiologie mozku, dvojitý úkol čivů míchových, vyříznutí hrtanu, ledvin, jater, žaludku, vaječníků atd. jsou skutečně blahodárné a nedaly se docílit jiným způsobem. Nápodobně prozkoumati celou tu theorii o bacilech a ochranném očkování Kocha, Pasteura, Behringa a j., což nepodjaté člověčenstvo beztoho již začíná uznávat ze humbug rozhodně škodlivý jako očkování neštovic. Hesla oblíbená a zdánlivě zvučná "volnost vědy", "autorita a hloupý rozum nezasvěcenců" rozpadnou se v nivec, zůstanou dutými, mělkými frásemi. - Ony objevy se staly před vivisekcí nebo bez ní, pokusy na zvířatech nedokazují ničeho pro člověka, jehož ústrojí přece je rozdílné. Pokusy by se tedy musily dělati na lidech a skutečně z vivisekce na zvířatech se obrátily k vivisekci na lidech, vědecké mučení a vraždění pokročilo ze zvířat na lidi. - Léčení přírodní naprosto nepotřebuje bádání vivisektorického, a je proto nejkrásnějším spojením péče o lidské zdraví a lidskosti. Bádání vivisektorické není ani vědecky přesné, nepodává důkazů ani základů, což vysvítá, když z ničeho jiného, již z různosti odporujících názorů a z výroků vivisekci odsuzujících samých vivisektorů. Nejmenší náš požadavek by musil být, aby vivisekce se omezila na míru nejskrovnější, ale ani věda, ani zákonodárství nepodnikly ničehož proti ní. Laikové musili ozvati se o tom zlu, a zasazovati se o zrušení jeho ve jménu lidskosti a pravé ryzí vědy krví nepokálené. Vivisekci třeba zavrhnouti se stanoviska mravnosti a nejjasnější duchové budou musit přispět k odstranění toho mučení a vraždění.
Že otázka vivisekce jest též otázkou svědomí, dokazuje nejlépe blížící se hodina smrti u těch, na nichž lpí ono těžké provinění spáchaných ukrutností na živých zvířatech.
Žádné jiné vědecké bádání nevyvolalo u badatele otázku svědomí, - vivisekce však již mnohého učence na smrtelném loži připravila k zoufalství a pokání.
Proslavený badatel Albrecht z Hallerů jak lze se dočísti ve Vie de Pissot (od Eh. Eynard 1839 pag. 263.) byl by na smrtelném loži rád dal všechnu svou slávu, kdyby mohl zvrátiti neb napraviti všechna bezpráví a mučení na zvířatech spáchaná.
Haller do posledních okamžiků byl pronásledován vzpomínkou o pokusech, jež na živých zvířatech prováděl a tázal se ustavičně svého okolí: "Zdali pak mně Bůh odpustí, že jsem tak ukrutně mučil Jeho tvory?"
"Já jsem s Božskými tvory zle nakládal, jak bude Bůh nakládat se mnou?"
Anglický vivisektor Reid v hrozné beznadějné nemoci (rak jazyčný) jat největší sklíčeností, často pravil: "to je trest za muka, která dal jsem spůsobiti zvířatům."
Učenec professor Mikuláš Pirogow psal ve svých memoirech, že nabyl v stáří zvláštní lásku k domácím zvířatům, studoval pozorně jich život, zvyky, celý pohyb a o vivisekci píše takto: před 30 lety držel jsem každý soucit s mučením psa při vivisekci a ještě více náklonnost k zvířatům za zbytečnou sentimentálnost.
Časy však mění mnoho - a mě, jenž tehdáž neměl nejmenšího citu při utrpení, která jsem zvířatům při sta případech vivisekce byl spůsobil (Chloroform se tehdáž ještě neznal), nepřiměl by nikdo více, třeba bylo již chloroformu, abych pro vědeckou zvědavost psa za živa rozřezal - nyní teprve jest mi zjevno, co dříve zdálo se mně těžce možno věřit, že Haller ve stáří do těžkomyslnosti upadnuv, tuto velikému množství vykonaných vivisekcí připisoval.
Také Zimmermann ve svých dílech vypravuje: "Hlavně těžce tíží mě vzpomínka na takové vivisekce a operace, při kterých jsem zvířata z neznalosti, nezkušenosti, lehkomyslnosti a Bůh ví proč zbytečně mučil - a teprve když moje zamilované zvíře Lady trpíc hroznými bolestmi ještě před skonáním, zrakem a pohybujícím ohonem mně svou nekonečnou lásku na jevo dala, tu zachvěl jsem se vzpomínkou na ukrutnosti, které jsem před 30 až 40. lety na tisících živých zvířatech byl vykonal a mně bylo velice teskno okolo srdce."
Věhlasní professoři jako: Hyrtl Tait, Garth, Wilkinson, Grysanovsky, Quardia, a jiní odsuzují vivisekci, i sám známý vivisektor Dr. Makendie doznal před svou smrtí, že žádný lékař, když onemocněl, nezavolal si takého lékaře ku svému loži, jenž by byl čerpal svou vědu z tak k omylům vedoucích pramenů, jako je vivisekce.
První kroky jsou učiněny poznáním té ukrutnosti, snažme se každý dle možnosti perem a živým slovem pokračovati v potírání vivisekce. Nikdo se nepovažuj za příliš malého, bezmocného, čím více hlasů se ozve proti vivisekci, tím lépe bude. Jde přímo proti svědomí a lepšímu poznání, nepodnikati ničeho, neopírati se všemi silami proti neřestem, ba proti zločinům poznaným a uznaným. Činmě každý povinnost svoji, aby blízkým počátkem XX. stol. se ukončily hříchy a hrůzy páchané na ubohé němé tváři a také na lidech.
V Anglii je vivisekce zákonem zakázána!

O myších, lidech a koncernech vyrábějících léky

29. října 2007 v 14:53 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
O myších, lidech a koncernech vyrábějících léky Autor: Robert Matthews-04/03/05 Financial times Dva obrovské průmyslové koncerny, které ovlivňují životy milionů lidí jsou nyní předmětem velkého varování. Kvůli vážným vedlejším účinkům padl stín na slibně se vyvíjející lék, jenž měl tlumit bolest, je znám pod názvem Cox-2-inhibitor, který byl tímto farmaceutickým koncernem vyvinut. Prokazatelná spojitost toho, že lék vedl ke zvýšení rizika srdečních infarktů přivedla velkého amerického výrobce, firmu Merck, ke stažení této verze (známé jako Vioxx) z trhu v listopadu loňského roku. Nyní toto vyšetřuje US Food and Drug Administration.
Teprve nedávno nastal obrat v potravinářském průmyslu Spojeného království, když byly nalezeny stopy zakázané látky známé jako Sudan I a to v omáčce, vyrobené firmou Premier Foods, předním to dodavatelem. Následovaly obavy o zdraví a UK Food Standards Agency zjistila, že další stovky produktů byly touto látkou, která je spojována s rakovinou, nenávratně kontaminovány.
I když počáteční zuřivost začala poněkud opadávat, tato dvě varování slouží jako velká varovná výzva obchodníkům a kontrolorům bezpečnosti produktů.
V případě Cox-2-inhibitor FDA povoluje jejich nadálé užívání, ale s důraznějším varováním, aby chránila ty, jež jsou nejvíce ohrožování vedlejšími účinky. A zatím malé obchůdky i supermarkety ve Spojeném království našly produkty kontaminované látkou Sudan I, FDA pokračuje ve zdůrazňování, rizika, která tato látka vyvoláva, jsou "velmi malá".
A i když tomu tak být může, je nyní jasné, že boj vědců proti stažení Sudan I je daleko od skončení. Testy bezpečnosti se provádějí v laboratořích na hlodavcích, kteří jsou násilně krmeni množstvím této látky, jež by mělo odpovídat tomu, kolik toho zkonzumují lidé. Je alarmující, že docházelo k dávkám 3 tuny látky denně a to po dobu dvou let.
I po takto obrovském množství látky, kterému byla zvířata vystavována, nebylo možno dokázat spojitost či riziko rakoviny.Byly prováděny jiné testy, které měly prokázat spojení s nádory na játrech a měchýři - ty propukly až tehdy, když byla látka zvířatům injekčně vpravena přímo do příslušných orgánů.
Zatímco vědecké závěry o škodlivosti obou zmíněných látek mohou být sporné, zdůraznily potřebu bližšího zkoumání a pohotových reakcí, pokud se objeví problémy. A najednou vyvstává i otázka: "Jak moc jsou pokusy na zvířatech spolehlivé, pokud jde o bezpečnost výrobku?"
V případě bezpečnosti potravin je souvislost mezi reakcemi lidí a testech na zvířatech, které zahrnují obrovské přijímání nebo vpichování přímo do orgánů velmi sporná. Používání zvířat při zjišťování bezpečnosti léků podporuje komplexnost nicméně kontroverznost Cox-2-inhibitor stále zůstává.
Dle standartních postupů, byl Vioxx a jiné léky testován v nejméně dvou odlišných typech testů na zvířatech před tím, než byly testovány na lidech. Jedním z hlavních cílů takovéhoto testování je zjištění vážných vedlejších účinků. Ale v případě léků cox- 2 testy na zvířatech selhaly, protože nedokázaly varovat před účinky na kardiovaskulární systém které vyvolaly náhlé spory.
Opravdu, některé studie na zvířatech tvrdily, že tyto léky, by mohly snížit riziko vedlejších účinků.
Tak kde se stala chyba? Ti, kteří jsou proti vivisekci by pohotově mohli dodat: zvířata nejsou lidé.
Přes všechnu jeho známost, toto je argument, jež s lékem Cox-2-inhibitor souvisí. V roce 2000, ani rok po stažení Vioxxu z trhu bylo studií na více než 8000 pacientech dokázáno, že u těch, kteří Vioxx užívali se vysoce zvýšilo riziko infarktu. Ale další podružný výzkum na zvířatech pokračoval, aby dokázal, že některé léky toto riziko mohou snížit - přiměly dokonce i experty firmy Merck, aby uznali v časopise "The American Heart Journale", že: "Spolehlivost těchto zvířecích modelů je nejistá."
Je tedy jasné, že takováto nespolehlivost je větší než u léků, které mají snížit riziko vysokého krevního tlaku a srdečních potíží.
Přední časopis "Nature Reviews Drug Discovery" publikoval minulý rok kritiku tvrzení, že zvířata mohou spolehlivě předpovídat účinky toxických látek na lidský organismus. Autoři shledávají důkazy "zlomkovitými" s jen velmi málo uveřejněnými studiemi, které upozorňují na "výraznou předvídatelnost" nepříznivých účinků z pokusů prováděných na zvířatech. Tyto pokusy byly zaměřeny na jednotlivé orgány nebo celý systém.
Kritika zároveň upozorňovala na nedostatek dat potřebných pro vědecké ohodnocení testů na zvířatech, jako je míra předvídatelnosti a její statistická důležitost.
Jak již bylo zmíněno, důkazy poukazují na to, že by testy na zvířatech mohly být přespříliš citlivé, špatně předvídající toxicitu ve směsích, jež mohou být pro lidi škodlivé. Pokud by tomu tak bylo, bylo by to ironickým překrucováním všeobecně rozšířené víry, že testy na zvířatech jsou klíčové pro pokrok v medicíně. Zatímco ve skutečnosti mohou brzdit vývoj mnoha účinných a bezpečných metod léčby.
Pokud chybí rozsáhlé studie, které by porovnaly reakce zvířat a lidí je nemožné se to dozvědět. Ti, kdo podporují a naopak ti, kdo jsou proti testům na zvířatech pokračují ve vyprávění ilustrativních příkladů individuální úspěchů a neúspěchů, přičemž většina uveřejněných studií je tak malých, že nejsou dostatečně spolehlivé.
Další ironií je, že při snahách o minimalizování použitých zvířat byli výzkumníci donuceni vyvozovat závěry ze skrovných důkazů. Například studie, která měla zjistit účinky cox-2 inhibitor a jejich rizika pro kardiovaskulární systém zahrnovala většinou i méně než 20 myší.
Autoři kritiky z loňského roku vyzývají řídící orgány a společnosti vyrábějící léky, aby publikovali data v současné době chybějící v jejich databázích. Jestli výsledek potvrdí nebo vyvrátí tvrzení, že zvířata jsou v předvídání reakcí užitečná, to se teprve ukáže.
Jasné ale je, že při tomto malém množství systematické evidence není nutné mávat plakáty a protestovat proti pochybnostem o validitě testů na zvířatech.
Autor navštěvuje Aston University v Birminghamu.
Zpochybnění zjišťování vedlejších účinků z omezených dat
- zjišťování škodlivých vedlejších účinků je složitější než se zdá
- škody na zdraví způsobené lékem cox-2 a aditivem Sudan I upozornily na zpochybnění hodnocení rizik z omezeného počtu dat. Nejenom, že studie, které používaly velké množství pacientů nebo laboratorních zvířat jsou nepochybně úspěšnější v odhalování škodlivých účinků, než studie menší, ale jsou také nákladnější a zabírají více času. Ačkoliv schopnost studie rozpoznat riziko se nezvyšuje v poměru k její velikosti: zdvojnásobení ohleduplnost, zvýšíme doporučené množství pacientů s quadraplegii.
- A co je ze všeho nejhorší, odhadování doporučeného počtu si vyžaduje také odhady v oblasti míry rizika - špatný odhad tak zvyšuje nebezpečí studie, že bude nepřesná kvůli nedostatku údajů, které jsou potřeba, aby odhalily skutečnou míru rizika.
- Jediným řešením je uskutečnit tak rozsáhlý výzkum, jež by měl dostatečnou šanci na odhalování vedlejších účinků u jednoho pacienta, tak u n-tého počtu jiných pacientů, kterí by lék užívali. Statistické teorie potom ukáží, že porovnáním čtyřnásobného počtu pacientů, kteří užívají daný lék se stejně početnou skupinou užívající placebo (neúčinnou látku) tento úkol splní. Ale u léků, které mají snížit riziko vysokého krevního tlaku a srdečních potíží, jako byl Vioxx vedlejší účinky ovlivnily vždy jednoho z tisíce pacientů, vyvolaly poplach a tak je ke zkoumání míry rizika zapotřebí studií zahrnujících miliony pacientů.
-Jediný způsob, jak zahrnout takovéto velké množství je pro farmaceutické společnosti a kontrolní orgány je to, že budou vyvíjené léky pod dlouhodobou kontrolou před tím, než získají osvědčení.
Překlad: Olga Plchová

Veterináři objevili antibiotika u tisíců kuřat, budou utracena

29. října 2007 v 14:48 | Novinky.cz |  Pojídání zvířat v novinách

Veterináři objevili antibiotika u tisíců kuřat, budou utracena

Kliknutím fotografii zvětšíte.Zvětšit obrázek Více než deset tisíc brojlerů bude utraceno.
foto: profimedia
Antibiotika v krmivu kuřat objevila Státní veterinární správa ve farmě na Královéhradecku. Maso určené k prodeji nesmí obsahovat žádná antibiotika, proto bude více než deset tisíc zvířat utraceno. Novinkám to potvrdil mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben.
26.10. 2007 14:08 - 14:19 Aktualizováno
PRAHA - "V krmivu naše kontrola objevila humánní antibiotika, která se však zvířatům nesmí podávat. Lidské zdraví by naštěstí nebylo ohroženo, ale léky obsažené v mase zvířat by způsobily menší odolnost lidského organismu na podávané léky," řekl Novinkám Duben.
Podle něj se jednalo konkrétně o antibiotika chloramfenikol.
Farma ve Vysokém Veselí na Královéhradecku chovala více než deset tisíc brojlerů, tedy kuřat produkovaných rychlovýkrmem, určených ke spotřebě. Podle Dubna budou všechna zvířata utracena a farmáři nebude poskytnuta žádná náhrada.
"Nevíme, jak se látka do krmiva dostala. Ale zřejmě to bude nevědomostí chovatele," doplnil Duben. Zároveň připomněl, že antibiotika se na farmách podávala za minulého režimu, což je ale dnes zakázané. Přidáváním léčiv do krmiva se chovatelé dříve snažili zvýšit odolnost zvířat.
Podle mluvčího veterinární správy jde o alarmující zprávu. "Na podobné případy se v rámci kontrol musí přijít. Navíc je to obrovská finanční ztráta přímo pro majitele. Zdroj kontaminace krmiva se pokusíme dohledat," uzavřel Duben.
toh, Novinky

Testy na zvířatech 4

28. října 2007 v 14:50 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
Autor: http://www.experimentation-animale.org/english/presentation I. Všechny důležité lékařské objevy jsou výsledkem testování na zvířatech.
Vůbec ne. Od roku 1901, kdy se začala Nobelova cena udílet, dvě třetiny ze všech vědců, kteří byli za fyziologii a medicínu oceněni dali přednost alternativním metodám před testy na zvířatech.
Na zvyšování průměrné délky života se významně podílí změna životního stylu a zlepšení hygieny. Chemický a epidemiologický výzkum (studie o tom jak se nemoci rozšiřují mezi lidmi) měli největší vliv na zdraví lidí. Souvislost mezi cholesterolem a nemocemi srdce byla rozpoznána díky epidemiologii, stejně tak faktory, které zapříčiňují rozvoj rakoviny. Přímá souvislost mezi cigaretami a rakovinou byla objevena dlouho před tím než byla veřejnost varována před nebezpečím kouření … protože při testech na zvířatech nebylo možno dojít ke stejnému závěru!
V mnoha případech dokázala vivisekce rozhodně zabránit lékařství v pokroku, tak jako u krevní transfůze (byla zpožděna o 200 let) a u transplantací rohovky. Objevitel vakcíny proti obrně, Sabin, oznámil v roce 1984, že "ochrana před obrnou byla zpožděna špatným pojetím podstaty této nemoci u lidí, založené na špatné volbě pokusného modelu, např. opice." Stejně jako u transplantací srdce průkopník profesor Barnard potvrzuje, že ztratil dva roky testováním na psech, kteří neodmítali transplantovaná srdce. zatímco lidé ano.
Rakovina, která je příčinou asi 25% úmrtí, je druhou nejvyšší příčinou smrti v západním světě hned po srdečních chorobách. Za více než století provádění pokusů na zvířatech se touto metodou nepodařilo dosáhnout žádného významného pokroku v tomto oboru. Myši, nejvíce užívaný subjekt mají velmi daleko k ideálnímu modelu, protože se u nich mají tendenci rozvíjet jiné formy rakoviny než u člověka. Moderní výzkum, který používá in vitro metody (výzkum ve zkumavce) se zaměřuje na životní cyklus lidské rakovinové buňky a na to, k jakým změnám dochází. A to zejména v oblasti množení buněk.
II. Jakého úspěchu bylo dosaženou použitím alternativních metod?
Velkého: porozumění krevnímu oběhu, krevním skupinám a Rh-faktoru a v anesteziologii byly poznány účinky chloroformu, éteru a "rajského plynu" (oxidu dusného). V oblasti chirurgie to bylo odstranění slepého střeva a ledvinových kamenů, nalezení operačních technik pro cyanotické děti (cyanóza- modrofialové zbarvení kůže obvodových částí těla, někdy i sliznic způsobené poruchami oběhu krve či jejího složení), rozšíření srdeční tepny, tříselnou kýlu a očního zákalu. Také bylo umožněno odstranění rakovinou zasažených vaječníků a provádění sterilizačních technik.
V epidemiologii bylo objeveno spojení mezi kouřením a rakovinou, příčinou nemocí srdce a bezpočet dalších nemocí byl takto objeven, aniž by byly prováděny testy na zvířatech. Taktéž tomu bylo při objevení a čištění inzulínu, pro léčbu cukrovky. V lékařství byly objeveny různé léky: beta-blokátory (léky proti vysokému krevnímu tlaku a srdečním problémům), digitalin (léčba infarktu), morfin (odstraňující bolest), quinine (léčba malárie) a kyselina acetylsalicylová (aktivní složka v aspirinu). Bylo tomu však díky alternativním metodám a ne testům na zvířatech.
Kyčelní protézu vynalezl John Chamley, který odmítl dělat pokusy na zvířatech a ortopedové se při operacích stále drží jeho modelu. První efektivní léčba akutní dětské leukémie se objevila okolo roku 1940 a byla výsledkem klinického výzkumu na lidských pacientech. Jeden takový lék, Methotrxate, je stále velmi užíván při léčbě leukémie a jiných forem rakoviny. Intal, který se používá k prevenci astmatu byl objeven bez použití testů na zvířatech.
III. Jsou reakce zvířat a lidí na nějaké látky odlišné?
Ano. Těmi nejčastěji užívanými jsou:
Penicilin, který zabíjí morčata, Morfín, který zklidňuje lidí a krysy, ale kočky a myši rozrušuje, Aspirin, který způsobuje defekty plodu u koček.
Příklady z přírody zahrnují petržel, která je smrtelná pro papoušky, sůl, která v nadměrném množství zabíjí všechny druhy ptáků, zatímco Amanita phalloides (druh smrtelně jedovaté muchomůrky) je zcela neškodná pro plže a veverky.
Dalším příkladem je počet mikrogramů dioxinů na jeden kilogram tělesné váhy, který by měl usmrtit 50% subjektů během testu LD50 (LD lethal dose = smrtelná dávka):
Krysa (samice): 45 mikrogramů/kg
Krysa (samec): 22 mikrogramů/kg
Morče: 1 mikrogram/kg
Křeček: 5000 mikrogramů/kg
Tak velký rozdíl v toxicitě u tak podobných zvířat je důkaz, že takováto data nemohou být přenesena na člověka.
Některé chemické produkty mají podobné účinky na savce: například draslík kyanidu je jedovatý pro všechny savce. Ale když jde o lidské zdraví, je potom opravdu moudré důvěřovat náhodě?
Překlad: Olga Plchová

Testy na zvířatech 3

28. října 2007 v 14:47 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
Autor: http://www.experimentation-animale.org/english/presentation IV. Znamená to, že výrobky, které jsou neškodné pro zvířata mohou být nebezpečné pro člověka?
Ano. Testy na zvířatech nejsou spolehlivým ukazatelem toho, jak budou reagovat na stejnou látku lidé. U tisíce léků, které byly uvedeny na trh, bylo později zjištěno, že jsou nebezpečné pro člověka. Toto je fakt, že pokusy na zvířatech selhaly, protože se jim toto nepodařilo odhalit.
Teropterin měl léčit akutní dětskou leukémii. Děti, které tento lék užívaly umíraly dříve, než ty, které jej nebraly: kromě lidských úmrtí bylo na testování tohoto léku obětováno 18 000 myší.
Vyroben, aby léčil srdeční nemoci, Eraldin, byl velmi intenzívně testován na zvířatech a uspokojil tak požadavky všech kontrolních orgánů. Žádný z těchto testů však nesignalizoval, jaké vedlejší účinky bude mít na člověka: slepota, nádory, žaludeční potíže a bolesti kloubů.
Opren, který se používal k léčbě artritidy, byl prověřen ve všech testech vyžadujících zvířata. Zabil 70 lidí a dalším 3500 způsobily vedlejší účinky vážné problémy, včetně problémy s krevním oběhem, oční a kožní problémy, léze na játrech a ledvinách. Nakonec byl tedy stažen z trhu.
Thalidomid, který byl předepisován těhotným ženám trpícím ranními nevolnostmi způsobil deformace u zhruba 10 000 novorozeňat.
Clioquinol, který se používal při léčbě průjmu způsobil u 30 000 lidí v Japonsku vážné poškození zdraví. Vedl ke slepotě, paralýze a tisícům dalších úmrtí po celém světě.
Osmosin, který měl být proti zánětlivý, svými vedlejšími účinky poškodil 650 pacientů a 20 dalších zabil.
Dokončeme tedy děsivým příkladem Tamoxifenu. Efektivní antikoncepce pro krysy, ale u žen plodnost ještě zvyšuje. Nakonec bylo prokázáno, že u lidí způsobuje rakovinu a byl stažen z trhu.
V. Takže druhová rozdílnost je jedinou nevýhodou?
Nikoliv. Pokusy na zvířatech komplikují a matou údaje. Zvířata nejsou dobrý "laboratorní materiál." Stres a utrpení, které prožívají zvířata uvězněná v laboratořích může ovlivnit výsledky, které se také mohou lišit podle věku, pohlaví, stravy a dokonce i podle typu podestýlky, která je zvířatům dávána! Výsledky jednoho stejného testu se mohou lišit u různých laboratoří, ale dokonce ve stejné laboratoři mohou být výsledky odlišné v závislosti na čase, kdy jsou testy prováděny.
Používání anestetik také může mást výsledky, konkrétně v toxikologii. Vědci však tento problém mají již vyřešen: nestoudně ignorují zákon, který stanovuje, že používání anestetik je povinné, výjimkou jsou pouze zvláštní případy (testy léků ulevujících od bolesti), experimentují tedy aniž by subjektu nejprve podali anestetika. Co když zvíře trpí? Nedozvíme se o tom.
A nakonec nejdůležitější, testy na zvířatech závisí na zvířatech, jejichž nemoci byly uměle vyvolány. Jejich podobnost s nemocemi rozvíjejícími se přirozeně je mizivá. Rakovina, která byla vyvolána uměle není stejná, jako rakovina, která se rozvinula mimo laboratorní podmínky.
VI. Jaké alternativní metody lze použít místo pokusů na zvířatech?
Výzkum zneužívající zvířata je věda, která patří minulosti. Vědci si mohou zvolit z mnoha moderních, méně nákladných a mnohem spolehlivějších metod. Studie in vitro, studie buněk a tkání, počítačové modely nebo molekulární biologické analýzy. Všechny tyto metody mají nespočet výhod: výsledky jsou získávány rychleji a jednotlivé fáze pokusu jsou snadněji kontrolovatelné. Pokusy, které se soustředí na buňky a molekuly poskytují mnohem spolehlivější výsledky o tom, jak mohou chemikálie a léky fungovat či škodit (studie DNA).
Informační technologie může být také využívána k analyzování mnoha databází o tom, jak se nemoci rozšiřují po celém světě a to za použití informací z epidemiologických studií.
Více vědců se přiklání k těmto technikám a zříkají se pokusů na zvířatech stejně tak jako zkoumání zvířecích buněčných kultur. Toto se děje ve prospěch výzkumu na lidských buňkách, které jako jediné mohou přinést výsledky, jež by bylo možno přenést na člověka. A potom jsou uznány platnými po srovnání s daty získanými z pokusů na zvířatech, jejichž spolehlivost nebyla nikdy zjištěna, žádnou formou srovnávání.
Překlad: Olga Plchová

Testy na zvířatech 2

27. října 2007 v 14:45 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
Autor: http://www.experimentation-animale.org/english/presentation VII. Mělo by raději zemřít vaše dítě nebo zvíře?
Otázkou není, jestli si vybrat mezi lidmi a zvířaty, ale vybrat si mezi dobrou a špatnou vědou. Vivisekce, zdroj nepřesných a nebezpečných výsledků ztrácí mnoho cenného času a finančních zdrojů. I pokud bude nadále pokračováno v pokusech na zvířatech, nikdy to neodstraní potřebu dalšího testování na lidských dobrovolnících a to v poslední fázi testů toxikologie a účinnosti.
Pomoci našim dětem znamená použít všechny dostupné prostředky jak předejít příčině nemoci a utrpení, nedopustit abychom byli ovlivněni těmi, kteří podporují testy na zvířatech pro své vlastní finanční zisky a snaží se nás přesvědčit, že zastaralé a nesprávné metody mohou zachránit něčí životy.
Jeden příklad neúčinného a zbytečného pokusu: vědci oddělí malé opice od jejich matek, špatně s nimi zachází a sledují jejich reakce. Jejich závěr? Výsledkem špatného zacházení a nedostatečné péče jsou duševní poruchy. To můžeme opravdu jen ztěží nazvat velkým objevem! Toto v žádném případě neospravedlňuje ani utrpení bezpočtu zvířat ani obrovské množství peněz, které byly investovány. A mezitím projekty, které pomáhají zneužívaným nebo opuštěným dětem jsou i tímto způsobem zbavovány peněz, které tak zoufale potřebují.
VIII. Jsou všechny peníze na výzkum dobře využívány?
Ne každý výzkum je nezbytný, jak mnozí samotní vědci přiznávají: nesmyslné opakování, výzkumy, jejichž provádění nemá žádnou skutečnou hodnotu jsou prováděny proto, aby došly kladnému ohodnocení nebo finanční podpory. Jediný způsob jak přežít ve světě vědy je, ke smůle zvířat, která to svými životy zaplatí, stejně jako veřejné finance je publikování výsledků.
Věda byla často neochotna přijímat nové nápady. Naši předkové dokázali mylnost Koperníkovy teorie, že se Země otáčí kolem slunce. Opovrhovali Galileem. Vivisekce dosud přetrvává, protože vědecká komunita si zakládá na své moci a protože mocné firmy jsou chtivé po prodeji svých chemikálií, léků…navzdory výhradám, jež mohou mít jejich bezpečnosti.
IX. Pokusy na zvířatech zaručují bezpečnost a spolehlivost výrobku.
Kdyby toto tvrzení bylo pravdivé, nemohlo by být tolika vážných poškození a tolika léků stažených z trhu. Existují tisíce příkladů produktů, jež spolehlivě prošly testy na zvířatech, aby se později ukázaly jako toxické pro lidi.
Britští vědci, kteří vedli výzkum zaměřený na rakovinu byli zdánlivě uspokojeni, když zaznamenali 37% poměrnou souvislost mezi jejich modelem, králíkem, a člověkem. Když si hodíte mincí, máte větší šanci na úspěch!
V amerických laboratořích už nevědí, co mají dělat se šimpanzy. Dokonce i u nejbližšího příbuzného člověka se AIDS nerozvine. Experimentátoři samotní přiznali, že za každých 200 "bezcenných" primátů utratili 1 milion dolarů ročně.
(Science, duben 1997)
Nedávná studie, která byla prováděna po dobu sedmi let na respektované univerzitě v Uppsale ve Švédsku, vycházející z dat z 84 mezinárodních laboratoří objevila, že výsledky z neškodných testů léku proti AIDS na jiných druzích jsou méně spolehlivé než testy na lidských buňkách. Použitím těchto alternativních metod tato studie ukázala, že odhad toxicity byl o 50% přesnější než výsledky získané při používání živých zvířat.
Překlad: Olga Plchová

Testy na zvířatech

27. října 2007 v 14:42 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
Testy na zvířatech: Úvod Autor: http://www.experimentation-animale.org/english/presentation
X. Nejsou pokusy na zvířatech nutné pro transplantace orgánů lidem?
Široká veřejnost obvykle nahlíží na transplantace jako na podstatný pokrok v lékařství. Ačkoliv většině nejběžnějších transplantací např. srdce, ledvin a jater bychom se mohli vyhnout použitím preventivní medicíny a upřednostněním zdravějšího životního stylu. Je to nejrozumnější a nejúčinnější způsob, jak bojovat s chorobami, které transplantace usnadňují.
Když je transplantace nutná, upřednostňují se lidské orgány před zvířecími. Lidský organismus mohutně odmítá všechny transplantované zvířecí orgány. Vědci se snaží "vyprodukovat" zvířata s lidskou DNA, aby tomuto odmítání zabránili. Obrovské sumy peněz byly vloženy do snah překonat tyto překážky. Mezitím však nebyly uveřejněny žádné informace o tom, jak předcházet nemocem, které transplantace vyžadují.
Transplantace zvířecích orgánů lidem jsou extrémně nebezpečné a jejich následkem je vznik nových kombinací virů (zformovaných z virů obou živočišných druhů), toto by mohlo jednoho dne mít zničující následky. Studie prokázaly, že přemnožení prasečího viru z transplantovaného orgánu již nemohlo být odstraněno, pročež tedy riskoval lidský "příjemce"
(Nature, č. 389, 16. října, 1997)
XI. Zabíjíme zvířata z mnoha důvodů. Jaký je rozdíl, zabijeme-li maso pro potravu, nebo když na něm budou prováděny pokusy pro lidský prospěch?
Zvířata trpí z mnoha pochybných "důvodů", ale v laboratořích trpí více a mnohem déle. Každý kdo má kočku nebo psa ví, jak nervózní jejich mazlíček je, když s ním jdeme k veterináři. A teď si představte, jaké to musí být každý den, bez podpory někoho milujícího. Kočka je nucena snášet elektrody v mozku bez ustání, pes je nucen přijmout chemikálie během testu toxikologie, který trvá po celý rok. "One Voice"(více na http://www.onevoice-ear.org/english/) legálně dosáhla osvobození makak, které byly nuceny trpět v malých laboratorních klecích více než 20 let.
I kdyby to bylo nezbytné, pořád by vivisekce byla morálně neospraveditelná. Ale nezbytné to není, zvířata nejsou tou pravou volbou pro vědecké pokusy. Zvířata jsou nucena trpět v experimentech ne pro dobro lidstva, ale pro zisk firem, které experimenty podporují a pro mohutné společnosti, jež mají obrovské zájmy na obchodování s farmaky.
XII. Pokusy na zvířatech jsou zbytečné zlo.
Protože pokusy na zvířatech nesplňují svou vědeckou funkci, na trh se dostávají výrobky, které jsou nebezpečné pro lidi, nebylo to ale objeveno při testech toxicity na zvířatech. A to se netýká pouze léků, kolik prostředků na hubení plísní, hmyzu, plevelu by bylo zakázáno, kdybychom opravdu věděli jak velkou škodu způsobují životnímu prostředí a spotřebitelům zemědělských produktů? V roce 1997 se zvýšil výskyt rakoviny mozku u farmářů ve Francii. Na vině byly pesticidy. A kolik aditiv přidávaných do potravin je rakovinotvorných? No, všechny byly "profesionály" testovány na zvířatech.
Statistiky, obzvláště ve Francii, odhalují rostoucí počet případů rakoviny. Jenže mocné chemické firmy mají příliš co ztratit, než aby kvůli spolehlivějším alternativním metodám, pochybovali o svých výrobcích. Místo aby investovali do prevence, trh je zaplavován škodlivými produkty, potom se ale více prodávají léky, aby vyléčily to, co způsobují výrobky samotné.
Je technicky možné, vědecky spolehlivější a morálně nutné zastavit pokusy na zvířatech!
Překlad: Olga Plchová

Teror v cirkuse

26. října 2007 v 14:41 | Super.cz |  Týrání zvířat

Teror v cirkuse

Dva zajatci ve stejném žaláři.
Dva zajatci ve stejném žaláři.
Chvilka bez přetvářky: beznaděj a smutek v očích. Dva zajatci ve stejném žaláři.
Klikněte na fotografii pro její zvětšení
//<![CDATA[ changeElCSS('more-pics','display','none') //]]>
Úterý 27.3. 2007, 19:00
Cirkus je místo, kde vládne radost a smích. Tedy alespoň z pohledu diváka. Temnou stránku cirkusů v podobě klecí, krutého bití a týrání hladem znají jen cirkusová zvířata.
Cirkusy se zvířaty mají v Čechách dlouholetou tradici a v minulosti představovaly hlavně pro mladší publikum velkou atrakci a možnost vidět na vlastní oči exotická zvířata. V dnešní době už jsou ale cirkusy přežitkem.
Je jich hodně, a tudíž je pro ně čím dál obtížnější se uživit. Aby k sobě nalákaly diváky, musí vymyslet co nejvelkolepější show. Za ohromující zábavou se ale ve skutečnosti skrývá fakt, že všechna cirkusová zvířata jsou nedobrovolní a hlavně týraní zajatci.

Trénink elektrickým obuškem

Zvířata v cirkusech jsou k estrádním výstupům nucena velmi brutálními metodami. Zkus po dobrém přimět medvěda, aby za pamlsek jezdil po manéži na motorce nebo dělal stojky a tančil. Ačkoli majitelé cirkusů a cvičitelé popírají používání jakýchkoli surových donucovacích metod, zvířata musí projít několikaměsíční tvrdou drezurou, při které mnohdy teče krev a vystresované zvíře z pudového strachu o přežití udělá téměř cokoli.
Za výbavu cirkusových cvičitelů by se nemusela stydět kdejaká středověká mučírna. K výuce zvířat používají biče, bodce, elektrické obušky, obojky s hřeby dovnitř nebo oheň. Bití a trápení hladem nebo žízní je pak zcela běžnou donucovací metodou. Časté je i ovládání zvířat pomocí drog a utlumujících sedativ. Zvířata jsou pak malátnější a snáze manipulovatelná. Šelmám jsou vytrhávány zuby kvůli většímu bezpečí krotitelů. Všechen ten veselý a barevný cirkusový lesk předváděný divákům má ale ještě mnohem temnější pozadí. Cirkusová zvířata prožijí celý svůj život na velmi malém prostoru, který v nich jen prohlubuje stres a strach z mučení. Jejich týrání má zcela konkrétní podobu: tygři jsou zvířata, která mají přirozený strach z ohně.
V cirkusech jsou ale nuceni proskakovat hořícími obručemi. Taneční kousky medvědů jsou zase výsledkem bezcitného přikládání rozpálených destiček na jejich chodidla. Slony krotitelé nutí dělat stojky na kulatých podstavcích, aby jim strach z pádu bránil hnout se z místa. K akrobatickým kouskům jsou nuceni nejen bičem, ale i tzv. sloním hákem, který krotitelé zabodávají do citlivé sloní kůže.
Je zcela běžné, že má krotitel na tělech zvířat označeny citlivé zóny, do kterých je pak zvíře kopáno, bito nebo bodáno. Krotitel neustále zvířeti demonstruje svoji fyzickou a psychickou převahu a způsobuje mu tak neskutečný stres. Deprimovaná zvířata, která neznají nic jiného než klec a drezuru, pak trpí duševními poruchami. Hlavně u slonů a medvědů lze pozorovat mentální postižení, které se projevuje buďto naprostou apatií vůči okolí, nebo naopak neustálým přešlapováním a kýváním hlavou či náhlou agresivitou, která může být nebezpečná i pro diváky.

Z deníku medvěda - část první

Jmenuju se Tobby. Když jsem se dostal sem do cirkusu, slibovali mi obdiv a slávu. Teď tu sedím v kleci, sleduju ten frmol venku a čichám neznámé pachy. Už jsme dneska ujeli nejmíň sto kilometrů. Otřesy maringotky mi fakt nedělají dobře. Rád bych si aspoň na chvíli zdřímnul, ale mám velkou žízeň a pořád mě pálí packy. Stále nechápu, co se vlastně minule stalo. Seděl jsem jako obvykle v kleci a podřimoval, když přišel ošetřovatel Pepa, nasadil mi na čumák nějakou hrozně těsnou věc, ve které jsem skoro nemohl dýchat, přivázal mě na vodítko a vedl ven.
Tam mě předal jinému chlápkovi, kterého občas vídám skrz mříže klece. Koutkem oka jsem zahlédl opici Žofku, ale než jsem na ni stačil zabrumlat pozdrav, ten chlápek mi zdvihnul rychlým pohybem packy a přiložil k nim nějaké rozpálené destičky. Strašně to pálilo. Nemohl jsem si pomoct, začal jsem na místě poskakovat jako šílený. Byl to fakt tanec! Ten chlap se spokojeně smál a plácal se do kolen.
Takhle se to opakovalo několik dnů po sobě. Řeknu vám, že jen jsem v rukou toho chlapa zahlédl rozžhavené destičky, začal jsem preventivě tancovat a panáčkovat, jenom aby mě nechal být. O pár dnů později už jsem stál v osvětlené manéži a trdloval za zvuků hudby. Pak hudba dohrála a najednou se zpoza světel strhl děsný rámus. Nějací lidé tleskali a křičeli. Nikoho jsem kvůli reflektorům neviděl, ale určitě jich bylo hodně. Bylo to tak ponižující, když jsem tam stál v té krátké třpytivé sukýnce, do které mě navlékli. Fajn bylo, že jsem po dlouhé době místo večerního dloubnutí bodcem do žeber dostal konečně najíst a napít. Pochopil jsem, že když budu spolupracovat, přežiju...

Z deníku medvěda - část druhá

Předevčírem večer jsme dorazili na místo. Těšil jsem se, že konečně dostanu napít, ale asi na nás zapomněli. Slyšel jsem slona Péťu, jak ve své kleci troubil žízní. Celou noc mě budil zvuk řetězu, jak sebou Péťa škubal. Asi by se taky rád prošel jako já. Můj kotec je tak malý, že se v něm sotva otočím. Dneska jsme měli první vystoupení. Nejdřív šel na scénu Péťa. Pozoroval jsem ho ze zákulisí a viděl jeho vyděšený pohled. Těkal očima po publiku a reflektorech. Hlasitá hudba a potlesk diváků ho evidentně znervózňovaly. Když dělal stojku, nějaký kluk v publiku nafoukl papírový pytlík a rukama do něj práskl. Péťa seskočil z podstavce a začal řádit po manéži jako šílený. Povalil, co mohl, a do všeho mlátil chobotem. Opice Žofka se vytrhla ošetřovateli, vřeštěla a pobíhala kolem. Všichni křičeli. Ruply mi nervy a sekl jsem krotitele packou do tváře. Nejspíš je vám jasné, že jsme dneska všichni bez večeře. Péťa je na samotce, dostal uspávací injekci. Já vyfasoval na dobrou noc ránu elektrickým obuškem. Kdybych se nebál, že mě někdo přes klec uvidí a já se shodím, asi bych se rozbrečel. Stýská se mi po svobodě...

Z deníku medvěda - část třetí

Vím, že se do cirkusu chodíte hlavně bavit. Chápu vás. Zvlášť pro vaše mladší sourozence je opička narvaná v malém autíčku asi hodně zábavná, tančící slon jakbysmet. Jenže to, co vidíte, jsme my, zotročení a ponížení ztracenci. Na bolest švihajícího biče už jsme si zvykli, ale nikdy si nezvykneme na to, že jsme přišli o svobodu a děláme lidem šašky, abychom přežili. Možná vypadáme, že nás to baví, ale zkuste najít v přírodě slona, který si bude stoupat na hlavu, medvěda, který dobrovolně jezdí na motorce, koně chodícího po zadních nohou nebo žonglujícího paviána. Chci vám jenom říct, že svoboda je to nejcennější, co vám svět může nabídnout. Až ve svém městě potkáte cirkus, zkuste si na to vzpomenout...

Osudy cirkusových zvířat ze zahraničí

* Vyděšená zebra utekla z cirkusu v USA, spadla do moře a utopila se.

* Slonice Maureen utekla v Liverpoolu z cirkusu poté, co málem zabila svého trenéra. O čtyři hodiny později byla chycena, ale v cirkuse už se nikdy neobjevila. Nikdo neví, co se s ní stalo.s

* V britském městě Grimsby utekli z cirkusu čtyři lvi a potrhali náhodného kolemjdoucího.

* Policie nalezla čtyři dospělé tygry v opuštěném přívěsu poblíž britského Peebles. Zvířata tam byla uvázána bez jídla a pití několik dnů.

O týrání cirkusových zvířat toho bylo napsáno hodně.

Bývalý zaměstanec cirkusu George Lewis sepsal o svých
zážitcích knihu Elephant Tramp. Tady je úryvek:

"Sadie, nejmladší slonice, byla velice plachá a vystrašená. Nemohla dělat své kousky a utekla z ringu obávajíc se potrestání. Chytili jsme ji, přivedli zpět, donutili ji lehnout a začali ji trestat pro její hloupost. Náhle jsme zastavili mlácení a koukali jsme jeden na druhého. Sadie plakala jako lidská bytost. Položila se na bok, slzy jí tekly dolu po obličeji a vzlykání napínalo její tělo."

Co můžeš udělat ty?

* Organizovat petice. Nasbírej co nejvíc podpisů a petici pošli
na městský úřad s požadavkem, aby ve vašem městě neměly cirkusy povolení vystupovat.
* Před cirkusem rozdávat omalovánky pro děti, ukazující smutný život medvědů v cirkusech. Stáhnout si je můžeš na www.svobodazvirat.cz
(Propagační předměty).
* Nechodit do cirkusů.
www.svobodazvirat.cz
www.peta.com
www.circuses.coms

(Lenka Zlatníková, Cosmogirl)

Bojovnice proti kožešinám protestovaly nahé v Paříži

26. října 2007 v 14:36 | Novinky.cz |  Vybíjení zvířat v novinách

Bojovnice proti kožešinám protestovaly nahé v Paříži

Zvětšit obrázek Nahé aktivistky protestovaly proti pravým kožešinám.
foto: ČTK/AP
V centru Paříže v úterý protestovaly čtyři nahé aktivistky z americké nadace na ochranu zvířat PeTA, chtěly tak upozornit na týrání a zabíjení zvířat kvůli kožešinám. Na tělech měly dívky namalována zvířata, která se kvůli kožešinám nejčastěji zabíjejí, a to lišku, mývala, králíka a rysa.
3.10. 2007 07:51
PAŘÍŽ - "Ne kožešinám! Ne mučení! Nejsme kabáty!" skandovaly bojovně demonstrantky na prestižním Královském náměstí (Place Royale), a to v době tradičních přehlídek módy ve francouzské metropoli.
"Vybrali jsme si týden módy v Paříži, abychom upoutaly pozornost širší veřejnosti. Tato akce připomíná, že kožešinová zvířata stále trpí ve zvláštních chovech, kde čekají na svůj krutý a nevyhnutelný osud," vysvětlila koordinátorka nadace PeTA ve Francii Noémie Venturová.
"Tvůrci jako Calvin Klein, Stella McCartneyová, Tommy Hilfiger a Ralph Lauren odmítají prodávat kožešiny. Je nejvyšší čas, aby se pohnuli i další tvůrci a přestali podporovat tento násilnický průmysl," dodala Venturová.

Pokusy na zvířatech: věda nebo fikce?

25. října 2007 v 14:28 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
Pokusy na zvířatech: věda nebo fikce? Poslanci, lékaři a vědci vyžadují důkladné zhodnocení přínosu vivisekce Autor: Kathy Archibald Většina z nás ví, že rakovina, srdeční choroby a mozkové příhody jsou nejčastějšími příčinami smrti v západních zemích. Ale spousta lidí by asi byla šokována, kdyby věděla, jaký zabiják je na místě čtvrtém: vedlejší účinky léků na předpis. Nežádoucí účinky zabijí ročně v Británii na 10 000 lidí (v USA je to 100 000 lidí) a samotnou NHS (Národní zdravotní službu) stojí 466 milionů liber.
Farmaceutické firmy nás neustále ujišťují, že jsou všechny léky kvůli bezpečnosti a účinnosti testovány na zvířatech, a že teprve poté mohou být podávány člověku. V otázce etické spornosti vivisekce nejčastěji odpovídají: "Co myslíte, že je důležitější? Život vašeho dítěte nebo život laboratorní krysy?" Z těchto dvou možností většina lidí raději obětuje krysu.
Ale co kdybyste se dozvěděli, že současné metody testování na zvířatech mají závažné nedostatky? Posuďte následující případ:
Vioxx, lék proti artritidě, byl stáhnut z prodeje na celém světě v září roku 2004, protože jen v USA zapříčinil 140 000 srdečních infarktů a mozkových příhod. Přitom se ve fázi testování zdál zcela neškodný a srdcím zvířat dokonce prospěšný. Náměstek ředitele pro bezpečnost americké Správy pro potraviny a léčiva (Food and Drug Administration, FDA) situaci popsal jako "největší katastrofu co se týče bezpečnosti léků ve světové historii".
Mnoho studií, srovnávajících vedlejší účinky léků u lidí a u zvířat a publikovaných ve vědecké literatuře, zhodnotilo předpovědní úspěšnost pokusů na zvířatech jako menší než hození mincí. Při jedné studii korelace mezi člověkem a zvířetem se dokonce zjistilo, že pokusy na zvířatech předpověděly vedlejší účinky u léků, jež musely být stáhnuty z trhu, pouze šestkrát ze 114 případů.
Stovky léků, předepisovaných po mozkových příhodách (např. Cerestat, MaxiPost, Zendra, Lotrafiban, Gavestinel, Nimodipine, Clomethiazole), považovaných za neškodné a účinné díky pokusům na zvířatech, ve skutečnosti zabily či ublížily pacientům při klinických studiích.
Hormonální substituční terapie (HRT), předepisovaná mnoha milionům žen, snižuje riziko srdečního infarktu a mozkové příhody u opic. Těmto ženám se riziko naopak značně zvýšilo. Předseda Německého výboru pro bezpečnost léčiv označil HRT za "nový thalidomid". V srpnu roku 2003 byl v časopise The Lancet zveřejněn odhad, že HRT způsobila v posledních 10 letech 20 000 případů rakoviny prsu a několik tisíc případů infarktů a mrtvic.
Dr. Richard Klausner, bývalý ředitel amerického Národního rakovinového institutu (NCI) naříkal: "Dějiny výzkumu rakoviny jsou ve skutečnosti dějinami léčby rakoviny u myší. Léčili jsme rakovinu u myší po desítky let, ale u lidí to nedokážeme." NCI se také domnívá, že jsme ve skutečnosti některé léky proti rakovině zavrhli, protože se u myší ukázaly jako neefektivní.
Cigaretový kouř, azbest, arzenik, benzen, alkohol a sklo nepředstavují při požití podle pokusů na zvířatech žádný problém.
Z 22 léků, které se ukázaly jako efektivní při léčbě poranění míchy u zvířat, ani jeden neúčinkoval u člověka.
Z 20 chemických substancí, které nezpůsobují rakovinu u člověka, jich 19 způsobí rakovinu u hlodavců.
Dr. Albert Sabin, který vynalezl očkovací látku proti obrně, přísahal, že její vynález "trval dlouho kvůli chybné představě o lidské chorobě, a to na základě zavádějících experimentálních modelů této choroby u opic."
Vývoj penicilinu, prvního antibiotika na světě, trval přes deset let kvůli nepříznivým výsledkům pokusů na králících. Kdyby byl testován na morčatech, která zabíjí, nemusel být vyvinut nikdy. Sir Alexander Fleming sám podotkl: "Ještě štěstí, že jsme ve 40. letech 20. století pokusy na zvířatech ještě nedělali, protože v takovém případě by penicilin zřejmě nikdy nezískal licenci, a celý výzkum a vývoj antibiotik by se zastavil."
Thalidomid, který na počátku 60. let způsobil vrozené defekty u více než 10 000 dětí, způsobuje tytéž jen u několika málo dalších živočišných druhů. Dr. James Schardein, nestor v oblasti studií vrozených defektů, říká: "Thalidomid byl testován na asi deseti druzích krys, patnácti druzích myší, jedenácti plemenech králíků, dvou plemenech psů, třech druzích křečků, osmi druzích primátů a na několika dalších, od sebe tak odlišných živočišných druzích, jako jsou kočky, pásovci, morčata, divoká prasata a fretky. Teratogenní účinky se objevily pouze příležitostně." Ironií je, že pokud by byl thalidomid, jehož vedlejší účinky učinily z pokusů na zvířatech nutnost, hodnocen pouze na základě jejich výsledků, byl by dnes zřejmě stále schválen.
Dokonce i Příručka vědy laboratorních zvířat uznává, že "nekritické lpění na výsledcích pokusů na zvířatech může být nebezpečné a stálo zdraví a život desítky tisíc lidí."
Proč se tedy vůbec k testování nových léků používají zvířata?
Pokusy na zvířatech byly kvůli thalidomidové tragédii v souladu se zákonem pozastaveny. Britský zákon o léčivech z roku 1968 následoval americký Kefauver-Harris Act, který vstoupil v platnost v roce 1961, uprostřed thalidomidového skandálu. Jeho účelem bylo zajistit, aby Správa pro potraviny a léčiva získala potvrzení o bezpečnosti a účinnosti u všech nových léků. Úmysl to byl dobrý, ale informovanost o spolehlivosti pokusů na zvířatech v otázce potvrzení bezpečnosti léku byla tragická.
Po desítky let bylo ve vědeckých a farmaceutických kruzích známo, že testování léků na zvířatech je vědecky nespolehlivá metoda. V časopise The Lancet se už v roce 1962 psalo: "Musíme přijmout fakt, že i ty nejpečlivější testy účinků nových léků, které se provedou na zvířatech, nám řeknou jen velmi málo o jejich účincích u lidí." Dr. J. Gallagher, zdravotnický ředitel Lederle Laboratories, v roce 1964 přiznal: "Studie na zvířatech se provádějí z legislativních důvodů, ne vědeckých."
A tak provádí farmaceutické společnosti pokusy na zvířatech pouze proto, aby uspokojily vládní nařízení. Klíčovým faktem také je, že data, získaná při pokusech na zvířatech, poskytují ochranu před zodpovědností v případě, že by nějaký lék člověka zranil či zabil. Společnost jednoduše prokáže, že prováděla pokusy podle přesných postupů a bude tvrdit, že udělala vše pro to, aby se nepřihodila žádná tragédie. Tímto způsobem minimalizuje jakýkoliv postih.
Z pohledu plnění nařízení je praktické si pro pokusy vybrat živočišný druh podle toho, co potřebujete u léku prokázat - jestli bezpečnost nebo účinek. Společnosti navíc nejsou povinny dodat všechna data, získaná při pokusech; stačí pouze data od dvou živočišných druhů (hlodavců a jakýchkoli vyšších savců). Dr. Irwin Bross, bývalý ředitel největšího institutu pro výzkum rakoviny na světě Sloan-Kettering, uvedl: "Kdykoli se potřebují vládní agentury či korporace, znečišťující životní prostředí, krýt při nehodě, vždy si najdou nějakou studii na zvířatech, aby se oprostily od viny. Mohou dokonce provést nový pokus, používajíc přitom ten 'správný' zvířecí model, aby vyšel výsledek tak, jak se jim hodí."
Kladení důrazu na data, získaná při pokusech na zvířatech, také dovoluje farmaceutickým společnostem, aby se vyhýbaly výdajům, které by správně měly investovat do klinických studií. Již od 50. let 20. století tvrdí lékaři, že klinické studie by měly zahrnovat více osob, trvat delší dobu a používat "vzorky" ze širšího spektra společnosti, nejen mladé bílé muže, jak je obvyklé. Ženy obvykle do studií zahrnovány nejsou pro případ, že by mohly být těhotné; společnost by poté byla učiněna zodpovědnou za jakýkoli neočekávaný vrozený defekt u dítěte. Často také studie nezahrnují pacienty, pro které je lék vyvíjen. Tato absurdní situace musí být řešena.
Není možné, aby lidé nebyli pokusnými králíky při testování nových léčiv. Samozřejmě, že zdraví a bezpečnost dobrovolníků a pacientů je při výzkumu prvořadé, stejně jako pro ně existuje ta nejlepší ochrana.
Bezpečné testování léčiv na lidech
Nové léky procházejí třemi základními fázemi testování: pokusy in vitro (ve zkumavce) a in silico (pomocí počítače); pokusy na zvířatech; a konečně studie, prováděné na lidech.
Než může být lék testován na lidech, musí existovat přesvědčivé důkazy, že je bezpečný a účinný. Žádná metoda (ani testování na zvířatech či na lidech, ani ve zkumavce) však nemůže předpovědět reakce konkrétního pacienta se 100% přesností. Tyto reakce se liší s věkem, mezi pohlavími, etniky a dokonce i mezi členy rodiny. Každý jsme jiný, ale nejsme od sebe navzájem tak odlišní, jako jsme od zvířat. Rozdíly mezi člověkem a zvířetem jsou tak velké, že vykazují pouze riskantní analogie. Metody testování bez použití zvířat mohou samozřejmě v některých případech selhat, poskytují ale vyšší spolehlivost.
V dnešní době již existují sofistikované metody testování in silico a in vitro. Mnoho společností využívá virtuálního prověřování léčiv ke zjištění potenciálních toxických účinků. Navíc existuje široký výběr softwaru, včetně simulací kompletních klinických studií. Další společnosti se zaměřují na hodnocení bezpečnosti a účinnosti léků pomocí lidských tkání. Jedna desetiletá mezinárodní studie prokázala, že pokusy na lidských buňkách jsou přesnější a poskytují užitečnější informace o škodlivých mechanismech než tradiční pokusy na zvířatech.
Místo pokusů na zvířatech, které předcházejí klinickým studiím, by bylo možné pracovat s pacienty a dobrovolníky pomocí metody mikrodávkování (neboli klinická studie ve "fázi 0"). Mikrodávkování je metoda testování, při které je dobrovolníkům podána bezpečná mikro dávka testovaného léku. Dobrovolníci jsou potom monitorováni scannery. Tento způsob testování, založen na předpokladu, že nejlepším modelem člověka je člověk, pomáhá vybírat mezi nejlepšími kandidáty na léky, než tyto postoupí do fáze plného vývoje. Tím snižuje riziko selhání v pozdějších, více riskantních a nákladnějších fázích.
Během klinických studií by měla být realizována relevantní farmakologická měření, která by s dostatečným předstihem dokázala varovat před potenciálními problémy. Je ale pravda, že určité vedlejší účinky léků mohou být zpozorovány až ve fázi, kdy je lék předepsán většímu množství lidí. Proto je velice důležité pokračovat ve výzkumu i po uvedení léku na trh. Takový výzkum by měl být masivní, aby bylo možné detekovat vedlejší účinky v co možná nejkratší době. Ve Spojených státech je v současné době nahlášeno Správě pro potraviny a léčiva (FDA) rekordních 422 500 případů nežádoucích účinků léků. FDA varuje, že skutečný počet je pravděpodobně ještě asi 10-100krát vyšší, protože ne všechny případy jsou samozřejmě zaznamenány.
Překlad: Daniela


Pryč s lhostejností sakra!!!

24. října 2007 v 14:48 | www.ohz.cz |  Vybíjení zvířat
4.10.2007 - Svůj svátek nepřežil
Večer, kolem 20. hodiny, cestou domů z infostánku ohz ve Zlíně, jsme měli tento smutný zážitek: V jedné obci na chodníku před řadou rodinných domů ležel pes. Na místě jsme zastavili a šli se přesvědčit, jestli bychom mu mohli ještě nějak pomoct. Bylo bohužel pozdě. Psa muselo srazit auto krátce před námi. Zazvonili jsme u domu, který byl nejblíž a ptali se, zda pes nepatří jim nebo jestli neví, komu by mohl patřit. Pána, kterého jsme pravděpodobně vyrušili od televize, pes nezajímal ani v nejmenším. Na náš dotaz, jestli je mu to jedno, že má mrtvolu přede dveřmi, odpověděl, že o něm ví a zjevně ho to nezajímalo. Zavolali jsme na linku 158. Předpokládali jsme, že by aspoň policie mohla pomoct, zjistit, zda má pes chip a pomoct najít majitele. Není nic horšího, než když se vám váš domácí miláček nevrátí domů a vy nevíte, co se s ním stalo. Policie nám ale sdělila, že tu není na odklízení zdechlin a že se máme obrátit na starostu obce (po 20. hod večer!). Tak jsme "poděkovali" a hovor ukončili. Na druhý den ráno tam pes už neležel. Smutné, že zrovna v tento den ho potkalo takové neštěstí. Musel ho někdo srazit schválně, v obci se jezdí 50 km/h, pravděpodobně šel za krajnicí, protože pak byl odhozen až na chodníku. Jezděte, prosím, opatrně, nikdy nevíte, kdy vám do cesty nějaké to zvířátko může skočit. Je to pak velmi nepříjemný zážitek.

Stanou se pokusy na zvířatech zbytečnými?

24. října 2007 v 14:25 | realita.tv |  Zvířata jako pokusní "králíci"
Lidští pokusní králíci. Stanou se pokusy na zvířatech zbytečnými? Někteří vědci věří, že je nahradí technologie. Autor: Kerri Smith - 17/12/05 The Times Emoce, které vyvstávají při debatách o pokusech na zvířatech, často zastíní objevy, pomocí nichž by bylo možné používání zvířat zastavit. Jedním z několika pořadů, které o pokusech na zvířatech tento týden běžely na kanálu More 4, byl dokument o boji, který se vyvinul mezi aktivistou za práva zvířat a biologem-laborantem. Tento týden se rovněž odpůrci pokusů na zvířatech střetli s policií na místě, kde plánuje oxfordská univerzita zřídit novou laboratoř.
Mezi všemi těmito silnými emocemi je však často opomíjen jeden fakt. Vědci totiž nacházejí chytré a bezpečné způsoby, jak testovat produkty na lidech nebo lidské tkáni. Důvody jsou samozřejmě zčásti etické, nicméně nejsou jediným faktorem, který společnosti posuzují, mají-li omezit pokusy na zvířatech.
Takovou společností je například Pharmagene, firma se sídlem v Hertfordshire, jež se zabývá vývojem léků. Byla založena před deseti lety dvěma vědci, kteří již byli frustrováni nemožností prokázat účinek léku na člověku během pokusu na zvířeti. Pharmagene provádí pro farmaceutické giganty testy bezpečnosti a účinnosti nových léků pouze na vzorcích lidské tkáně.
To se samozřejmě týká i těch nejranějších fází výzkumu nového léku. Pokusy na zvířatech pomáhají vědcům uvědomit si základní biologické procesy, vzniklé působením léku, a změřit jeho toxicitu. Pokud v této fázi nenastane problém, projde lék třemi dalšími etapami výzkumu, a to výzkumu na lidech. V každé etapě se testuje na více pacientech než v etapě předchozí. Současný zákon vyžaduje, aby proběhly testy toxicity na zvířatech dříve, než se začne s testováním na lidech. Šance, že by se tento postup mohl změnit, existuje, pokud by se ukázalo, že alternativy fungují.
Důvody, proč se Pharmagene snaží prosadit testování bez zvířat, jsou víceméně praktické. Ředitel výzkumu Bob Coleman zdůrazňuje, že dokonce pokusy na dvou různých druzích zvířat, řekněme myších a morčatech, poskytnou dva různé výsledky. "Pokud vám dva různé živočišné druhy zareagují na ten samý lék jiným způsobem, jak si můžete být jistí, že jeden z těchto způsobů se bude opakovat u člověka?"Pharmagene uvádí, že počet pokusných zvířat výrazně redukoval právě díky novému testování na tkáních, které pocházejí ze všech částí lidského těla. Vzorky takových tkání se získávají během operací, při pitvách či od dárců orgánů, s plným souhlasem dárce nebo příbuzných. Tyto tkáně umožňují sledovat, jak a kde přesně v nich lék působí, a jaké má toxické účinky na buňky. Lze například zjistit, jakými metabolickými procesy procházejí chemické látky v játrech, jestli způsobují záněty a jak jsou vstřebávány ve střevech. Pokud jsou výsledky špatné, testování se ukončí a nejsou potřeba žádná zvířata. Pokud jsou výsledky příznivé, existuje několik možností, jak v pokusech pokračovat - jestli jsou potřeba zvířata, a pokud ano, jaký druh. "Neexistuje jeden jediný test, který by vám odpověděl na všechny otázky, " říká Coleman, " naše studie však šetří čas a životy zvířat místo toho, aby lék zkoušela na jednom živočišném druhu po druhém."
Kritici pokusů na zvířatech, mezi něž patří organizace Europeans for Medical Progress (Evropané za vývoj medicíny), tvrdí, že používání lidských tkání místo zvířat by mohlo zajistit kvalitnější výsledky testů. EMP pořádá kampaně za modernizaci medicínského výzkumu. Jejich ředitelka Kathy Archibald říká, že korelace mezi vedlejšími účinky, které nastanou u zvířat, a těmi, které nastanou u lidí, je "žalostně malá".
Myšlenka testování nových produktů a teorií na lidech místo na zvířatech není ničím novým. Mnoho významných vědců minulého tisíciletí provádělo pokusy sami na sobě, zanedbávajíc tak často své zdraví a bezpečnost pro pokrok vědy. A vzorky lidské tkáně či lidských buněk, vypěstovaných v laboratoři, tvoří již dlouho součást laboratorních pomůcek. Existuje na to několik názorů.
Jeden z nich, představený na zářijové Britské farmaceutické konferenci, se týkal simulace tkáně pomocí přístroje, který jeho výrobci (Hurel Corporation in America) nazývají "syntetickým zvířetem na čip". Jde o mikrofluidní obvod, původně vyvinutý na Cornell University. Je široký pouze 22 mm a díky mikročipu v něm bylo vytvořeno několik malých komor, z nichž každá obsahovala vzorek tkáně z různých částí lidského nebo zvířecího těla. Oddíly jsou spojeny mikrokanály, kterými protéká náhražka krve.
"To, o co se snažíme, je pokusit se napodobit tělesné procesy v nesrovnatelně menším měřítku," říká Leslie Benet, profesor biofarmaceutických věd z Kalifornské univerzity a předseda vědeckého kolegia Hurel Corporation in America. Testovaná látka je přidána do krevní napodobeniny a cirkuluje obvodem. Její účinky na buňky v jednotlivých oddílech se dají měřit senzory v čipech a poté jsou zpracovávány počítačem. Profesor Benet věří, že podobné techniky by mohly dramaticky snížit potřebu pokusných zvířat. V současné době je také vyvíjen podobný biosenzorový čip, který by dokázal měřit účinky chemických látek přímo na vzorcích lidské DNA.
Tento způsob testování je pravděpodobně citlivější než injekční podávání léků hlodavcům za situace, kdy mají vědci pouze mlhavou představu o dávce, ekvivalentní pro člověka. Ačkoli tato metoda stále probíhá procesem schvalování a ověřování, první studie s lékem proti rakovině (tegafur) vypadají slibně. Hurelský čip však stále nedosahuje takové předpovědní schopnosti, jako podávání léků lidem a pozorování výsledků. Na scénu přichází mikrodávkování.
Mikrodávkováním se myslí podání člověku jedné setiny dávky léku, která by byla potřebná k vyvolání požadovaného účinku v těle, a následné sledování výsledků. Pomocí AMS (akcelerátorové množstevní spektometrie), což je velice citlivá měřicí metoda, jež zaznamená minutovou stopu léku v těle, je možné sledovat metabolický osud podaného léku. Tato metoda umožňuje vědcům sledovat metabolismus léku v lidském těle bez jakéhokoli rizika.
První výsledky jsou příznivé. Nedávný pokus, řízený společností Xceleron, jež byla založena New Yorskou univerzitou pro postup výzkumu, hodnotil účinnost této techniky za užití pěti různých léků. Poté byly výsledky porovnány s pokusy na lidech, jimž byly podány plné dávky léků. "Ve všech případech šlo o molekuly, jejichž působení v lidském těle nebylo možné předpovědět pomocí pokusů na zvířatech či jiných technik," říká profesor Colin Garner z Xceleronu a bývalý profesor molekulární epidemiologie na York University, který studii vedl. Ve čtyřech z pěti případů byla mikrodávka schopna "dobře předpovědět" plnou dávku, užívanou ve farmakologii. Mikrodávky tří z těchto pěti léků vykazovaly 100% spolehlivost předpovědi.
Metoda má však i své kritiky. "Zlaté pravidlo toxicity zní, že každá látka je při určité dávce toxická," říká Simon Festing, mluvčí Research Defence Society, organizace, která podporuje vědce v propagaci faktů, mluvících pro pokusy na zvířatech. "Platí to jak pro vodu či sůl, tak i pro nová a kontroverzní léčiva. Téměř žádný toxický lék nevykáže škodlivé účinky při podání malé dávky. Pokusy na zvířatech jsou schopny toxicitu u lidí předpovědět velmi dobře. Neexistuje žádná myslitelná alternativa."
Pokud zůstane metoda mikrodávkování ležet na stole většiny farmaceutických společností, bude tomu proto, že jsou pokusy na zvířatech společnostmi i zákonodárci stále považovány za optimální způsob testování léků pro člověka. Prioritou by měly být zákony, které minimálně zdůrazňují omezování počtu pokusných zvířat. Mnoho vědců již začalo nahrazovat hlodavce a jiné savce živočichy nižšího vývojového stupně, jako jsou ryby nebo dokonce bakterie, v naději, že zamezí utrpení.
Dokážeme si představit dobu, kdy zvířata nebudou potřebná k testování lidských léčiv? "V dohledné době budou hrát zvířata stále velkou roli při zjišťování bezpečnosti nových léků," tvrdí Coleman. Garner je optimističtější: "Rozhodně je možné, že budeme schopni ukončit potřebnost pokusů na zvířatech." Varuje však, že než k takovému kroku dojde, budeme muset vybudovat komplexní databázi výsledků pokusů na lidských tkáních. " Takovou databázi informací bychom však měli mít hotovou v nejbližších pěti nebo deseti letech."
Překlad: Daniela

Adoptujte kotě či koťátka!

21. října 2007 v 18:21 | Maja + majitelka koček |  Do dobrých rukou!
Moc prosím hodné lidi, kteří by se ujali neplánovaných koťátek. Chtěla jsem udělat dobrý skutek, vzala jsem si domů kočičku - nalezenečka, vypiplala jí do krásné, mazlivé a oddané kočky, vzala jsem jí na kastraci a veterinářka mi oznámila, že je březí. Koťátka se mají narodit každým dnem a já se jim snažím najít nový domov, abych mohla spát s čistým svědomím, že nepřijdou na svět, kde je nikdo nechce... Budou očkována, odčervena, novým majitelům přispěji na kastraci. Odběr bude možný přibližně koncem listopadu/začátkem prosince, záleží na domluvě. Moc se za ně přimlouvám. Foto zašlu mailem. Bydlím v Jindřichově Hradci - v případě zájmu dovezu.
Kontakty:
Mobil - 607 717 119
Toto je matka oněch koťátek.
I za sebe vás všechny prosím, ať se s nimi pokusíte pomoci. Majitelce držím pěsti!

O smrti v bezvědomí

21. října 2007 v 14:46 | realita.tv |  Pojídání zvířat a jejich produktů, co tomu předchází?
O smrti v bezvědomí Autor: michal kolesár - www.realita.tv Dveřmi, které byly naproti těm, u kterých jsem stál, přiváděli právě červeného vypaseného vola. Táhli ho dva lidé. Ještě ho ani nedostali dovnitř, a tu jsem spatřil, jak mu jeden řezník napřáhl nad šíjí nůž a jak ho zarazil. Vůl, jako by mu podrazili najednou všecky čtyři nohy, svalil se na břicho, převalil se rychle na bok a tloukl nohama a celým zadkem. Hned tu byl řezník, který se vrhl býkovi na předek ze strany, kam býk nohama netloukl, uchopil ho za nohy, přitlačil mu hlavu k zemi a druhý řezník mu podřízl nožem hrdlo, z pod hlavy se řinula černočervená krev a umazaný chlapec podchytil její proud do plechové nádoby. Po celou dobu co to dělali, vůl škubal bez ustání hlavou, jako by se pokoušel povstat a všema čtyřma nohama kopal do vzduchu. Nádoba se brzy naplnila, ale vůl byl stále živ a nazdvihuje břicho, bil těžce zadníma i předníma nohama, takže se mu řezníci vyhýbali. Když prvá nádoba byla plna, chlapec ji odnesl do továrny na bílkoviny, druhý chlapec nastavil druhou a také ta se plnila. Ale vůl stále škubal břichem a tloukl zadníma nohama. Když přestala téci krev, řezník zvedl volovi hlavu a začal stahovati s něho kůži. Vůl sebou házel dále. Hlava byla obnažena, byla červená, bíle protkaná a zůstávala ležeti tak, jak ji položily řezníci. Po obou stranách visela z ní kůže. Nato druhý řezník vzal býka za nohu, vyvrátil ji a odřízl. Na břichu a ostatních nohách bylo ještě pozorovat škubání. Odřezali i ostatní nohy a naházeli je na místo, kam odhazovali nohy skotu patřícího témuž pánu. Pak vytáhli mrtvé tělo na jeřáb a pověsili je, tu se již nehýbalo.(1)
Důvodem pro omračování zvířat před jejich zabitím je v první řadě usnadnění manipulace se zvířaty a ochrana zdraví vražedného komanda, také zabránění stresovým stavům zvířete, protože by mohlo dojít k negativním změnám v kvalitě masa a pro lidi nakloněné laskavému zabíjení (zabil/a jsem tě (nechal/a zabít) v pohodě, takže je všechno v pořádku) i ochrana zvířat. Podle následku se používají dva způsoby omráčení. Pokud ihned po omráčení následuje vykrvení, je možné, aby následkem omráčení byla smrt, jinak je snahou, aby zvíře zůstalo živé, to znamená, aby nedošlo k přerušení center řídících práci srdce v prodloužené míše, to znamená, aby srdce pumpovalo krev z těla a smrt je následkem ztráty velkého množství krve po vykrvovacím vpichu nebo řezu.
Nejstarší a stále oblíbené je omračování mechanické. Po úderu nastává otřes mozku a pravděpodobně bezvědomí. Používali se, a stále používají, palice, hole, tyče, sekyrky a sekyry, prostě cokoli s čím je možné zasadit silný úder. "Někteří obchodníci a farmáři poráželi prasata na dvorech a mrtvá těla pak táhli nedlážděnými ulicemi na jatka. Jiní raději přihnali prasata až k vratům jatek, kde je holemi omráčili a pak jim prořízli krk." (2) Používali i speciálně upravené nástroje. "... chodili po jejich hřbetech (prasat v ohradě) a každému zasazovali smrtící úder do hlavy palicí s dvěma hroty, navržené speciálně k tomuto účelu." (3) Zvířata byla úderem nebo údery někdy zabita, někdy omráčená, zaháknutá a odtáhnutá do místnosti, kde je zavěsili hlavou dolů a podřízli.
V současné době se mechanickým způsobem omračuje především dobytek a koně, v domácích podmínkách i prasata. Postupem času se měnily technologie a vznikali první porážecí linky. "Jakmile dobytek dorazí, ženou ho dělníci úzkou chodbou a uzavřou ho v oddělených kotcích, v nichž se nemohou zvířata ani pohnout, natož otočit. Zatímco dobytek bučí, jeden z ranařů, ozbrojený palicí, se nakloní nad kotec a pátrá po příležitosti k zasazení rány. V místnosti je slyšet ozvěnu rychle po sobě jdoucích úderů a dupot a kopání volků. Jakmile jedno zvíře padne, ranař přejde k dalšímu, zatímco druhý muž zvedne pákou na jedné straně kotec a dosud zápasící a kopající zvíře sklouzne do smrtícího lože."(4)
Kromě omráčení tupým úderem na čelní kost se používá omráčení proražením čelní kosti i mozku porážecími pistolemi buď s vázaným projektilem nebo na principu vysunutí projektilu stlačeným vzduchem. Přestože je k omračování legislativně zakázáno "používání zbraně s volným projektilem, špičáku, kladiva, sekery a palice" (5) v praxi se tyto nástroje stejně používají. "K nejzávažnějším a nejčastějším porušením zákona na ochranu hospodářských zvířat patří porážení střelnou zbraní nebo omračování palicí." (6)
V Rakousku-Uhersku se začaly povinně používat omračovací pistole v roce 1902 a to pro zvířata těžší 400kg. (7) V konkursu tehdy zvítězila Schermerova pistole, která je ještě dnes nejčastěji používaným mechanickým přístrojem na omračování dobytka.
Samotný projektil má většinou průměr kolem 10mm a délku 70-110mm. Vystřelení projektilu a zpětné zasunutí trvá asi 2ms. Velice důležitá je řemeslná zručnost vraha, musí vědět kam přesně udeřit nebo jak správně přiložit pistoli, a to není tak jednoduché, protože jednotlivá zvířata se samozřejmě liší jak stavbou těla, tak i temperamentem. Zvíře může pohnout hlavou, celým tělem, průraz lebky a mozku může být mělký, a pak je to opravdu drsný masakr. "Viděl jsem živé hovězí. Slyšel jsem je bučet, když lidé přiložili nůž a zkoušeli sejmout kůži. Myslím, že je to pro to zvíře hrozné, umírat tak pomalu, zatímco každý na něm provádí svou rozdílnou část práce."... ... "Většina krav, které zavěšují …, ještě žije. Oni je otevřou. Stáhnou z kůže. A ony pořád ještě žijí. Uřežou jim nohy. Ony otevřou do široka oči a pláčou. Křičí a ty můžeš vidět, jak jim málem vyskočí oči z důlků." (8)
Mechanické omračování je způsob oblíbený a praktikovaný při domácích zabíjačkách. "Má svoje nepopsatelné kouzlo utkané ze spousty starostí a radostí, pachů a vůní. Je to svátek. Je to příležitost svolat pod jednu střechu celou rodinu. Je to den strávený v práci, pohodě a hojnosti. Naši předkové dobře věděli, proč zabíjačku, jak říká můj syn, vymysleli. A my všichni,kdo tuto tradici udržujeme, víme moc dobře, proč to děláme. A věřte, není to pouze cesta k jednoduššímu zaplnění mrazáku, jak se nezasvěcenému může zdát. (9)
Zabíjačky, kdy špatně trefené prase zoufale řvoucí běhá po dvorku dokud není, třeba i na několik pokusů doslova ubito, nejsou výjimečné. Ještě po letech se na ně s veselou vzpomíná. "O loňské zabíječce se U vrtule už vyprávěly legendy. Prase bylo z rodu bojovníků, o kterých psali už Šimek s Grossmannem v povídce Jak jsme chovali užitečné zvíře. Vše probíhalo nejdříve v přátelském duchu a podle plánu. V jeden okamžik a na jednom místě se sešli všichni včetně statného prasátka. To dostalo na zadní nožku popruh, podrbání za ouška a bylo zřejmě i docela klidné do doby, kdy selhala rána z jateční pistole. V tu chvíli se rozhodlo, že si ještě užije. Tenký popruh přetrhlo a na dvorku, přiléhajícím k hospodě, uspořádalo rodeo. Chvíli nebylo jasné, kdo koho honí. Milan volal, aby někdo zavřel vrata, přihlížející zase volali, že tak učiní, jen co někdo polapí toho nebezpečného kance, a schovávali se za parkující auta. Sprintérskému tréninku učinil konec až Martin, který v klidu vyčkával v postoji basebalového pálkaře s pěkným pantokem v ruce, až pašík bude pobíhat okolo něj. Opravdu, jedině prase mělo odvahu se mu přiblížit. Pak stačila jediná rána, zvíře kviklo a lehlo." (10)
Dalším způsobem omračování je použití elektrického proudu. Předrážděním a překrvením mozku je vlastně vyvolána mozková mrtvice. Svalstvo reaguje silnou kontrakcí přecházející nejprve v tonické křeče, kdy zvíře na 5-15 sekund ztuhne, lidově zcepení, poté nastanou křeče klonické, projevující se cukáním a škubáním končetin i celého těla.
Když na konci devatenáctého století jezdil Harold Brown, podporovaný T.A.Edisonem, po Spojených státech amerických, zabíjel na odiv veřejnosti psy, kočky, opice i koně elektrickým proudem. Ve snaze dokázat, že Edisonův stejnoměrný proud je bezpečnější než střídavý proud Edisonova konkurenta G. Westinghouse, předváděl, že zvířata přežijí zasažení stejnoměrným proudem i při napětí 1000V, ale u střídavého stačí ke smrti zvířete i méně než 500V. Vrcholem turné byla celonárodní konference, kde před novinářskou, odbornou i laickou veřejností zabil střídavým proudem 38kg těžkého psa. Poté prohlásil: "Střídavý proud se hodí jen k likvidaci psů u pohodného, k zabíjení zvířat na jatkách a k popravování zločinců."(11)
Není jisté, zda při použití elektrického proudu dochází k bezvědomí, či zda je oběť pouze paralyzována, a to i v případě, že je provedeno zcela v souladu s popravčími předpisy. Dr. Harold Hillman, učitel psychologie a šéf laboratoře na katedře aplikované neurobiologie na univerzitě v Surrey, poznamenává, že lidé, kteří zažili elektrický šok, náhodně či jako součást elektrokonvulzní terapie u mentálních poruch, uvádějí, že pociťovali obrovskou bolest. Je důležité,zdůrazňuje, že se šoková terapie nyní provádí pouze pod celkovou anestézií. Kdyby šoky způsobovaly, že pacient nepocítí bolest, nebyly by nutné. (12) ... "Omračování se považuje za humánní, protože se věří, že zvířata netrpí úzkostí ani bolestí. To není téměř jistě pravda ze stejných důvodů, které uvádím u elektrického křesla."(13)
Elektrický proud se používá u drůbeže, prasat, ovcí i u dobytka. Dobytek je omračován elektrickým proudem např. v Austrálii, Rusku nebo na Novém Zélandu, v EU jsou první jatky, kde je dobytek omračován elektrickým proudem od roku 2001 v Buchloe. Z rozšířením lze počítat pokud se budou zvyšovat obavy, např. z BSE, protože při mechanickém omráčení se mohou kousky mozkové tkáně dostat krevním oběhem do těla oběti.
Drůbež se zavěsí za nohy na háky a takto zavěšená projede vodní lázni jako nějaká rekreantka. Bohužel je vodní lázeň pod proudem. Problémy nastávají již při zavěšování, protože ptáci se snaží zvednout a napřímit, dostat se do polohy hlavou nahoru, takže se někdy i lázni vyhnou nebo jsou omráčeni nedostatečně, takže přijíždějí k nožům i v plném vědomí, pokud se jim podaří se nožům vyhnout nebo je podřezání nedostatečné dostanou se živé až do spařovací lázně. Mnoho ptáků se na jatky dostává se zlomenými končetinami nebo vykloubenými kyčlemi, pro ty je už i samotná manipulace, kdy jsou zavěšovány za nohy, velice bolestivá.
Další způsob, v současné době chválený do všech stran, je chemické omračování. Tento způsob prosazují i některé organizace na částečnou ochranu zvířat (welfere hnutí je pouze částečnou ochranou zvířat (nemyslím to jako urážku, ale jako ujasnění pojmu)) v naději, že se tím sníží utrpení prožívané zvířaty kvůli lidem konzumujícím jejich těla. "Zaváděno je rovněž omračování plyny, které má určité potenciální výhody z hlediska welfere prasat a drůbeže, zvlášť pokud plynem dojde i k následnémuusmrcení.(14)
Používá se oxid uhličitý, zkoušejí se i jiné látky, např. dusík, argon nebo jejich směsi v různých koncentracích. "Prasata jsou velmi citlivá", stojí na jedné tabuli na zdi haly - několik málo metrů od zamřížované chodby, která vede do plynové komory. Zvířata nedobrovolně odráží přes holý beton, hnány vpřed popoháněči. Mezi čtyřnohými se šíří stres. Některá ustrašeně křičí. Na konci hnací chodby se otevírá záklapka. Nyní je několik prasat nahnáno do jakési gondoly. Sotva je zavřená, ulita klesá do jámy - zcela zakouřené oxidem uhličitým. Prasata lapají po dechu, omdlívají. Celý proces trvá dobrou minutu. Pak gondola jako paternoster stoupá - zatímco už další pomalu sklouzává dolů - vzhůru z plynové komory a vyhazuje nehybná těla zvířat.(15)
Pokud zvíře nezemře již při omráčení, např. následkem zástavy srdce, umírá většinou při vykrvení, ale může se stát, a stává, že je ještě živé zpracováváno při paření. "Omračovanie v danom podniku, kde som pracoval väčšinou prebiehalo v poriadku, ale nastali aj situácie, keď zviera bolo zle omráčené. Stávalo sa, že prasiatko sa zle vykrvilo a pri nahadzovaní na pariacu vaňu sa prebralo k životu a celé vydesené behalo po porážke. Niektoré sa preberali aj v pariacej vani - hrôza. Kravám sa to stávalo tiež. Keď ju zle strelili, tak ako bez duše chodila alebo stála na porážke, no otras. Najviac mi bolo ľúto tých zvierat, ktoré očividne trpeli. Ja čo som mal svojich spolužiakov, tak nikto neprejavil ani kúsok ľútosti a zhrozenia. A u zamestnacov to už vôbec neprichádzalo do úvahy. Skôr naopak niektorí sa v tom vyslovene vyžívali a terorizovali zvieratá." (16)
Doba mezi omráčením a vykrvením by měla být, co nejkratší. Moderní technologie umožňují zvládnout celou nesmyslnou akci už ve 3 sekundách. Celé vykrvení trvá asi 3-4minuty, hrabavá drůbež asi 2 minuty.
Dobytek je po omráčení (nejčastěji mechanickém) upoután za zadní nohu k pojízdné dráze a zvednut hlavou dolů. Někdy se začne s vykrvením ještě v leže, většinou vpichem do krční tepny. Používá se i porušení kmenu vedoucího z aorty do hlavy a předních nohou, to ale vyžaduje větší zručnost. Vpichem (nebo řezem) až po zvednutí na linku se prodlužuje doba likvidace jeho těla, je tedy větší pravděpodobnost, že se z omráčení probere. Nedostatečné omráčení je naprosto běžné, především z důvodu nedodržení "správného postupu zpracování". "Průzkum uskutečněný v letech 1988 - 90 na britských jatkách ale ukázal, že skoro 20% prasat buď vůbec nebylo dostatečně omráčeno, nebo vykazovalo známky znovunabytí vědomí, než úplně vykrvácelo." (17)
Např. při špatném přiložení elektrických omračovacích kleští na prasata nebo při znečištění elektrod (nejsou-li elektrody čisté a ostré zvyšuje se přechodový odpor a procházející proud je příliš nízký), při příliš nízkém napětí v omračovací lázni pro drůbež apod. Ve snaze ušetřit čas někteří řezníci naženou prasata v omračovací ohraděk sobě, omráčí jich více a teprve poté vykrvují, to znamená, že prasata omráčená jako první se už probírají. Většinou stačí, když se zvíře až tak moc nebije.
U některých zvířat, např. krůt, je problém nesouladu vraždící technologie s jejich stavbou těla, ptáci dostávají opakovaně rány elektrickým proudem skrze křídla, aniž by byl zasažen mozek, protože jejich křídla jsou po zavěšení níže než hlava. Technologie dosud nevyřešila ani míru zásahu elektrickým proudem je-li v lázni více ptáků současně, takže zatímco jsou někteří zabiti, jiní jsou, různou měrou, při vědomí.
Chtěla bych vypravovat o zabíjení hovězího dobytka, o upřímných hnědých očích, které jsou plné paniky. O jejich pokusech utéct, o všem tom mlácení, o tom, když zvíře stojí konečně připravené na umrtvení, o smrtící ráně, o tom, když jsou stahována z kůže a jejich těla rozřezávána a pověšena na háky. Vyprávět o tom, jak kůže děsivě mlaská, když se odděluje od těla, o automatickém noži, který zvíře rozpůlí, o tom, jak se vydělávají z očních důlků zvířat oči, které se hází do odpadu. O žlabu, kde padají všechny vnitřnosti z rozpůlených těl a které jsou až na játra, srdce, svíčkovou a jazyk odvezeny a z kterých se připravuje krmivo pro psy.
Viděla jsem telátka s přivřenýma očima, jak se třásly a bály se smrti. Pro někoho jsou to kraví děti, pro někoho pouze odpad mléčného průmyslu, který se zpracovává na telecí maso. Jedno jsem pohladila po čele a podívalo se na mě svýma velkýma očima a já uviděla, že i zvířata mohou plakat.
(18)
Je důležité uvědomit si, že bolest tzv. hospodářských zvířat není jen záležitost jejich zabití, ale celého jejich života a že je to bolest zbytečná, protože zvířata nejsou jídlo pro lidi.
1) První stupeň (1905), Knihovna L. N. Tolstého - svazek IX.: Mravní požadavky, Nakladatel B. Kočí, 1924, překlad: Vladimír Vendyš
2) J.M.Skaggs: Prime Cut - citováno podle Charlese Pattersona: Věčná Treblinka, PRÁH, 2003.
V tomto textu budu poměrně často citovat z této knihy. Důvodem je neskrývaná reklama. Kupte si ji a čtěte.
3) tamtéž
4) Upton Sinclair: Džungle - citováno podle Charlese Pattersona: Věčná Treblinka, PRÁH, 2003. Sinclair se nechal zaměstnat na jatkách v Chicagu a v roce 1906 vydal o fungování těchto jatek knihu.
5) 245/1996 Sb.
6) Mladá fronta Dnes, 13.12.2004
7)Josef Dušátko: Řeznická kuchařka, SVÉPOMOC, 1989
8) Helmut F. Kaplan: Všechno bude zase dobré!, citace z Gail A. Eisnitzová : Slaughterhouse
9) Ivan Verner: Hon na jitrnice, MF Plus, 28.1.2005
10) MVDr. L. Steinhauser: Porážení prasat, text je součásti publikace "Prasata v drobném chovu a na farmách, APROS, 1993
11) Vzhledem k tomu, že H. Brown sestrojil v roce 1888 první elektrické křeslo na světě, najdete jeho příběh v každé knize o trestech smrti, např. Martin Monestier: Historie trestu smrti, RYBKA PUBLISHERS ve spolupráci s Knižním klubem, 1998
12) Peter Singer: Osvobození zvířat, PRÁH, 2001
13) citován Dr. Hillman, Peter Singer: Osvobození zvířat, PRÁH, 2001
14) RSPCA (Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals): Welfare hospodářských zvířat, česky brožura NADACE na ochranu zvířat, rok vydání neuveden
15) Zpravodaj ohz č. 12/2004, rozhovor s bývalým řezníkem Peterem Polákem, zakladatelem Ekospoločenstva
16)http://www.stern.de/index.html?id=304612
17) John Webster: Welfere: životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji, NADACE na ochranu zvířat, 1999
18) Zpravodaj ohz č. 1/2000 , vyprávění studentky veterinární medicíny o své praxi na jatkách

Bez komentáře

21. října 2007 v 14:43 | realita.tv |  Pojídání zvířat a jejich produktů, co tomu předchází?
Bez komentáře Autor: xxx - www.realita.tv FAO (Food and Agriculture Organization) odhaduje, že v roce 2003 bylo na celém světě zabito více jak 50 miliard různých zvířat kvůli získání jejich těl pro lidskou konzumaci. Odhad je na základě zpráv z více jak 210 zemí a státních území. Je důležité si uvědomit, že i když jsou čísla celkem vyčerpávající, mohou být tyto odhady významně zjemněny kvůli některým zemím nebo územím, které o statistice neinformovaly, a kvůli vyloučení některých druhů ze zabíjení (nejsou např. započítána žádná vodní zvířata).
45 895 milionů (45,9 miliard) kuřat, 2 262 milionů (2,3 miliard) kachen, 1 244 milionů (1,2 miliard) prasat, 857 milionů králíků, 691 milionů krocanů, 533 milionů hus, 515 milionů ovcí, 345 milionů koz, 292 milionů krav a telat (na hovězí a telecí maso), 65 milionů jiných hlodavců (vyjma králíků), 63 milionů holubů a jiných ptáků, 23 milionů buvolů, 4 miliony koní, 3 miliony oslů a mul, 2 miliony velbloudů (a ostatních kamelidů)

Zdroj: Statistická databáze FAO - zemědělství -
http://faostat.fao.org/faostat/collections?subset=agriculture

V blízkosti Mekky byly uvedeny do provozu největší jatky na světě s denní kapacitou až 200 tisíc zvířat. Celkové náklady byly 255 miliónů DM a předpokládá se, že budou zaměstnávat až 100 tisíc lidí.
Fleischwirtschaft, 80, 7/2000
Danish Crown (Dánsko) jako první společnost na světě zavedly na svých jatkách v Saeby plně automatizovanou vepřovou porážecí linku. Maximální pracovní kapacita porážecí linky činí 360 - 400 prasat za hodinu (jen pro zajímavost: největší jatky v ČR porážejí dnes 750-800 prasat denně. Tzn. automatizovaná porážecí linka by byla schopna zajistit zpracování denní kapacity za dvě hodiny!).
Při výkonu linky 360 prasat za hodinu se požaduje, aby v rozmezí 10 vteřin došlo k fixaci těla, pět na sobě nezávislých nástrojů musí provést řadu pracovních operací, stačit se očistit i dezinfikovat a poté vychladit - dříve než se může opracovat další jatečné tělo.
Schlachtlinie für Schweine komplett, Fleischwirtschaft, 2001, č. 5, s. 111-115
Více na:
http://www.maso.cz/aktual/a72.htm