Březen 2007

Neuvěřitelné chování zvířat

31. března 2007 v 15:27 | Blesk - noviny |  Zajímavosti o zvířatech

Neuvěřitelné chování zvířat

Stejně jako mezi lidmi, i mezi zvířaty se najdou výstředníci, kteří se za každou cenu musí něčím lišit.
Jejich odlišnosti ale většinou na rozdíl od těch lidských mají svůj smysl. Bazilišek neběhá po vodě proto, aby ohromil své okolí, ale aby unikl nepřátelům. Hroší kůže neprodukuje sekret podobný opalovacímu krému, aby se tlustokožci mohli beztrestně opalovat, ale protože by bez něj v horkých dnech nepřežili. Ryby nemění pohlaví a tím i zbarvení z marnivosti, ale protože je k tomu donutí okolnosti. A krajta nesedí na vejcích, aby trumfla své hadí kolegy, ale prostě proto, že to tak příroda zařídila.
Keporkakova bublinková síť
Keporkaci prosluli hlavně svými zpěvy, málokdo ale ví, že jsou to i mimořádně lstiví lovci. Aby si ušetřili práci s naháněním ryb, vymysleli si mnohem mazanější systém lovu. Když má tato velryba hlad, ponoří se do hloubky a vyčíhá si vhodné hejno ryb. Pak začne vypouštět bublinky a kroužit. "Jak se bubliny vznášejí ke hladině, vytvářejí kolem hejna bublinkovou síť. Ryby se při nebezpečí shlukují k sobě a stoupají k hladině, čehož keporkak obratně využívá," říká Romana Anděrová. Když jsou ryby pěkně shromážděné uprostřed bublinek, vydá se keporkak na hostinu. Díky své lsti tak s podstatně menší námahou naloví víc ryb, než kdyby na hejno zaútočil bez přípravy.
Hroší krém na opalování
Hroši potí krev! S touto bombastickou zprávou se ještě nedávno vraceli cestovatelé z Afriky. Všimli si totiž, že dokud je hroch ve vodě, jeho kůže je břidlicově šedá. Když se ale nějakou dobu vyhřívá v bahně na břehu, nápadně zrůžoví a z kůže za krkem a kolem uší mu vyrazí načervenalý sekret. Ten pak stéká po hroším těle a budí dojem, jako kdyby zvíře krvácelo. Vědci si proto na hrochy řádně posvítili a zjistili, že onen růžový sekret není ani krev, ani pot, ale něco mnohem překvapivějšího - hroší verze krému na opalování.
Hroch má totiž ve skutečnosti kůži sice silnou, ale mnohem jemnější a zranitelnější, než se traduje. "Proto mají kůži protkanou spoustou žlázek, které roní olejovitý růžový sekret. Jeho kapičky utvoří jednolitý film, který funguje podobně jako krém na opalování," vysvětluje zooložka Romana Anděrová z pražské zoo. Hroší "opalovák" dokonce podobně jako ten lidský obsahuje i látky, které filtrují ultrafialové záření. Navíc má i antibakteriální účinky, takže hrochy, kteří jsou proslulí vzájemnými šarvátkami, chrání před infekcemi.
Krajta nebo slepice?
Co se plnění mateřských povinností týče, krajty se spíš než ostatním plazům podobají slepicím. Krajta totiž jako jediný had nerodí živá mláďata, ani vajíčka neklade do nor, různých skulin nebo do země, kde mají zajištěnou stálou teplotu. Místo toho praktikuje mnohem komplikovanější systém - matka naklade vajíčka, obtočí se kolem nich a obětavě je zahřívá, dokud se mláďata nevylíhnou, což trvá asi dva měsíce. Ještě předtím se ale pořádně vyhřeje, aby měla správnou teplotu. Během sezení na vejcích pak krajta škube svaly a chvěje se, čímž svoji tělesnou teplotu ještě zvyšuje.
Turbo kukačka
Kukačka kohoutí má na ptáka velmi netypickou vlastnost - před létáním dává přednost běhu. V této disciplíně opravdu vyniká, při lovu nebo při úprku před nepřáteli dokáže vyvinout rychlost až 42 km/h, čímž strčí do kapsy i leckterý bourák brázdící kalifornské silnice. Při běhu navíc kormidluje ocasem, což jí umožňuje rychle změnit směr. Kukačka by dokonce trumfla i lidského rekordmana na stometrový sprint Asafu Powella. Ten zvládl stovku za 9,77 s, kukačce by stačilo pouhých 8,57 s.
Příroda v jejím případě šikovně vyřešila i přísun energie. Na kůži mezi křídly má tmavou skvrnu, která funguje jako solární panel - kukačka jím přijímá teplo ze slunečního záření, díky kterému se rychle prohřeje a získanou energii může obratem investovat do tryskového sprintu.
Baziliškův běh po vodě
Kukačka kohoutí není jediným zdatným běžcem ve zvířecí říši. Predátory dokáže pořádně překvapit i agama nebo bazilišek. Když jde do tuhého, vztyčí se oba ještěři na zadní a před svým pronásledovatelem prchají po dvou. Přitom kormidlují dlouhým ocasem. Agamy i bazilišci umí běhat dokonce i po vodní hladině. Sice to nevydrží dlouho, nakonec jim stejně nezbyde nic jiného než plavat, ale svých nohsledů se tak elegantně zbaví.
Plachtící poletušky
Lidská snaha ovládnout nebesa může být poletuškám pro smích. Tito hlodavci velikosti malé veverky jsou totiž velmistři v plachtění. Díky kožní bláně napjaté mezi všemi čtyřmi končetinami umí maličkatá poletuška plachtit až do vzdálenosti 150 metrů. Při letu kormidluje huňatým ocasem, což jí umožňuje nejrůznější otočky i bezpečné přistání na dalším stromě.
Autor: Kamila Tomsová (19. 11. 2006) Keporkak svými dokonalými sítěmi směle konkuruje lidským rybářům
Keporkak svými dokonalými sítěmi směle konkuruje lidským rybářům
Keporkakova bublinková síť
Keporkakova bublinková síť
Hroch, který zatouží po slunečních paprscích, se nemusí obtěžovat s výletem do drogerie. Stačí, když se trochu zapotí.
Hroch, který zatouží po slunečních paprscích, se nemusí obtěžovat s výletem do drogerie. Stačí, když se trochu zapotí.
Hroší krém na opalování
Hroší krém na opalování
Skvělé ´útěkové´ metody může věčně zdrhající zajíc z ´Jen počkej, zajíci´ baziliškům a poletuškám jenom závidět
Skvělé ´útěkové´ metody může věčně zdrhající zajíc z ´Jen počkej, zajíci´ baziliškům a poletuškám jenom závidět
Bazilišek
Bazilišek
Poletuška
Poletuška
Slepice by možná koukala, k jaké dokonalosti dovedly sezení na vejcích krajty
Slepice by možná koukala, k jaké dokonalosti dovedly sezení na vejcích krajty
Slepice
Slepice
Když si kukačka kohoutí střihne kratší sprint, okolojedoucí řidiči se nestačí divit
Když si kukačka kohoutí střihne kratší sprint, okolojedoucí řidiči se nestačí divit

Koním dávají drogy!

31. března 2007 v 15:25 | Blesk - noviny |  Týrání zvířat v novinách

Koním dávají drogy!

Obchod se zdrogovanými koňmi se praktikuje na západě Čech.
Obětí podvodníků se nejčastěji stávají lidé, kteří koním nerozumějí. Za hřebce či klisnu zaplatí desetitisíce korun. Doma pak zjistí, že peníze investovali buď do koně, který je na konci sil, anebo do bujného vraníka, na kterém se nedá jezdit.
O co jde? Podvodník za pár korun koupí starého koně. Majitelům také někdy slíbí, že ho nechá v klidu dožít. Cena se tak sníží. Zvířeti napíchá povzbuzující drogy a draze ho prodá.
Kupující vidí svěžího koně. Je nadšený, ihned zaplatí a zvíře si odveze domů. Tam droga vyprchá a z klisny nebo hřebce je troska. "Žádná látka nevydrží v těle koně působit dlouhodobě. Vždy se odbourá za několik hodin," říká zvěrolékař z Přimdy na Tachovsku Ivo Moročkovský.
Jinou možností jak obrat kupujícího je prodat mu koně, na kterém se nedá jezdit. V tom případě se zvířeti píchne látka na zklidnění. Někdy se nechají napálit i zkušení chovatelé. "Za 45 000 korun jsme koupili klisnu. Vypadala moc pěkně. Odpoledne jsme ji přivezli a už večer začala být divná. Šklebila se, uši natahovala dozadu, dupala a kopyty bouchala do zdi. Člověka by jistě bez milosti kopla," svěřila se chovatelka koní Petra Velichová (28).
I při ošizení je ale možnost, jak se bránit. "Existuje třítýdenní ochranná lhůta na zvíře. Když zjistím skrytou vadu, tak buď majiteli koně vrátím, nebo se s ním soudím," říká zvěrolékař.
Autor: Zbyněk Schnapka (4. 8. 2006) Chovatelka koní Marie Velichová (na snímku) přiznává, že i ona se jednou nechala při koupi koně napálit
Chovatelka koní Marie Velichová (na snímku) přiznává, že i ona se jednou nechala při koupi koně napálit

Chovatel týral koně hladem

30. března 2007 v 14:24 | Blesk - noviny |  Týrání zvířat v novinách

Chovatel týral koně hladem

"Kde jsou ostatní koníci? Ještě včera tu byli." Tak se v sobotu ptal malý Radek z Dlouhé Stropnice u Nových Hradů, když šel navštívit své čtyřnohé kamarády do statku Josefa Prince.
Místo pětice koní našel na dvoře jen podvyživeného koňského veterána Karla. Zpustošený statek, na dvoře obrovský nepořádek. Neuklizené výkaly a uprostřed toho pět vyhladovělých koní, jejichž těla připomínala spíš kostry potažené kůží. V takovém stavu našli zvířata koncem týdne pracovníci jihočeské veterinární správy. Na zoufalé životní podmínky je upozornilo několik dívek, které zubožené koně objevily.
"Navrhli jsme odebrání zvířat, tak si je majitelé zřejmě okamžitě odvezli. Viníka čeká správní řízení na několika úrovních za nedodržení podmínek chovu koní a povinností chovatele," uvedl ředitel Krajské veterinární správy v Českých Budějovicích František Kouba.
Muž, který měl tři z pěti zvířat svěřeny do péče, nebyl o víkendu k zastižení. "Oba jsou celé dny pryč. Paní je na tom zdravotně špatně, on pořád pracuje, na stavbách a tak. Je toho na ně moc," tvrdil chovatelův soused. Že se Princ o zvířata špatně stará, lidé v obci věděli. "Často se pásli ve vsi u potoka. Týral je hladem, byl na ně žalostný pohled," uvedl jeden z chalupářů. "Bylo mi jich moc líto. Každý den jsem je chodil krmit. Mám zvířata moc rád. Teď se bojím, co bude s Karlem," řekl Radek při pohledu na zbylého koně.
Autor: Vlaďka Hradská (17. 9. 2006) Malý Radek našel na dvoře už jen vyhublého Karla. Ostatní koně zmizeli.
Malý Radek našel na dvoře už jen vyhublého Karla. Ostatní koně zmizeli.

Když jde tygr do nebe...

30. března 2007 v 14:22 | Blesk - noviny |  Zvířata

Když jde tygr do nebe...

//<![CDATA[ HTMLzahlavi = '<div class="reklama-clanekrect">'; HTMLzapati = '<\/div>'; IM_pozice(6521, HTMLzahlavi, HTMLzapati); //]]>

Smutek, slzy, mimoděk ztišené hlasy.

Taková byla včera atmosféra v celé jihlavské zoo. Veterinární lékař totiž musel poslat do zvířecího nebe těžce nemocnou tygřici Sobat (17).
"Nebylo možné ji nechat dál se tak trápit," uvedl zoolog zahrady Aleš Toman. "Neudrží v sobě už dlouhodobě žádnou stravu. Vše vyzvrátí nebo potravu vylučuje nestrávenou." Výrazně hubeného zvířete, vážícího jen asi 55 kilo, si už v posledních dnech všimli v zoo i někteří návštěvníci.
"Nadešel její čas. Ve volné přírodě by se takového věku rozhodně nedožila," odhadoval stav zvířete těsně před zákrokem veterinární lékař Michal Horský. Na něm byla smutná povinnost tygřici Sobat navěky uspat.
"Je to těžké, to zvíře sem do zahrady přišlo z Rotterdamu téměř se mnou," vzpomínala na své začátky a příchod tygřice do jihlavské zoo ředitelka Eliška Kubíková. Ta v některých okamžicích jen stěží potlačovala slzy. Dvě střely z narkotizační foukačky pak už nemocnou šelmu krátce před osmou hodinnou ranní uspaly.
Sumaterská tygřice Sobat má však svým způsobem zajištěnu nesmrtelnost - šelmy se totiž bezpostředně po její smrti ujali preparátoři a zanedlouho bude těšit návštěvníky Moravského zemského muzea v Brně.
Autor: Jiří Čada (17. 1. 2007) Preparátor Jaroslav Bašta a zoolog Moravského zemského muzea v Brně Václav Prášek mrtvou šelmu připravují k preparaci. Ta u tak velkého zvířete bude trvat minimálně měsíc.
Preparátor Jaroslav Bašta a zoolog Moravského zemského muzea v Brně Václav Prášek mrtvou šelmu připravují k preparaci. Ta u tak velkého zvířete bude trvat minimálně měsíc.
Pro nemocnou tygřici byla smrt vysvobozením z bolesti, šlo tedy v podstatě o eutanazii
Pro nemocnou tygřici byla smrt vysvobozením z bolesti, šlo tedy v podstatě o eutanazii
07:59 - Veterinární lékař Michal Horský připravuje první uspávací střelu z foukačky
07:59 - Veterinární lékař Michal Horský připravuje první uspávací střelu z foukačky
08:13 hod - Poté lékař vpravuje do srdečního svalu spícího zvířete smrtící injekci
08:13 hod - Poté lékař vpravuje do srdečního svalu spícího zvířete smrtící injekci
Do několika minut pak konstatuje zástavu srdce šelmy
Do několika minut pak konstatuje zástavu srdce šelmy

Tam, kde léčí koně

29. března 2007 v 15:21 | Blesk - noviny |  Zvířata

Tam, kde léčí koně

//<![CDATA[ HTMLzahlavi = '<div class="reklama-clanekrect">'; HTMLzapati = '<\/div>'; IM_pozice(6524, HTMLzahlavi, HTMLzapati); //]]>

Přítulná hnědka Security mě pronásleduje na každém kroku. Přátelsky do mě žďuchá a zvědavě očuchává foťák.

Kdybych přišla před třemi lety, její slepé oči by mě ani nezaregistrovaly. Tou dobou neviděla, byla podvyživená a od lidí se raději držela stranou. Po třech letech strávených v útulku pro koně J. O. Bianka je jako vyměněná. Stejně jako skoro tři desítky dalších koní, které místo na jatkách skončily ve zdejším výběhu, dostala druhou šanci.
Security a jejímu hříbátku Pocahontas dělá ve výběhu společnost valach Monty. Majitel ho přivezl, když zrovna nikdo nebyl doma, odvedl ho do stáje a odjel. Kůň neměl doklady ani potvrzení o veterinárních vyšetřeních. "Valášek je dušný, vyhublý a na nohách má podlomy," vypočítává majitelka útulku Olga Višňáková.
K nápadu otevřít zařízení pro nechtěné a přestárlé koně ji přivedl osud vlastní kobylky Bianky. "Jednou se splašila a srazilo ji auto," vypráví Olga. "Když jsme volali veterináře, všechny zajímalo, co je to za koně. Jakmile zjistili, že je to obyčejná kobylka bez papírů, tak se začali vymlouvat. Jeden musel operovat psa, druhý měl jinou neodkladnou práci. A mně došlo, že o koně, které nemají původ, výsledky nebo stárnou, prostě nemá nikdo zájem."
O lidské vypočítavosti
Višňákovi tak koupili dům s velkým pozemkem v obci Žireč u Dvora Králové nad Labem, a spolu s kamarádkami se začali věnovat nemocným koníkům. Za více než čtyři roky se jich v útulku Bianka vystřídalo 27. "Snažíme se tu mít najednou maximálně šest koní," líčí Olga Višňáková. "Tak jim totiž kromě ošetření a běžné péče můžeme dát i dostatek lásky."
Prvním "zákazníkem" byl plemenný hřebec Lass Kick, kterého do Žirče přivezl jeho trenér. V Biance strávil rok, vyléčili mu tu zánět šlach, načež si ho - už v plné formě - trenér zase odvezl. Do půl roku hřebeček umřel.
"Lass Kicka jsme původně přijali na doživotí. Ale protože jsme začínali a ještě pořádně neznali zákony, převzali jsme ho na pronájemní smlouvu. Bohužel nám nedošlo, že ji trenér může kdykoli ukončit," vzpomíná Olga Višňáková. Později vyšlo najevo, že hřebeček byl v útulku na jakési bezplatné, "zdravotní" dovolené, zatímco jeho trenér inkasoval od rakouského majitele peníze za ustájení.
Vypečených majitelů, kteří si útulek pletou s bezplatnou veterinární klinikou, se najde i dneska dost. "Občas někdo zavolá, když zjistí, že koník už je zase pojízdný, a chce ho zpátky. Takoví lidé mají ovšem smůlu," říká Olga Višňáková. Útulek totiž s majiteli sepisuje darovací smlouvy, takže koně se návratu ke svým původním tyranům bát nemusí.
Jak Krtková prozřela
Koně, kteří se vystřídali ve výběhu Višňákových, mají za sebou smutné příběhy. Security, přítulná a milá hnědka, byla ještě před třemi lety slepá. Vysloužilý dostihový kůň už nedokázal plnit nároky svého majitele, navíc po zranění přestal vidět, a tak se pakoval do Žirče. "Oči jsme jí vyléčili, a i když na jedno vidí hůř, už aspoň nenaráží do stromů a nepadá," chválí hnědku, které dlouhé měsíce nikdo neřekl jinak než Krtková, dcera paní Višňákové Vendula.
Šťastný konec měl i příběh šedého, ani ne rok starého hřebečka. Olga Višňáková ho vykoupila za deset tisíc korun od jednoho renomovaného chovatele. Hříbě nebylo úplně "povedené", kvůli špatným nohám se nehodilo do chovu, a tak živořilo v zastrčených stájích. "Když jsme ho přivezli, byl zavšivený, začervený, podvyživený a na nohou měl neléčené rány. Navíc byl i zlý," vzpomíná Olga. "Trvalo nám dva roky, než jsme ho dali dohromady."
Vyléčené koně v Biance prodávají spřízněným koňákům za tři až sedm tisíc. Ne kvůli zisku, ale proto, aby si noví majitelé koně, za kterého museli zaplatit, víc vážili.
Ne všechny kobylky ale měly takové štěstí, aby se dožily nového, vlídnějšího majitele. "Dvě klisny, shodou náhody obě tažné, se nám bohužel zachránit nepodařilo," vzpomíná majitelka útulku. Kačenka zemřela po půlročním piplání na renální selhání ledvin, druhá kobylka měla tak nemocná kopyta, že veterináři nezbylo než ji uspat.
Zaplaťte, nebo skončí na jatkách
"Tažné koně se k nám spolu s dostihovými dostávají nejčastěji," vypráví Olga Višňáková. "Koním, kteří hodně skákali, odcházejí šlachy, a u těch tažných zase lesáci často zapomínají, že je občas musejí napojit nebo vysušit. Míváme tu i kobylky z velkochovů, které už nerodí hříbata a majitelům už k ničemu nejsou," dodává.
Ona i její kolegyně se mohou jen dohadovat, co si jejich svěřenci prožili. "Něco vypozorujeme. Třeba když kůň uskočí, jakmile někdo zvedne ruku. Nebo se poleká, když vezmu do ruky lopatu. Pak je hned jasné, jak se k němu bývalý majitel choval," popisuje Višňáková.
O jménech konkrétních hříšníků ale nikdo z Bianky nemluví. Dobře totiž vědí, že kritizovaný majitel by se příště neobtěžoval s telefonátem do útulku, a nepotřebného koně by šupem poslal přímo na jatka.
"Někdy nás majitelé vyloženě vydírají. Říkají: Buď zaplaťte, nebo kůň půjde. Hlavně od velkochovatelů tak zvířata vykupujeme za jateční cenu, což je od pěti do deseti tisíc korun. To je jediná šance, jak je zachránit," popisuje Višňáková.
Autor: Kamila Tomsová (19. 8. 2006) Šedého hřebečka dávali v Biance dohromady dva roky - 1. den v útulku...
Šedého hřebečka dávali v Biance dohromady dva roky - 1. den v útulku...
...Po dvou letech
...Po dvou letech
Z Montyho se stává miláček dětí
Z Montyho se stává miláček dětí
Olga Višňáková je po autonehodě dočasně na vozíčku. 'Dřív jsem obcházela sponzory, což teď nezvládám, takže útulek fi nancujeme z vlastních peněz.'
Olga Višňáková je po autonehodě dočasně na vozíčku. 'Dřív jsem obcházela sponzory, což teď nezvládám, takže útulek fi nancujeme z vlastních peněz.'
Ilustrační foto - kůň
Ilustrační foto - kůň

Na želvy číhala smrt v popelnici!

29. března 2007 v 14:19 | Blesk - noviny |  Týrání zvířat v novinách

Na želvy číhala smrt v popelnici!

Úplně vyčerpané vodní želvy zachránila před jistou smrtí Jaroslava Lukšíková z Mariánských Lázní. Dehydrované obojživelníky našla v kontejneru v Ruské ulici, když šla vynést odpadkový koš.

"Ta větší se hýbala. Proto jsem si jí všimla. Menší byla zahrabaná v odpadcích a vypadala, jako kdyby byla mrtvá," svěřila se Lukšíková. Požádala o pomoc sousedku, která zavolala zvířecí záchranáře z Tachova.
"Ještě tak čtvrt hodiny, a želvy by nežily. Někdo je sem vyhodil patrně proto, že když jsou velké, tak smrdí," řekl zvířecí záchranář Karel Bobál, který se o želvy teď stará.
Vodní želvy si lidé většinou kupují v době, kdy jsou velké jako kovové dvacetikoruny. Když narostou do velikosti 15 až 25 centimetrů, začínají v bytech zapáchat a lidé se jich proto zbavují.
Autor: zb (7. 9. 2006)

Nejhorší tyran: člověk!

28. března 2007 v 15:18 | Blesk - noviny |  Týrání zvířat v novinách

Nejhorší tyran: člověk!

Dobytek! Snad ani nic jiného nelze říci na adresu lidí, kteří v Krupé na Plzeňsku chovali divoké prase a stříbrné lišky.

Všechna zvířata neskutečně trpěla. Lidem ze záchranné stanice Pasíčka se je podařilo uzdravit a snad jim i vrátit důvěru k člověku.
"Prase divoké žilo v prostoru, kde se nemohlo ani otočit a neznalo dlouhá léta sluníčko. Vody a potravy mělo tak málo, že ve svých 17 letech vážilo 50 kg. Přitom by mělo mít o 300 kg víc," popsala nám stav prasete Majka Cachová ze záchranné stanice Pasíčka.
Ještě hůře na tom byly stříbrné lišky. V kotcích 1 x 1 metr našli okousané kostry a jen dvě živá zvířata. "Kotec byl plný liščího trusu, pouze 20 cm od stropu měla každá liška vyšlapanou cestičku. Vždy sežraly tu nejslabší. Pily vlastní moč," otřese se ještě dnes z hrozného zážitku Majka Cachová.
Dnes po šesti měsících už prase obdivují návštěvníci stanice. Potravu mu přidávali po malých dávkách, dokonce srst mu zpět dorostla. Lišky se nemohou nabažit denního světla a sluníčka. Mají ale špatné zažívání i ledviny. Problémem bylo naučit je pít čistou vodu.
"Nejdříve se do misky s vodou jedna vymočila a potom se z ní teprve napila. Museli jsme je hlídat a ihned jim vodu měnit," dodala Cachová. Problém se podařilo odstranit až nyní po šesti měsících.
Autor: Jaroslav Krčál (14. 9. 2006) Liška stříbrná byla na pokraji života...
Liška stříbrná byla na pokraji života...
...teď už je v dobré kondici
...teď už je v dobré kondici
Divočáka přijali v zuboženém stavu...
Divočáka přijali v zuboženém stavu...
...dnes už vesele pobíhá
...dnes už vesele pobíhá

Chtěl usmažit koťata, nyní mu hrozí vězení

28. března 2007 v 15:16 | Blesk - noviny |  Pojídání zvířat v novinách

Chtěl usmažit koťata, nyní mu hrozí vězení

Jako naprostý blázen si počínal muž z amerického Buffala, který se rozhodl v bytě svého kamaráda usmažit koťata na pánvi s rozžhaveným olejem.

Šestiměsíční kočky mají vážně poškozenou kůži, ale z šíleného zacházení se zřejmě vzpamatují. Za to nejmenovaný muž si za pokus o zabití zvířat odpyká tvrdý trest. Majitel bytu nechal na plotně pánev s rozžhaveným tukem, na němž si předtím připravoval oběd. Nenechavý návštěvník jej využil k podivnému kousku s koťaty.
"Muž si podle výpovědi svědků počínal po příchodu na návštěvu zcela normálně. Jenže pak vzal dvě koťata, hodil je na smažící pánev s rozžhaveným tukem a začal je obracet ze strany na stranu," sdělil novinářům Charles Loubert z Úřadu na ochranu zvířat. "Pak následovalo šílenství jako vystřižené z hororu. Dvě koťata po chvíli vyndal z pánve, hodil je na zem a na pánev naložil další tři. Pak už ho zadržela policie," dodal Loubert.
Muže nyní čeká obvinění z krutého zacházení se zvířaty, za nějž mu hrozí až několikaletý trest odnětí svobody, informoval policejní mluvčí.
Autor: Famous (16. 8. 2006)

Podrubriky

27. března 2007 v 20:29 | Maja |  Z NOVIN
_________________________________________
_________________________________________
_________________________________________
_________________________________________
_________________________________________
_________________________________________
_________________________________________

50 miliard zvířat na cestách na smrt

27. března 2007 v 20:21 | www.ohz.cz |  Pojídání zvířat a jejich produktů, co tomu předchází?
23.3.2007 - 50 miliard zvířat na cestách na smrt

Ročně se přepraví 50 miliard živých zvířat. Cesty se táhnou přes celou zeměkouli. Mezi místem původu a cílem leží zpravidla tisíce kilometrů po zemi, ale i po moři. Zvířata jsou vystavena všem možným útrapám. Skoro žádný druh zvířat se nevynechá. Žáby do Francie, koně do Itálie, býci do Libanonu, kozy do Saúdské Arabie, prasata do Kanady ...
Zdroj: Animals' Angels e.V. (Německá organizace, která se zabývá především mezinárodními transporty zvířat)


Pejska Karlíka nikdo nechce

27. března 2007 v 15:13 | Blesk - noviny |  Týrání zvířat v novinách

Pejska Karlíka nikdo nechce

Smutný konec čeká asi jedno z devíti týraných štěňátek, která žíla namačkaná ve vaně v chatrči u Závišína nedaleko Mariánských Lázní.

Zatímco osm pejsků už našlo nového majitele, Karlíka nikdo nechce. Poté, co Blesk minulý týden otiskl otřesný příběh psí rodinky, dveře u tachovského záchranáře Karla Bobála se netrhly. "Dvě psí slečny skončily v Mariánských Lázních a Velké Hleďsebi. Pro třetí si dokonce přijeli až z Kouřimi u Kolína," vypočítával Bobál.
I ostatní jsou zamluvená. Kromě Karlíka, jak ho Bobál pojmenoval. "Má zlomenou nožičku. Zvěrolékař ho musel operovat. Srovnal mu kosti a nohu má teď v sádře. O mrzáka ale nikdo nestojí," krčil Bobál rameny. Karlík tedy asi zůstane u něj v útulku.
Štěnátka týrala ve vaně Hana Králová (25). V chatrči žila ještě s dvěma dospělými psy. Veterinářka rozhodla, že pejskové se musí ženě odebrat.
Autor: sch (2. 10. 2006) Pejsek Karlík (bílý vzadu) musel hned na operaci
Pejsek Karlík (bílý vzadu) musel hned na operaci

Lidské hyeny! Zbavují se koček v Bohnicích!

27. března 2007 v 15:12 | Blesk - noviny |  Týrání zvířat v novinách

Lidské hyeny! Zbavují se koček v Bohnicích!

Neskutečné! V poslední době se z areálu bohnické psychiatrické léčebny stalo "odkladiště" nechtěných kočiček.

Je tam totiž zařízení, které se stará o kočky pacientů, nezodpovědní majitelé zvířat si z něj ale udělali útulek. Bez kapky studu tam odhazují kočky, aniž by si uvědomili, že je tak odsuzují k smrti. Případy, kdy vyděšená zvířata zabili či zle potrhali psi, nejsou výjimečné.
Své o tom ví například malý kocourek Mikešák. Už měsíc se léčí ze souboje se psy, kterým ho jeho krutí majitelé nechali napospas. "Byl ošklivě pokousaný na břiše a na stehně měl staženou kůži. Přestože nejsme útulek, tak jsme se Mikešáka i jeho sourozenců ujali, ale chování lidí je nehorázné," říká Dagmar Šeberová z bohnického zařízení, které se stará o kočky pacientů.
Problém s vyhozenými kočkami prý řeší skoro pořád. "Nejsme na to ale uzpůsobeni a nemůžeme pořád číhat, kdy tu někdo nějaké zvíře zase odhodí. Proto si jich leckdy nevšimneme a nacházíme je, až když jsou na tom špatně," popisuje Šeberová.
Dvě kočky a malý kocourek, kterých se v areálu léčebny kdosi zcela sprostě zbavil v sobotu odpoledne, tak měli obrovské štěstí. "Naštěstí jsme si všimli, jak sem přijel terénní vůz. Z něj vystoupili pravděpodobně manželé Obě kočičky a jejich dospělá dcera a kočky tu vypustili. Když si nás všimli, rychle odjeli," tvrdí Šeberová.
Ta se zvířat okamžitě ujala a ochránila je tak před případným napadením psy či strádáním, kdyby se jen tak toulala. "Ty kočky jsou ve výborném stavu, evidentně zvyklé na bytové podmínky. Jen tak venku by ale určitě nepřežily," dodává Šeberová.
Autor: Lucie Müllerová (3. 10. 2006) Mikešák ví o krutosti lidí své. V Bohnicích ho dávají dohromady už měsíc.
Mikešák ví o krutosti lidí své. V Bohnicích ho dávají dohromady už měsíc.
Obě kočky i malý kocourek nyní čekají v Bohnicích na nové majitele. Ti se jich snad tak ošklivě nezbaví.
Obě kočky i malý kocourek nyní čekají v Bohnicích na nové majitele. Ti se jich snad tak ošklivě nezbaví

Psa poleptala kyselina

26. března 2007 v 15:11 | Blesk - noviny |  Týrání zvířat v novinách

Psa poleptala kyselina

Na otřesný případ týrání narazili majitelé útulku Psí domov v Řepnici na Litoměřicku.

Psíka, který se teď u nich zotavuje, zřejmě někdo polil kyselinou!
Středně velkého křížence s obrovskými ranami na těle objevil na své zahradě v Počeplicích majitel, který se kvůli němu nemohl dostat dovnitř. "Psa proto odchytili strážníci," uvedl ředitel Městské policie ve Štětí Jiří Hykl.
Fleka, jak ho v útulku pojmenovali, musel veterinář opakovaně ošetřit v narkóze. "Celého jsme ho opláchli a odstranili jsme hnisavé nekrotické tkáně. Dostal antibiotika. Rány mu mažeme hojivými preparáty, takže se už postupně zacelují. Postižená místa mu už ale zřejmě nezarostou srstí," řekl veterinář Petr Soldátek.
Majitelé útulku manželé Maskulanisovi nepochybují, že tohle má na svědomí člověk. Už proto, že Flek v lidi ztratil veškerou důvěru. Bojí se jich, reaguje zuřivě. Podle ran ve tvaru cákanců, které má i na hlavě a krku, usuzují, že na něj někdo chrstl kyselinu. "Opravdu to vypadá na poleptání," potvrdil i veterinář.
Také veterinární inspektor, kterého k případu přivolali, konstatoval, že pes byl buď týrán, nebo žil ve špatných podmínkách. Fleka teď čeká dlouhá rekonvalescence. Nejvíc času zabere léčba jeho duše. "Bude to trvat nejméně rok, než znovu najde cestu k člověku," řekla Maskulanisová.
Autor: Jana Ulrichová (21. 2. 2007) Takhle Flek vypadal, když ho přivezli do útulku
Takhle Flek vypadal, když ho přivezli do útulku

Hlavu psa dostala poštou

26. března 2007 v 15:05 | Blesk - noviny |  Týrání zvířat v novinách

Hlavu psa dostala poštou

Když se Američance Crystal Brown (17) zaběhl její milovaný pes, v zoufalství po okolí svého domova vyvěsila oznámení o jeho zmizení.
Její utrpení však mělo být mnohem horší, až za hranicí té nejzvrácenější fantazie. Po dvou týdnech Crystal přišel pěkně zabalený dárek. A v něm uříznutá hlava jejího Chevyho.
"Chevy byl pro mě všechno. Svěřovala jsem se mu se vším," popisuje svůj vztah k milovanému příteli zdrcená Crystal. Chevy byl vycvičen pro terapeutické účely, Crystal se účastnila programu pro děti s poruchami chování. V rámci terapie si před němou tváří vylévala srdce, což jí mělo pomoci. Proto také pro ni bylo otevření balíku s Chevyho hlavou o to strašnější.
Nad otřesným případem lidského hyenismu kroutí hlavou i vyšetřovatelé, kteří balíček se šokujícím obsahem zkoumali. Podle nich tento čin není daleko od terorismu. Na hlavu lidské zrůdy byla vypsána odměna 55 tisíc korun.
Autor: INT, coe (16. 3. 2007)
Crystal si obstarala nového pejska, nad krutým osudem milovaného Chevyho však stále pláče

V Šakvicích modelují z kůže nosorožce

25. března 2007 v 21:31 | Rádio Impuls |  Vybíjení zvířat v novinách
V Šakvicích modelují z kůže nosorožce
V Šakvicích na Břeclavsku preparují nosorožce. Zvíře ulovili v Jihoafrické republice a vyspané má být součástí výstavy o exotických zvířatech na Slovensku. Práce na úpravě ostatků se táhnou už přes čtvrt roku. Blíží se ale k závěru. Nosorožec se rodí z nasolené kůže. Tu museli restaurátoři nařezat, natahovat na maketu a zase pracně pospojovat.
Autor: Hana Kracíková
Součást muzejní práce - porcování nosorožce
Obrázek jsem vyhledala sama. Nebyl součástí článku!

Mají velké šelmy šanci přežít v našich honitbách?

25. března 2007 v 15:52 | www.selmy.cz |  I pro módu se umírá!

Mají velké šelmy šanci přežít v našich honitbách?

1.3.2003, Myslivost 3/2003
RNDr. Petr Koubek, CSc., Ing. Jaroslav Červený, CSc.
S napětím očekáváme výsledky letošního sčítání velkých šelem(rys ostrovid, vlk a medvěd). Předpokládáme, že se potvrdí trvalý pokles nebo přinejmenším stagnace jejich početnosti. Nepříznivé zprávy, které jsme v uplynulém roce získali z různých zdrojů rozhodně převažují nad těmi příznivými. Snad jedinou pozitivní zprávou, kterou však musíme brát s určitou rezervou, je opakované nálezy vlčích stop v Jeseníkách a na Šumavě. Naopak jsme zaregistrovali informaci (zatím neověřenou) o upytlačení medvěda v Moravskoslezských Beskydech a společných lovech na rysy tamtéž. Potvrdily se naše obavy o pravděpodobné likvidaci severočeské populace rysa a nepodařilo se prokázat výskyt rysa v Jeseníkách. Za to máme 3 konkrétní důkazy o nelegálním odlov rysů v Beskydách a na Šumavě. Ve všech třech případech došlo k odbornému vyšetření uhynulých jedinců, které potvrdilo, že příčinou úhynu byla poranění způsobená kulovou střelou. Na jaře loňského roku jsme vyšetřili dospělou rysici ulovenou kdesi v jihozápadních Čechách. Příčinou smrti byl hladký průstřel "komory". V listopadu (20.11.) byla v katastrálním území Krásná v honitbě LČR nalezena uhynulá rysice. Ta byla odeslána na veterinární vyšetření do OVS ve Frýdku Místku, kde mělo být provedeno základní vyšetření. Všechny tělesné orgány měly být zachovány a poskytnuty k dalšímu šetření. Avšak teprve u preparátora bylo při stahování kůže zjištěno, že rys byl zastřelen (opět průstřel "komorou"). V oficiální pitevní zprávě však tato skutečnost nebyla vůbec uvedena, navíc tato zpráva nebyla dosud (28.1.) poskytnuta a vnitřní orgány rysa vyžádané žádankou skončily v kafilérii. Díky tomuto neuvěřitelnému postupu OVS nebylo možné dodatečné upřesnit rozsah poranění jednotlivých orgánů a tak úplně popsat příčin úhynu. Přesto bylo na základě zjištěných skutečností podáno trestní oznámení na neznámého pachatele. Poslední případ jsme mohli zaregistrovat na přelomu roku (2. 1.), kdy byl v honitbě městských lesů Kašperské Hory nalezen mrtvý dospělý samec rysa. Jednalo se o zvíře, které bylo označeno obojkem s vysílačem a dva roky pravidelně sledováno. Také tento rys byl zastřelen. Tentokráte smrt způsobil průstřel ledvinou, roztržená slezina a natržená játra. V těle byla nalezena řada úlomků olověného jádra kulové střely (ve stěně žaludku i zarostlý starší 4 mm brok). Také v tomto případě bylo podáno trestní oznámení na neznámého pachatele. Bohužel i on, stejně jako ostatní "šťastní lovci", se zatím může v klidu a bez bázně věnovat myslivosti. Zbytky střely pravděpodobně nepovedou k identifikaci jeho zbraně. Pomineme-li skutečnost, že byl zastřelen chráněný druh živočicha, jsou popsané případy zarážející i z mysliveckého hlediska. Ve všech případech byla zranění tak rozsáhlá, že poraněný rys musel "zhasnout" téměř "v ohni"! Pak je na místě otázka proč nebyl dohledán? Možná proto, že se běžně střílí v noci, na cokoliv a kamkoliv, nebo že by šlo jen o to zabít?
Kůže rysa
Bohužel popsané případy nejsou jediným důkazem o ilegálním odstřelu rysů. V podstatě jsme neměli příliš velký problém anonymně získat ke kraniometrickému vyšetření 69 lebek rysů upytlačených v různých částech ČR. Za dobu, co se výzkumu velkých šelem věnujeme, jsme měli možnost pitvat i šest upytlačených rysů a také ze 14 rysů, které byli označeni vysílačkou, jich bylo 7 s největší pravděpodobností zastřeleno. Uvážíme-li, že uvedené případy jsou jen špičkou pověstného ledovce, pak musíme mít o osud našich velkých šelem oprávněné obavy.
Zastřelený rys
To rozhodně není dobrá vizitka pro naši myslivost. Jistě můžete argumentovat s tím, že ti, co rysy ilegálně střílí (pytlačí), nejsou myslivci nebo nejsou členy ČMMJ apod. Věřte, že takové argumenty neobstojí. V očích té "normální" části naší společnosti je myslivec ten, kdo chodí se zbraní do lesa a je úplně jedno zda je či není členem ČMMJ. Bohužel ať se nám to líbí nebo ne, v tomto případě jsme odpovědni za skutky všech myslivců bez ohledu na členství. Pokud chceme potvrdit, že naše myslivost je "ekologická", že naši myslivci (členové ČMMJ) jsou především ochránci přírody a že se chceme zařadit po bok vyspělých evropských mysliveckých organizací, musíme najít odvahu jednoznačně současný stav pojmenovat. Označit pytlačení velkých šelem za nepřijatelné (např. mysliveckou komisí ČMMJ) je první krok k nápravě současného stavu. Mlčení je jen další krok k poklesu věrohodnosti naší myslivosti a prohloubení propasti mezi myslivci a těmi ostatními!
Mrtvý rys stažený z kůže
Neděláme si iluze, že náprava bude jednoduchá. Jak dlouho trvalo, než jsme upustili od nesmyslného dělení zvěře na "škodnou" a "užitkovou"? Kolik generací myslivců bylo cíleně k boji se škodnou vychováváno? A kolik z nás je ochotno tento zažitý fenomén opustit? Projděme si několik čísel časopisu Myslivost nebo se podívejme do posledních učebnic myslivosti, i tam se ukazuje, že na změně myšlení ve vztahu k šelmám musíme ještě dlouho pracovat.
Abychom zjistili jaké jsou opravdu názory na výskyt velkých šelem v České republice, pokusili jsme se formou anonymní ankety oslovit tři cílové skupiny. Dotázáni byli myslivci ze Šumavy, severních Čech a Jeseníků, studenti maturitních tříd středních lesnických škol v Hranicích, Trutnově, Vimperku a Písku, kteří absolvovali výuku myslivosti a vysokoškolští studenti 5. ročníků Lesnických fakult Universit v Brně a Praze. S cílem pokrýt co největší území ČR byly otázky v anketě zaměřeny na rysa ostrovida, který tento požadavek splňuje. Celkem jsme získali odpovědi 204 myslivců (tj. 1,7 ;% všech myslivců ze sledovaných oblastí), 133 studentů středních škol (55 % všech studentů maturitních tříd) a 78 vysokoškoláků (45 % všech studentů 5. ročníků). Zpracované výsledky jsou uvedeny v tabulce.
OtázkyOdpovědiMyslivciStudenti myslivosti
Střední školyUniversity
Patří rys do přírody ČRAno37.843.660.3
Pouze někde45.143.635.9
Ne10.312.83.8
Výskyt rysa v přírodě ČR působíPozitivně nebo spíše pozitivně19.216.646.2
Někdy pozitivně, někdy negativně50.950.342.3
Negativně nebo spíše negativně29.833.111.5
Ohrožuje rys normované stavy srnčí zvěře v ČRAno nebo spíše ano59.249.730.8
Ne nebo spíše ne40.849.669.2
Nevím0.7
Má se umožnit legální lov rysa v ČRAno, celoročně9.33.15.1
Ano, ale regulovaně84.871.779.5
Ne5.95.215.4
Znám konkrétní případ nelegálního lovu rysa v ČRAno36.923.416.7
Ne62.276.683.3
Neuvedeno0.9
Ulovil jsem nelegálně rysa v ČRAno, ale pouze jednoho8.3
Ano, více jedinců1.5
Ne89.7
Neuvedeno0.5
Kde je rys tolerovánVelké lesní komplexy26.418.946.4
Horské oblasti16.118.917.9
Velkoplošná chráněná území43.362.171.4
Vhodné přirozené podmínky9.413.821.4
I jinde33.948.325.1
Z jakého důvodu dochází k nelegálnímu lovu rysůŠkody na zvěři, úbytek zvěře74.176.860.8
Škody na domácím zvířectvu5.94.52.6
Nehrazení škod státem4.43.82.6
Rys je myslivcova konkurence6.43.828.2
Trofej, lovecký zážitek23.839.123.1
Komerční lov1.96.81.3
Lov není umožněn legálně13.26.13.8
Nedostatek informace a osvěty4.96.18.9
I jiný důvod40.130.126.9
Než budeme výsledky ankety komentovat musíme uvést, že je v žádném případě nepřeceňujeme. Připouštíme, že by odborníci na průzkum veřejného mínění mohli mít námitky vůči formulaci otázek nebo výběru respondentů. My jsme však přesvědčeni, že pro dokumentaci postojů je množství získaných odpovědí i jejich zpracování použitelné.
Již na první pohled je zřejmé, že nejtolerantnější postoj k rysovi mají vysokoškolští studenti. Naopak postoje myslivců jsou nejvyhrocenější. Pro 10 % dotázaných myslivců je existence rysa v honitbách nepřijatelná, třetina si myslí, že rys působí v přírodě jen škodu, téměř 60 % je přesvědčeno, že ohrožuje NJKS srnčí zvěře (bližší informace viz Svět myslivosti 2003/3) a 9 % by chtělo lovit rysa celoročně. Bohužel i statistické hodnoty zjištěné z odpovědí středoškolských studentů jsou v některých případech totožné nebo se podobají výsledkům získaných od myslivců. Naprosto šokující je přiznání 17 myslivců, kteří ulovili jednoho rysa a 3 myslivců, že ulovili více jak jednoho rysa. Kdyby byla pravdivá jen polovina odpovědí (nemáme však jediný důvod domnívat se, že tomu tak není) a my přepočítali tento údaj na skutečný počet myslivců provozujících právo myslivosti na území, které bylo anketou pokryto, dospějeme k závěru, že za posledních 20 let bylo v České republice upytlačeno nejméně 500 rysů. Jakkoliv vypadá tento výsledek neuvěřitelně, je při kalkulaci všech faktorů (např. počet narozených mláďat na jednu samici, přirozená mortalita, dynamika šíření rysí populace v ČR, kolísání její početnosti, počet prokazatelně doložených případů ilegálního odstřelu) reálný.
Jsme přesvědčeni o tom, že výsledky naší ankety jsou přesnou kopií současné úrovně nazírání na existenci velkých šelem v přírodě. Je zřejmé, že vzdělání rozhodující měrou formuje názory na sledovanou problematiku. V tomto ohledu mají nezastupitelné místo učitelé myslivosti a jak je z výsledku patrné, ti středoškolští mají asi ještě co dohánět. Ale ani v případě myslivců bychom neměli "házet flintu do žita". K tomu, aby se začala situace měnit stačí pro začátek docela málo, bez předsudků a falše přijmout a pojmenovat existující fakta. Jedině tak můžeme dosáhnout změny názoru veřejnosti na myslivce a jejich práci. Teprve potom jistě nebude mít šanci reprezentovat naše názory profesionální "odborník" na myslivost (placený z našich členských příspěvků !!!), který zahajuje výuku zoologie v kurzu adeptů na první lovecký lístek větou: " Doufám, že nikdo z Vás není z ochrany přírody, protože rys a křivé zobáky jsou úhlavní nepřátelé nás myslivců".
Další osud velkých šelem v České republice záleží jen na nás myslivcích, my se s nimi totiž na společných "loveckých chodníčcích" setkáváme beze svědků a se zbraní v ruce nejčastěji. Dejme jim šanci!

Vlci - tak krásní, tak divocí, a tak nenávidění! - část 2

25. března 2007 v 15:22 | google.com |  ...a co z nich zbylo?
Zvuk smrti, a často to poslední, co zvířata slyší - strelba.mp3

Vlci - tak krásní, tak divocí, a tak nenávidění! - část 1

24. března 2007 v 15:48 | google.com |  Taková krásná zvířátka...
vlk
vlci
vlk
vlk
vlk
vlk
vlk
vlk
vlk
vlci
vlk
vlk
vlci
... lidská nenávist k vlčímu plemeni
je plodem strachu z vlčí hrdosti,
moudrosti, vytrvalosti a nezkrotnosti.

... human hatred against the breed of wolf
is a product of fear of its pride,
wisdom, perseverance and indomitability.

Rapsodie vlků

(Daniel Landa)
Do spánku se pomalinku vkrádá strach.
Bude tuhá zima v těchhle končinách.
Havrani se pohotově slétaj na větev.
Vlci táhnou krajem, to už ucítili krev.
Smečka je s tebou, když přemáha tě chlad.
Nebudeš mít hlad, ale nesmíš se ptát.
Tesáky tesají rejhy do skály, i vlčí oči kdysi plakaly.
Vydáš se do noci a kdo ví, zda se vrátíš,
ruskou ruletou si chvíle krátíš.
Sny zůstaly v tunelu, je to bída,
lítost se rozpíjí jako křída.
Smečka je s tebou, když přemáha tě chlad.
Nebudeš mít hlad, ale nesmíš se ptát.
Tesáky tesají rejhy do skály, i vlčí oči kdysi plakaly.
Smečka je s tebou, když přemáha tě chlad.
Nebudeš mít hlad, ale nesmíš se ptát.
Tesáky tesají rejhy do skály, i vlčí oči kdysi plakaly.
Výhoda šelem - ty jsi všude jako doma.
Je ztracená zvěř, co je jenom trochu chromá.
Cizí smečka v dálce a na obzoru střet!
Křovím a trním vyrazíte vpřed!
Ráno ti začíná, až když se smráká,
čím dál víc na západ tě slunce láká.
Nemáš co ztratit, proto nejlepší je lov.
Pochopil jsi dávno, že se nenažereš slov.
Smečka je s tebou, když přemáha tě chlad.
Nebudeš mít hlad, ale nesmíš se ptát.
Tesáky tesají rejhy do skály, i vlčí oči kdysi plakaly.
Vytí vlka - zvuk volnosti: vlk.mp3

Gorily

24. března 2007 v 15:23 | www.natureblink.com |  Taková krásná zvířátka...


© Ivan Mikšík