Květen 2007

JAK MŮŽEŠ POMOCI TY?

31. května 2007 v 15:06 | www.differentlife.cz |  Zvířata jako pokusní "králíci"

JAK MŮŽEŠ POMOCI TY?

Zde je několik rad či návrhů, jak se může každý jednotlivec bez větších potíží konkrétně zapojit do aktivit na ochranu zvířat.
Začni nejprve sám u sebe:
  • nekupuj výrobky, které jsou testované na zvířatech
  • podpoř koupí výrobky netestované na zvířatech
  • odmítni při výuce jakýkoliv pokus či pitvu na zvířeti
  • pokud kouříš, tak přestaň s tímto zlozvykem, protože i tabákové výrobky se testují na zvířatech
  • vystupuj proti používání zvířat při pokusech
  • piš firmám, které využívají zvířata, proč odmítáš jejich výrobky
  • staň se vegetariánem či veganem a udržuj si dobrou fyzickou kondici
  • nekupuj a nenos kožich
  • nekupuj výrobky, které jsou vyrobené z exotických zvířat (slonovina, rohy z nosorožce a krunýř ze želvy, krokodýlí kůže, ozdoby z peří a různé trofeje...
  • nepodporuj kruté zacházení se zvířaty návštevou dostihů, psích, býčích a kohoutích zápasů
  • nepodporuj kruté zacházení se zvířaty návštěvou cirkusu. Raději navštiv cirkus, kde vystupují artisté, kaskadéři, klauni, kouzelníci...
  • nepodporuj svou návštěvou vězení pro zvířata - ZOO
  • do přírody choď s naslouchajícím srdcem. Puškou nebo rybářský prut nech doma. V zimě jdi krmit divokou zvěř
  • nekupuj si zvíře ve zverimexu, ale adoptuj si opuštěné zvířátko z útulku
  • pokud je v tvém okolí nějaký zvířecí útulek, snaž se mu pomáhat (můžeš venčit pejsky, pomoci s úklidem, sežeň staré deky, misky, obojky a vodítka)
  • vzdělávej se v oblasti práv zvířat
Dělej osvětu o právech zvířat:
  • udělej ve městě nebo na škole informační nástěnku
  • udělej ve městě informační stánek, postav stolek a rozšiřuj informační materiály o právech zvířat, ekologii i lidských právech, pokus se získat i finanční prostředky
  • udělej přednášku o právech zvířat ve škole, knihovně či na veřejném místě
  • udělej benefiční koncert pro nejbližší zvířecí útulek nebo ochranářskou oragnizaci. Před koncertem promítni video, postav informační panely...
  • udělej demonstraci, protestní pochod nebo pouliční divadélko proti týrání zvířat
  • vylepuj plakáty a letáky o různých problematikách a souvislostech
  • piš do televize, rádií, časopisů a novin, aby problematice týrání zvířat věnovala tato média více prostoru
  • piš do místního tisku
  • zapoj se do sbírání podpisů na petice
  • podporuj organizace, které se zabývají ochranou práv zvířat
  • přidej se k ochranářské organizaci, která působí ve tvém okolí
  • založ pobočku nebo vlastní organizaci
  • podpoř hnutí Different Life a jeho aktivity

DOSTIHOVÝ SPORT

31. května 2007 v 14:58 | www.differentlife.cz |  Zvířecí zápasy

DOSTIHOVÝ SPORT

Hlava koně /5,7kB Kůň je velmi inteligentní, přátelské a citlivé zvíře. Přesto byl po staletí jedním z nejubožejších otroků člověka. Milióny koní umíraly ve válkách, byly zneužívány pro práci, sport a zábavu lidí. Ve starověkém Řecku bylo úmyslné štvaní zvířat proti sobě, dostihy a nejrůznější formy zápasů zvířat s gladiátory vítaným zdrojem zábavy. Už tři tisíce let se tedy lidstvo upevňuje v názoru, že zvířata tu jsou nejen k tomu, aby nám zajišťovala obživu, ale také proto, aby nás bavila.
Dostihový sport se stal jednou z nejhorších forem vykořisťování zvířat. Využívání zvířat ve sportu má v dnešní době mnoho zastánců. Na člověka pěstující dostihový sport se často pohlíží jako na milovníka zvířat. Bookmakeři bohatnou z příjmů sázek na zápasech a dostizích. Ve sportu jsou koně zneužíváni především pro dostihy, parkur a klusácké závody. V některých zemích jsou zápasy a sporty se zvířaty považovány za kulturní tradici. Na podobnou národní pýchu zemřely v Čechách desítky koní - staly se obětmi dostihu Velká Pardubická.

VELKÁ PARDUBICKÁ

Historie

Velká Pardubická /6,8kB/ 22,5kB(514x360) Velká Pardubická existuje od roku 1874, kdy vznikla jako prestižní důstojnický dostih. Proto byla dráha již od počátku extrémně náročná a o život na ní dosud přišlo více než 50 koní. Toto číslo ovšem nezahrnuje koně zabité při trénincích, kvalifikačních závodech nebo zvířata utracená později kvůli následkům absolvovaného závodu.
Nejatraktivnějším dostihem Velké Pardubické je hlavní dostih Steeplechase - Cross Country, s nejtěžší překážkou Taxisovým příkopem. Dráha měří 6.900 metrů, koně běží střídavě po trávě, písku a oranici. Na dráze je připraveno 30 překážek. Samotný Taxisův příkop je nejvražednější - dosud na něj doplatilo životem 23 koní, mnoho dalších přežilo těžké a bolestivé pády jen s velkými potížemi.
Taxis je tvořen živým plotem vysokým 140 cm, za kterým následuje zákeřná 5m dlouhá a 1metr hluboká propast. Na přeskočení Taxisu potřebuje kůň více jak 8 metrů dlouhý skok. Záludnost této a podobných překážek spočívá především v tom, že kůň před skokem neví, že ho za plotem čeká ještě příkop, a to je také důvod častých pádů a zranění. Plánek Taxisu /4,7kB K nebezpečnosti této překážky přispívá také to, že se před hlavním závodem nesmí trénovat. Proti Taxisově příkopu se zvedla vlna odporu hned po prvním ročníku Velké Pardubické. Egon Thurn - Taxis tehdy skok obhajoval slovy: "Jasnosti, vy ani já tuto překážku překonávat nebudete, a proto není důvodu, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ji ulehčovali."

Nejen Taxisův příkop

Krutost Velké Pardubické však zdaleka nespočívá jen v Taxisu. Většina zabitých koní totiž umírá na jiných překážkách nebo je uštvána během závodu. 60 - 80% koní dostih vůbec nedokončí, což samo o sobě vypovídá o jeho obtížnosti.
V roce 1993 dokonce dojel z devíti startujících jezdců jen jeden. V roce 1998 z dvaceti pouhých sedm. Podle ve světě všeobecně uznávaných pravidel není možné, aby jezdec po pádu znovu nasedl na koně a dojel do cíle. Něco takového zahraniční steeplechase nepřipouští a každý pád je v řeči pravidel důkazem, že kůň jednoduše na dostih nemá. U nás však toto pravidlo neplatí.
Další odlišností je podklad, na kterém se steeplechase běhají. Nikde na světě nebývá dráha upravována pluhem - naproti tomu v Pardubicích běhají koně po oranici. Ta se původně orala pluhem tažených koňmi a brázda byla hluboká 20 - 30 cm. Později, když se orala traktorem, dosahovala brázda hloubky i přes 40 cm, což zvýšilo celkovou náročnost dostihu, a způsobilo tak extrémní vysílení koní, jehož následkem pak padali i na jink snadných překážkách.
Plánek Irské lavice /5,2kB
I délka dráhy je v rozporu s normou dostihového sportu - normálně by neměla přesahovat 5.000m. "Musím přiznat, že tradici Velké jsme viděli i v její nebezpečnosti a možná i krutosi." připustil v tisku dokonce i bývalý ředitel Dostihového spolku Jiří Janda.

Změny?

Po protestech domácích i zahraničních ochránců zvířat v letech 1992 - 93 došlo k některým úpravám závodní dráhy, z nichž však většina byla jen kosmetického rázu. Za skutečně prospěšné lze považovat pouze zavlažování dráhy, které zmírňuje nápor na klouby koní a tak i jejich celkovou únavu, správným krokem bylo i snížení brázdy oranice na 10 cm.
Dostih /6,1kB Naopak kritickým bodem zůstává Taxisův příkop, kde došlo mj. ke snížení plotu na 140 cm z původních 150 a snížení hloubky příkopu ze 2 metrů na 1 metr. Nicméně Taxis nezabíjí svou hloubkou, ale především svou délkou, a tak se na obtížnosti překážky prakticky nic nezměnilo. Navíc snížení živého plotu může vést k menší odrazové aktivitě, která skok zkrátí. tento argument ostatně vznášeli i někteří žokejové. Při již zmiňovaném 103. ročníku Velké Pardubické spadlo z devíti startujících koní šest právě na Taxisu.
Je zřejmé, že většina úprav slouží k manipulaci s veřejným míněním a až na výjimky zůstává náročnost a nebezpečnost závodu zachována. Koně na Velké Pardubické umírají dál - v roce 1998 měla tragický konec hromadná kolize na překážce Popkovický skok, při které si zlomil nohu sedmiletý hnědák Damion a musel být utracen. Další kůň byl při kolizi težce zraněn.

O koních a lidech

Používání koní ve sportu je spojeno s nucením zvířat k nepřirozeným úkonům, často přesahujícím jejich vrozené schopnosti. Kůň je tvor, který odpradávna žil v rovinatých krajinách, kde neměl žádné těžší překážky. Skákat samozřejmě umí, ale v přírodě by se této činnosti věnoval pouze v minimální míře. Kůň tedy není klasickým "skokanem" jako například puma nebo jaguár. Stačí si jen porovnat tělesné proporce koně a jaguára. je to především rozdílná délka těla, pružnost páteře, ale i rozdílná délka a síla končetin, která pro koně znamená vyšší pravděpodobnost zranění, zvlášť při dopadu z výšky.
Stále vyšších výkonů zvířat je dosahováno nejen náročným tréninkem, ale někdy i jinými nepřirozenými metodami, jako jsou doping nebo nepřiměřené fyzické podněty. Jako pobídka k vyvinutí vyšší rychlosti není výjimečné bití a kopání koní do slabin. K vyšším skokům bývají zvířata cvičena tak, že při přeskakování překážky jim je záměrně způsobována bolet, což je nutí při dalším skoku skákat výše. Provádějí se i chirurgické zákroky, jejichž cílem je znecitlivění choulostivých nebo extrémně namáhaných částí těla, zejména kloubů. Při namáhavém intenzivním tréninku se však po určité době klouby v důsledku nepřirozených pohybů opotřebovávají a kůň se stává pro vrchlový sport nepoužitelným.
Oběť VP /12kB/12kB Majitelé stájí, plemenáři a přiznivci dostihového sportu obhajují nezbytnost provozování dostihů argumentací, že koně byli pro vrchlový sport vyšlechtěni. Uvědomme si však, že stejně jako by nám připadaly obludné zásahy do přirozeného výběru partnerů u lidí, je zrůdné a nezodpovědné i genetické šlechtění koní. Místo koní jsou produkování závodníci, u kterých je genetická informace lidským zásahem záměrně pokřivena. Člověk tak zasahuje do genofondu celého druhu. Plemenáři se svými výsledky pyšní před veřejností a dostihový průmysl podporuje další výzkum. V laboratořích se pracuje na objevování stále nových a účinnějších chemických prostředků, které mají za cíl ovlivnit výsledky závodu. Nejrůznější chemické a hormonální přípravky slouží k potlačení únavy, zvýšení výkonnosti nebo celkovému tlumení bolesti. Lidmi tak byl vyšlechtěn druh, jenž by ve volné přírodě neměl šanci přežít a který se tak stal zcela závislým na péči člověka.
Život dostihových koní je naplněn tréninkem a závody, při kterých zvířata často trpí stresem. Zvláště prestižnější dostihy jsou v první řadě velkým byznysem, což se negativně projevuje i v chování jezdců. Na životy koní tak padá stín permanentního rizizka smrti na dostihové dráze nebo utracení v důsledku zranění či úplného vyčerpání.
V souvislosti s Velkou Pardubickou bývá často uváděn argument, že existují steně nebezpečné sporty, například horolezectví nebo kanoistika. Rozdíl je v tom, že u těchto sportů je to člověk, kdo si vybírá, zda riziko podstoupí, zatímco u dostihů se zvíře rozhodnout nemůže. Odpůrcům zneužívání zvířat ve sportu je také předkládán názor, že zvíře samotné si přeje závod. Nikdo samozřejmě nepopírá fakt, že volně žijící zvířata, především mláďata, jsou hravá a soutěživá. Stejně jednoznačná je i instinktivní snaha silných jedinců dominovat ve stádě. Je však rozdíl mezi soutěživým chováním na svobodě a celoživotním vězněním a nuceným tréninkem s cílem dosahování stále vyšších výkonů. Neexistuje zvíře, které by mělo potřebu překonat nejnovější rekord nebo riskovat svůj život pro dosažení většího vzrušení lidí na tribunách či zisku pro svého majitele.
Na otázku o etickém přístupu jezdce ke koni odpovídá v jednom z rozhovorů pro tisk přední domácí žokej Josef Váňa upřímně: "Nemám úplně čisté svědomí, už se mi také stalo, že jsem s koněm pokračoval v dostihu, i když jsem věděl, že bych to měl dávno zabalit." I toto doznání vypovídá o tom, jak to ve skutečnosti je s těmi opravdovými milovníky koní, kterými podle obecně rozšířeného názoru jsou jezdci, majitelé stájí a další lidé, kteří se okolo koní pohybují.
Dostihy jsou především velkým byznysem - majitelé nejlepších koní vydělávají ohromné částky, bookmakeři si nacpávají peněženky ze sázek, města vydělávají na pořádání dostihů velké sumy z daní a turistického ruchu. A žokejové jsou někdy schopni dovláčet do cíle zraněného koně doslova za každou cenu. V živé paměti je příklad 102. ročníku Velké Pardubické, kdy se na Havlově skoku zranil kůň Gemer, kterého ale jezdec s vidinou finanční prémie a pátého místa zchromlého a úpně vysíleného násilím dohnal do cíle. Dav "milovníků koní" na tribunách tomuto sadistickému představení nadšeně aplaudoval.
Pohled na jezdce štkajícího nad mrtvým koněm bývá vydáván za příklad opravdové, čisté a nezištné lásky ke zvířeti. Nad čím to ale jezdec slzí? Nad rozplynutou vidinou vítězství? Nad zmařenou snahou a úsilím? Na dztrátou času? Nad majetkem? To nemusí, kůň byl přece vysoce pojištěn. Nad kamarádem? Toho ale přece nevystavujeme svévolně a zbytečně smrtelnému nebezpečí. Jediným rozumným důvodem k slzám může být jeho špatné svědomí. To však proudem slz umýt nelze.
Oběť VP /12,4kB/12,4kB Ať již se jedná o dostihy, psí závody, medvědí či kohoutí zápasy, koridu nebo rodeo, pointa je vždy stejná: na jedné straně zvířata štvaná k maximálním výkonům, ponížená, riskující, trpící, přicházející o život a na druhé straně člověk, který se baví "sportuje" a vydělává peníze. Lidská společnost připravila koně o volnou přírodu, zotročila je a způsobila jejich závislost na člověku. Je povinností lidí přestat je vystavovat dalšímu zneužívání a nebezpečí jen pro svou zábavu a zisk.
NEHODY PŘI VELKÉ PARDUBICKÉ
RokKůňMísto nehodyPříčina zranění
1874Strizzelbulfinš, po doskokuzlomení vazu, pád na hlavu
1878Trouvillezeď, při páduzlomení kříže
1893Couragedrop, při doskokuzlomení nohy ve spěnce
1896Walterdvojskokpo doskoku těžké zranění
1899Victorcílová rovinaúplné vyčerpání a chrlení krve
1901Senator IIhadí příkop, doskokzlomení lopatky
1912Kulíkpopkovický skokpád na hlavu, zranění páteře
1913Stamfordzahrádka, doskokzranění páteře
1921Magyar leánymalý vodní příkopdoskok, zlomení zadní končetiny
1922Leffers IIpo dosažení cíleúplné vyčerpání a zchvácení
1927Ebaotevřený příkopporanění páteře při doskoku
Al right IIšlápnutí do prohlubnězlomení nohy ve spěnce
Landgraf IIpopkovický obloukúplné ochromnutí
DoyenTaxisův příkopkrátký doskok, zlomení vazu
1933Regalonhadí příkop, doskokzlomení vazu po pádu
1950Rivalmalý vodní příkopdoskok, zlomení zadní končetiny
Gejšadvojbradlízlomení žeber, poranění plic
1956BroukTaxisův příkoprozdrcení bederních obratlů
1960Pastelamalá zahrádkazlomení vazi při doskoku
VizaTaxisův příkopzlomení pravé přední končetiny
1962Chederproutěná překážkazlomení končetiny
KolarTaxisův příkopproražení lebeční kosti v doskoku
1964DivTaxisův příkoptěžké zranění končetiny
1967ZamyslelTaxisův příkopzlomení krčních obratlů při doskoku
Rubelproutěná překážkapřetržení levého spěnkového kloubu a šlachy ohybače
1969VagaTaxisův příkop a popkovický skokztržení křížové kosti a ulomení sedacího hrbolu
JapanHavlův skokkrátký doskok, zlomení druhého krčního obratle
BlankytTaxisův příkopsilně naštíplá kopytní kost po pádu
1970LibanTaxisův příkopkrátký doskok po příkopu, utracen v nemocnici
BiletTaxisův příkop a malý anglický skokkrátký doskok, zlomení bederních obratlů
1971KostravaTaxisův příkopkrátký doskok na hlavu, zlomení krčních obratlů
RiaTaxisův příkopzlomení žeber při doskoku (až po dostihu, doběhla 10)
1973Metasseskokzlomení křížové kosti při doskoku
1975Sandra IITaxisův příkopkrátký skok, zlomení krčního obratle
1977ÚskokTaxisův příkopkrátký skok, zlomení krčního obratle
1981Lancasterpřírodní plot s překážkouzlomení spěnkové kosti při doskoku
1982PahangIrská laviceskok na přední šikmý svah a zranění bederních obratů, utržení křížové kosti
1983Klotildproutěná překážkaluxace spěnkového a kopytního kloubu
1984FutbolTaxisův příkoptěžké zranění krčních obratlů při doskoku
EmanuelTaxisův příkopfraktura hlezenního kloubu a zlomení hlezenní kosti
KapellanTaxisův příkopzlomení pravé zadní končetiny, úplné vyčerpání po doběhu
1985Santosúplné vyčerpání
1986LozornoTaxisův příkopzlomení krčních obratlů při doskoku
1989GajsanTaxisův příkopzlomení krčních obratlů
CariboMalý vodní příkopfraktura 1.ram. kosti
TorfhaTaxisův příkopfraktura prvního krčního obratlu a zlomení křížové kosti
1990FormátTaxisův příkop
1991PauzaTaxisův příkopzlomený vaz
1992Mallente
1995Glawottevyčerpání
Kazan
1996Pamep GalaxyTaxisův příkop
1998DamionPopkovický skok
1999Celestanoprodloužený Taxisův příkopzlomení nohy a zastřelen
Doporučený materiál:
Leták, který společně vydali:
Animal SOS, Different Life,
Nesehnutí, Svoboda zvířat
Statistika nehod:
Společnost pro zvířata
Foto:
Dostihové závodiště Pardubice
www.Postcard.cz, Nesehnutí
Jockey Club

Komentáře = jeden velký otazník:,(

30. května 2007 v 20:58 | Maja |  Úvod atd.
Omlouvám se tímto všem, kterým případně neodpovím na komentáře. Není to úmysl. Systém Blog.cz momentálně jaksi nezobrazuje (krom jiné) nové komentáře, takže technicky vzato prostě nemám šanci se o nich dozvědět. Děkuji za pochopení!

ZOO

30. května 2007 v 14:56 | www.differentlife.cz |  Týrání zvířat

ZOO

Slon /6,3kB/16,3kB Dnešní zoologické zahrady jsou na rozdíl od minulosti nuceny reagovat na skutečnost, že celoživotní zajetí a vystavování zvířat je považováno za vykořisťování a trápení zvířat. Zoo na to odpovídají, že se již odpoutala od původních funkcí - demostrace koloniální moci, pyšnění se vzácnými trofejemi, provozování zábavných parků - a zajetí zvířat je jen nutné zlo. Přibližně 10 000 zoologických zahrad po celém světě prohlašuje, že jejich společný cíl je dvojí: záchrana druhů před vyhynutím (zachování druhu) a zlepšení znalostí veřejnosti o zvířecích druzích a o místech jejich výskytu (vzdělání).
Skutečností je celosvětově rapidně klesající rozmanitost druhů, čímž dnes odůvodňují zoo svoji existenci. Každým rokem vymírá přibližně 27 000 živočišných druhů. Pokles rozmanitosti na naší planětě - důvod pro obnovenou image zoo - má mnoho příčin:
  • lovy a extrémní spotřeba produktů živočišného původu
  • narůstající znečištění lokálních a globálních potravinových řetězců
  • zasahování do ekosystémů zaváděním (náhodným či úmyslným) nových živočichů
  • zvětšování lidské populace na úkor možností výskytu živočišných druhů
  • obchod s exotickou zvěří a pytlačení
  • odlesňování, pustošení a devastace přírody
  • turistika a její dopad na lokální životní prostředí

Zajetí zvířat pro přežití druhů

Medvěd /4,4kB Zoologické zahrady se považují za (část) řešení. Metodou záchrany, kterou předkládají je ochrana v zajetí: jednotlivá zvířata ohrožených druhů jsou odebrána z divočiny nebo chovu zvířat, která již v zajetí žijí. Je to kompromis - svoboda jednotlivce je obětována pro přežití celého druhu - zoo tvrdí, že se za toto přežití zaručují svým posláním. Otázkou je, zdali rozmnožování zvěře v zajetí je řešením pro krizi biorozmanitosti. Zabrání to přímému vymírání (některých) druhů? A jestli je zajetí odpovědí na tuto otázku, ospravedlňuje to podmínky, v jakých žije většina zvířat držených v zoo?
Ochrana zvířat v zajetí představuje dva na sobě závislé aspekty: dosažení schopnosti reprodukce chovaných jedinců a znovunavrácení do volné přírody. Rozmnožování v zajetí se ukazuje jako neefektivní z důvodů ekologických i ekonomických. Zatímco ochrana v přírodě chrání celý ekosystém, rozmnožování v zajetí pouze jeden atraktivní druh, na což doplácí mnoho druhů méně známých, ačkoliv stejně ohrožených. Zatímco se zoo chlubí tím, že jejich stávající zásoba ohrožených druhů nebyla odebrána z divočiny, ale z umělého chovu, znamená to, že tato zvířta nikdy nezískají dovednosti, které nezbytmě potřebují pro přežití v případě navrácení do svého přirozeného prostředí.
Rovněž z ekonomického hlediska se reprodukce ohrožených zvířat v zajetí jeví jako značně nerentabilní. Organizace Rhinowatch (na záchranu nosorožců) zveřejnila následující fakta:
  • náklady na chov 16-ti černých nosorožců v přírodě jsou stejné jako náklady na chov jediného nosorožce v zajetí
  • každoroční náklady Národního parku Garamba (492.000 hektarů) v Zairu jsou stejné jako náklady na udržení 16-ti nosorožců v zajetí za jeden rok. Mezi chované druhy v tomto parku patří: 31 severských bílých nosorožců, 4.000 slonů, 30.000 bůvolů, 16 druhů masožravců, 10 druhů opic, 14 druhů kopytnatců...
Opice siamang /4,8kB/

Vzdělávání nebo zábava ?

Výchovná hodnota návštěvy zoo je nejčastěji shrnována ve frázi "pro dítě není nic lepšího než vidět divoké zvíře na vlastní oči" - důsledkem je uznávání živočišných druhů, které můžeme spatřit na vlastní oči. Jak mnoho nás mohou doopravdy seznámit s rozmanitostí přírody, s ekosystémy a jejich ochranou? Mohou klece a voliéry učit respektu ke zvířatům a jejich potřebám?
  • podmínky chovu zvířat v zajetí nemohou v žádném případě nahradit jejich přirozené prostředí, neobsahující komplexní ekosystém, který se skládá z rostlinných a živočišných forem - takové podmínky tedy neumožňují dokonalé poznání, naopak působí zkreslujícím dojmem (zvíře, jehož domovinou je tropický prales je v betonovém výběhu, lední medvěd v parném létě v Praze...)
  • vlivem stresu ze zajetí jsou přirozené sociální vztahy mezi jednotlivci narušeny - není umožněno poznání sociálních a rodinných vazeb mezi zvířaty, naopak apatie, asocialita, vystupňovaná agresivita a podobné nepřirozené projevy a poruchy zkreslují obraz o mentalitě a skupinovém chování zvířat
  • omezené prostorové možnosti nesplňují instinktivní pohybové potřeby zvířat, což má za následek stereotypní chování, letargii nebo dokonce sebemrzačení - podobně jako u mentálních a sociálních handicapů je i pohybové omezení handicapem vedoucím k poruchám nervového systému a změnám chování zvířat, zejména druhům jejichž přirozeností je pohyb v rozsáhlých teritoriích, ať už vodních, lesních apod.
  • identita jednotlivců i druhů je potlačena omezeností volnosti pohybu a naplňování instinktivních potřeb - setkání s deprimovaným, degradovyným tvorem neumožňuje poznání jeho skutečných vlastností neučí nic o jeho přirozenosti, naopak vede k pocitu nadřazenosti člověka nad zvířetem a dává mu pocit o zvířecí bezmoci
Velbloudi /5,7kB
Vzhledem k neschopnosti zoologických zahrad ukázat více, než jak zvíře vypadá a podání minimální informace o původu a stupni ohrožení je zřejmé, že tuto formu seznamování se s přírodou nelze považovat za hodnotnou.
Existují lepší, rozumější a mnohem citlivější alternativy: dokumentární pořady, interaktivní počítačové programy atd. Dokumentrární pořady o životě ve volné přírodě jsou bohaté na informace a protože jsou natočené v přirozených podmínkách, odhalují dynamickou rovnováhu ekosystému, komplexní sociální model chování druhu, sezónní biorytmy...atd., což zoologické zahrady nemohou poskytnout.

Nové poslání, nezměněná podoba

Existující a nové výběhy jsou často navrženy tak, aby vystavovaly zvíře po celou dobu s malým nebo žádným ohledem na jeho fyzické potřeby a možnost úkrytu. Z rozpočtových důvodů neplní zoologické zahrady povinnost starat se o zdraví zvířat. Velmi často kapacita zoologických zahrad nestačí na dlohodobou péči o všechna sezónně narozená zvířata. Nové přírustky sice zajistí zvýšenou návštěvnost díky okouzlující podívané na nově narozená zvířata na jaře a tím pádem větší zisky, ale zahrady nejsou schopny zajistit pro všechna zvířata potravu. Zvířata jsou tak často předmětem nelegálního obchodu, v nejhorších případech jsou nadbytečná zvířata prodávána do cirkusů...
Vnější vlivy znemožňující optimalizaci podmínek pro zvířata v zoo jsou:
  • urbanizace - rozpínající se města obkličují území zoologických zahrad, které byly zpočátku na periferii.
  • znečištění vzduchu a hluk - ve většině velkých měst jsou tyto škodlivé vlivy důsledkem nezadržitelného růstu dopravy a rozvoje průmyslu

Důsledky zajetí pro zvířata chovaná v zoo

Zveřejnění a zkoumání následků zajetí zvířat začalo před 20 - 30ti lety, proto jsou dnes stresy a jejich důsledky v chování zvířat v zoo dobře zdokumentovány.
Sloni /4,9kB/12,4kB Stereotypní chování zvířat - je termín vystihující mechanismus chování zvířat jako odpověď na život v zajetí. Znamená to, že je zvíře ve stresu na nemá dobrou péči. Nuda a frustrace pramenící ze zajetí všeobecně, která je umocňována nezájmem pečovatelů, sterilním prostředím a nedostatkem příležitosti ke shánění potravy (aktivity, které současně udržují zvíře v kondici a zaměstnané ve svém domovském prostředí) nutí zvíře vyvíjet nové strategie pro vyplnění času nebo náhradní aktivity. Ty mohou mít podobu ochablosti, popocházení, kolébání se nebo sebemrzačení (nadměrné olizování, kousání). Lze je snadno rozpoznat - nekonečné kývání hlavou, končetinami, přecházení sem a tam po stejné trase podél mříží.
Rozmnožování v zajetí je dalším negativním vlivem zoo. Zabránění množení v rámci rodiny by vedlo ke degeneraci genofondu, vyžaduje převoz zvířat mezi zoo, což způsobuje stres z transportu a ze přizpůsobování se zeměpisné lokalitě.

Zrušit zoo?

Žirafy /6,8kB/15,7kB Zoologické zahrady znamenají utrpení pro většinu v nich chovaných živočichů. Uvážíme-li utrpení zvířat lovených a chovaných pro zoo, jejich transporty a celoživotní strádání na jedné straně a mizivé výsledky konzervačních programů v zajetí, neschopnost k reprodukci, je jasné, že by měl být tento způsob nahrazen programy v domovských lokalitách původu zvířat a prevencí.
Pro většinu veřejnosti je však zrušení zoo nemyslitelné. Je to způsobeno respektem k tradici zoo a částečně proto, že mnoho zajatých zvířat by již nebylo možno navrátit zpět do volné přírody. Existuje nepříliš rozšířený názor, že špatný život zvířat v zoo je lepší než život žádný. Řešením se zdá být postupná redukce zoo - ne náhlé zrušení.
Přestože probíhají argumentace a kampaně proti zoo dnes již celosvětově, nelze předpokládat, že by činnost zoo byla v nejbližší době zastavena. Je proto nutné současně se zabývat dlohodobým zlepšováním podmínek zvířat v zajetí. Legislativa musí být upravena tak, aby bylo zajištěno vytvoření přijatelného standardu v péči o zvířata a byl znemožněn prodej zvířat do cirkusů či osobního vlastnictví.
S přihlédnutím k tomu, že většina zoo jen stěží čelí finančním problémům a neefektivnosti rozmnožování zvěře v zajetí by byl opravdu zázrak zachránit metodou zajetí - reprodukce - návrat, alespoň třetinu ohrožených druhů, které jsou na pokraji vyhynutí. Aby se tak stalo, WSPA předpokládá, že zoo by museli zlepšit jejich chovné podmínky o nemožných 900%. Zoo jsou veřejností chápány jako prosředek k nápravě neodvratitelných škod způsobených člověkem. Zachování ještě žijícího druhu na planetě však nemůže záviset na zoologických zahradách. Je to globální problém, který vyžaduje rozsáhlou účast všech vrstev společnosti.

Ochrana rozmanitosti života je globální záležitostí

Jestliže budou současné trendy pokračovat a ochrana druhu v přírodě se nestane cílem mezinárodních Medvěd /4,4kB snah, je vysoce pravděpodobné, že většina druhů se stane zajatou metropolitní rasou k vidění všude jinde, jen ne ve svém původním přirozeném prostředí. Je možné, že nejen nyní, ale i v budoucnosti budou zvířata držena nejen jako zajatci, ale jako výkupné za neochotu vlád a nezájem veřejnosti učinit opravdový krok pro záchranu existujících druhů a zachování jejich přírodních podmínek. po zvážení všech hledisek vyvstává otázka, není-li vyhynutí druhu nakonec etičtější, než snaha o jeho konzervaci v zajetí. Takové pojetí by však bylo pohodlným alibismem, který je z morálního i ekologického aspektu nepřijatelné. Doporučené materiály:
Animal SOS 1996, WSPA
Foto: Postcard.cz, WSPA

Podívej se mi do očí

30. května 2007 v 14:53 | www.universelles-leben.org |  Pojídání zvířat a jejich produktů, co tomu předchází?
Zde vidíš,jak jsem zabíjen!
Podívej se mi do očí
Prosím, prosím, nejez mě!
Film: Porážka ovce s omráčením (Realmedia Format)
Film: Porážka ovce bez omráčení (Realmedia Format)
Výňatky z filmů s laskavým svolením od LAV-Rom
Zde vidíš, jak jsme my prasata zabíjena! (18 obrázků)
Zde vidíš, jak jsme my krávy zabíjeny! (18 obrázků)

„Kill it, Cook it, eat it" - Britský pořad o tom, jak maso přichází na náš stůl

29. května 2007 v 14:46 | www.ohz.cz |  Pojídání zvířat a jejich produktů, co tomu předchází?
"Kill it, Cook it, eat it" - Britský pořad o tom, jak maso přichází na náš stůl
Britská televizní stanice BBC 3 odvysílala 5.-7. března 2007 třídílný pořad mapující cestu zvířete z farmy až na stůl strávníků.
Britská televizní stanice BBC 3 odvysílala začátkem minulého týdne (5. - 7. března 2007) pořad s názvem: "Kill it, Cook it, eat it" (Zabij to, uvař to, sněz to). V každém ze tří dílů byla ukázána cesta jednoho zvířete z farmy až na stůl strávníka. Jednalo se konkrétně o krávu, prase a jehně. Tato zvířata byla zabita za přítomnosti diváků z řad konzumentů masa i vegetariánů. Diváci mohli pozorovat práci řezníka, který vyvržené tělo rozboural a jednotlivé partie popsal. Následně kuchař z masa připravil menu, k jehož degustaci byli všichni přítomní přizváni.
Pořad se natáčel v malých jatkách Matteriks, blízko Manchesteru a pořadem provázel novinář Richard Johnson, který průběžně kladl účastníkům dotazy ohledně jejich pocitů a myšlenek. Dalšími aktéry byl řezník John Mettrick, porážeč dobytka Steven Mettrick, šéfkuchařka Rachel Green a samozřejmě přihlížející diváci. Ti všichni se snažili spojil dva klíčové momenty, které jsou obvykle v našem životě i mysli odděleny: smrt zvířete a konzumaci jeho masa.
Ohlasy na tento pořad jsou různorodé, ale většina ho považuje za užitečný a přínosný, ať již z jakýchkoliv důvodů.
Britští farmáři od vysílání očekávají např. lepší postoj zákazníků k jejich výrobkům. http://www.fwi.co.uk/Articles/2007/03/08/102156/.....
Vegetariáni mají naději, že odvysílání tohoto pořadu zaseje semínka pochyb o správnosti požívání masa a jejich řady se rozrostou.
Organizaci Compassion in World Farming (organizace za soucitné farmaření ve světě) se však pořad zdá zavádějící.
Někteří se domnívají, že shlédnutí pořadu povede k častějšímu zamyšlení se nad otázkou, odkud potraviny přicházejí na náš stůl.
Ohlasy v tisku:
Článek z The Sunday Telegraph.

Zajímavá a poutavě napsaná reportáž jednoho z přímých účastníků dílu o jehněti:

Upoutávka na pořad na stránkách BBC:

Další komentáře:
MgA. Jitka Skočková, předsedkyně ČSVV
Česká společnost pro výživu a vegetariánství (ČSVV)
P.O. BOX č. 10
639 00 BRNO 39
Telefon: +420 776 376 604
E-mail: info@csvv.cz
Web: www.csvv.cz

Šílené krávy mají strach

29. května 2007 v 14:16 | Blesk - noviny |  Vybíjení zvířat v novinách

Šílené krávy mají strach

//<![CDATA[ HTMLzahlavi = '<div class="reklama-clanekrect">'; HTMLzapati = '<\/div>'; IM_pozice(6524, HTMLzahlavi, HTMLzapati); //]]>

Chystá se u nás zvířecí peklo? Potvrzení diagnózy BSE u šestileté krávy z Jihlavska bude totiž určitě znamenat likvidaci všech kusů, které s nemocným zvířetem přišly do styku. Jak tvrdí ti, kteří něco podobného zažili v sousedním Německu, zvuky, které dobytek čekající na smrt vydává, jsou příšerné. "Ta zvířata velice dobře vědí, co je čeká. Řada z nich je v šoku, prožívají prakticky ty samé pocity, jako lidé čekající na smrt," tvrdí německý veterinář Hans - Joachim Schlapke.

Představy lidí o tom, že zvířata nic necítí, nebo že cítí mnohem méně než člověk, jsou mylné. Nejnovější objevy zoologů totiž dokazují, že duševní život zvířat je mnohem komplexnější, než jsme si mysleli.

[obrazek]
To, co budou krávy s největší pravděpodobností prožívat při likvidaci stáda, v němž se BSE objevilo, je drastické i pro otrlého člověka. Jedna kráva za druhou je nejprve uklidněna, pak svázána provazem a poté usmrcena. Zvěrolékař vpíchne dobytčeti dávku jedu, zvíře zasténá a padne na zem mrtvé. Ne náhodou se při podobných scénách ozývaly v Německu výkřiky »vrazi, vrazi«. "Mnozí lidé odcházeli, když už se na to nemohli dívat a plakali," říká pastorka Annette-Christine Lenková, která zvířecí »masové popravě« přihlížela a snažila se poskytnout útěchu postiženým farmářům.
"Řada zvířat zemřela ze stresu ještě dlouho před porážkou na srdeční infarkt. Nevydržela totiž napětí při čekání na plánovanou smrt," tvrdí němečtí veterináři.
"Prasata a skot jsou velmi chytrá a citlivá stvoření," tvrdí Marc Bekoff z University of Colorado v Boulderu, který se již 30 let zabývá vztahy mezi zvířaty. Jak dodává český veterinář Zdeněk Dlouhý, běžně se stává, že zvíře není schopno již několik dní před porážkou přijímat potravu. "Je to určitě stresující pocit, který nepřidá zvířeti ani veterináři," míní Dlouhý. Představa, že by mohl být přítomný vybíjení celého stáda hovězího skotu je prý i pro něj děsivá.
Masové vybíjení skotu v Evropě šokovalo vědce, který se v průběhu své práce stal vegetariánem. "Zvířata cítí dvojnásobnou bolest. Nejprve když přihlížejí, jak jsou jejich druzi zabíjeni a poté, když sama musí na porážku. Mnoho lidí se možná teď zamyslí nad tím, zda si ještě někdy dá maso k jídlu," věří vědec.
Autor: man, otj (11. 6. 2001)

Konec testování výrobků na zvířatech?

28. května 2007 v 14:43 | www.ohz.cz |  Zvířata jako pokusní "králíci"
11.5.2007 - Konec testování výrobků na zvířatech?
Evropská komise koncem dubna představila své aktivity v oblasti výzkumu zaměřeného na omezení testování na zvířatech. Za posledních 20 let se Evropa dostala na špičku v cíleném nahrazování experimentování na zvířatech jinými metodami.
Vývoj nových testovacích technik a hodnocení jejich kvality se soustředí na pokročilejší výzkumné projekty, které jsou financovány programy EU a koordinovány Generálním ředitelstvím pro výzkum a Společným výzkumným centrem Evropské komise. Biotechnologická revoluce uplynulých let spouští vlnu změn právě v oblasti postupného snižování testování nových produktů na zvířatech až po úplné vyloučení takového testování.
Každým rokem se k pokusům využívají desítky miliónů zvířat, mezi něž nejčastěji patří myši, potkani, králíci, morčata, opice, ale i psy, kočky a další zvířata. V České republice se k těmto účelům využívá ročně několik set tisíc zvířat, v rámci celé Evropské unie je toto číslo vyšší než 10 miliónů a na celém světě pak je počet odhadován na 100 miliónů zvířat, které jsou využívány k pokusným laboratorním účelům.
Hlavním cílem těchto pokusů je rozšířit lidské poznání a lépe tak porozumět chování zvířecího a zprostředkovaně i lidského těla. Při takových laboratorních výzkumech se zjišťují reakce zvířat na různé podněty a zásahy do jejich těla. Podnětem mohou být kupříkladu elektrické šoky, podávání léků, drog, či naopak odepření potravy a vody, odloučení mláďat od matek apod. Takto využívaná zvířata mají obvykle v mozku implantované elektrody, aby vědci mohli sledovat jejich mozkovou aktivitu. Vědci využívají zvířata jako modely lidských emocí. Uměle zvířata infikují určitými nemocemi nebo u nich vyvolají příznaky těchto nemocí, přičemž následně zkoumají mechanismus jejich působení a hledají způsoby, jak je léčit. V případě potenciálních léků pak na zvířatech zkoušejí účinnost a bezpečnost, aby mohly být použity v lékařství. Není sporu o tom, že zvířata podrobovaná těmto pokusům, trpí. O spolehlivosti takových pokusů můžeme spekulovat, neboť u zvířat se mohou konkrétní nemoci rozvíjet zcela odlišným způsobem než u lidských jedinců, stejně tak reakce na látky nebo léky mohou být rozdílné.
I přes současný trend velkých firem, tedy omezování testování látek na zvířatech, stále existuje velké množství společností, které otázka testování na zvířatech nezajímá. Díky opatřením, které chystá Evropská unie, se, doufejme, bude toto drastické číslo postupně snižovat.
Nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem, jak zamezit strádání a týrání zvířat, je pokusy vůbec neprovádět. Postupně se prosazují alternativní metody, které lze využívat, aniž by docházelo k využívání zvířat. Ať už jsou to klinické výzkumy, epidemiologické studie, pitvy, pokusy na tkáních či jiné výzkumné metody, vždy jde o vhodnější a etičtější alternativu než je testování na zvířatech.
Nechcete-li kupovat výrobky, které byly testovány na zvířatech, seznam firem, které testování neprovádějí, najdete např. na www.ochranazvirat.cz nebo na www.caringconsumer.com.

Dvanáctý sp. blog

28. května 2007 v 14:29 | Maja |  Spřátelené blogy
Blog o pejscích atd. Určitě se koukněte!

„Já tě varovala!“

28. května 2007 v 13:11 | liter.cz |  Básně, citáty,... samo že o zvířatech a přírodě:,)
Povídku mám z liter.cz a je tak zhruba o rozmluvě přírody s lovcem. Doplnila jsem obrázky.


Popravili jelena siku

27. května 2007 v 13:07 | Blesk - noviny |  Vybíjení zvířat v novinách

Popravili jelena siku

//<![CDATA[ HTMLzahlavi = '<div class="reklama-clanekrect">'; HTMLzapati = '<\/div>'; IM_pozice(6521, HTMLzahlavi, HTMLzapati); //]]>

Bezhlavé tělo čtyřletého jelena siky našli o víkendu ve své honitbě mezi Čerňovicemi a Luhem na Plzeňsku členové mysliveckého sdružení Pernarec.

Zvíře popravili pytláci. Policisté zoufalým a rozhořčeným majitelům honitby vyčíslili škodu za zvíře na 17 tisíc korun.
"Jelen měl odříznutou hlavu s parožím a v břišní krajině byl částečně okousán zvěří. Podle ohledání byl uloven dvěma výstřely z nezjištěné zbraně, jednou střelou do břicha a druhou do krku. Šlo o jasný případ pytláctví," řekla k nálezu mluvčí západočeské policie Jolana Číhová.
"To nebyl lovec, ale vrah. Takhle se ke zvěři chová jenom kriminálník," shodli se myslivci.
Nebyl to jediný masakr jelenů v revíru na západě Čech. U Černošína na Tachovsku najela do stáda jelenů siků celá kolona aut. Tři laně nejprve srazil kamión a pak mrtvé kusy rozčtvrtila koly další auta. Řidička jednoho favoritu, která se vyhýbala umírající zvěři, narazila do sloupu a byla převezena do nemocnice.
Autor: fik (15. 11. 2004)

Petice

26. května 2007 v 15:20 | D.K. |  Pojídání zvířat a jejich produktů, co tomu předchází?
Petice "Say NO to mass dog slaughter in China"
Pomozte zachránit psy v číně!!!!!!!!!!!!!!!!

Lidé zabíjí zvířata:,(

26. května 2007 v 14:59 | www.youtube.com |  Smutná videa



Nedoporučuju milovníkům psů!!

25. května 2007 v 14:45 | www.youtube.com |  Smutná videa